V utkání 10. kola rozdali rozhodčí Polák a Hradil 7 dvouminutových trestů domácím a 11 hostům. Na začátku druhé třetiny Mladá Boleslav vedla, ale o náskok přišla během série tří po sobě jdoucích vyloučení, která vyústila v plzeňskou přesilovku pět na tři. Ta mohla trvat až tři a půl minuty. Netrvala. Domácí výsledek otočili.

„Neříkám, že tam nebyly fauly, ale celkově pro nás rozhodčí nepískali dobře,“ vrací se s odstupem jednoho dne Leo Gudas. Rozjitřené emoce ho stále neopustily.

„Jestliže podá hráč špatný výkon nebo chybuje trenér, může to každý okomentovat. Proto nechápu, proč mají rozhodčí zůstávat stranou. Přece nebudu chodit na tiskovku s vědomím, že novinářům nemůžu říct pravdu, že jim budu lhát! Rozhodčí jsou stejně tak aktéry utkání jako ostatní,“ stojí si za svým.

A ve svém postoji není zdaleka sám. Útočník Tomáš Vlasák zcestoval svět, tuzemská specialita jej dráždí. „To je snad jenom česká doména. Bohužel...“ povzdechne si.

Kontroverzní pravidlo před lety zavedla Asociace profesionálních klubů. Podle něj hráči či trenéři nesmějí jakkoli hodnotit výkony arbitrů, nemohou je tedy ani chválit. Při porušení pravidla dostanou pokutu 10 tisíc korun a může jim hrozit disciplinární trest. Pak by postih mohl podle závažnosti být ještě tvrdší.

HOKEJOVÝ NÁHUBEK

* hráči či trenéři v den utkání nesmějí komentovat výkon rozhodčích * za kritiku i pochvalu sudích v médiích následuje pokuta 10 tisíc korun * aktérům utkání vadí, že jsou rozhodčí tolik hájeni a sami se přitom někteří chovají arogantně

I přes každoroční kritiku lidé zodpovědní za chod oddílu nedělají nic proto, aby zvláštní předpis zmizel ze světa. Kluboví manažeři jej berou. „Kdyby před sezonou přišli a trvali na tom, že se chtějí vyjadřovat k rozhodčím, mohlo se o tom polemizovat,“ prohlašuje Ondřej Fraňo, šéf komise rozhodčích. A to se nestalo.

APK si normu vymyslela hlavně ve snaze předejít emotivním výlevům po utkání, kdy mnohým ještě neklesl vysoký tep v žilách. „Obavy, že by se v jednom kuse nadávalo na rozhodčí, považuju za přiblblé a chabé argumenty,“ hřímá Vlasák.

„Sice to občas někdo z nás přežene, ale šéfové ligy by spíš měli dělat něco pro to, aby rozhodčí zlepšovali svoji výkonnost, a neřešili jejich problémy různými zákazy. Je to chabá výmluva, aby se nemusel řešit nějaký případ kritiky.“

I Gudas ví, že sem tam padne zbytečně ostré slovo, ale to na podstatě problému nic nemění. „Kolikrát mi něco ulítne. Ale proč bych se nemohl vyjádřit? To je protiprávní, omezuje to základní práva člověka. Novináři můžou napsat o každém a my nesmíme říct nic? Pokud má trenér na tiskovce zhodnotit zápas a nesmí se vyslovit k rozhodčím, no, kde to jsme?“ podivuje se Gudas.

V českých soutěžích jako hráč a trenér působí spoustu let. Hrál za reprezentaci, kromě Ruska prošel všechny významné evropské ligy. Loni viděl 75 zápasů juniorské Western Hockey League.

„Tamní rozhodčí jsou úplně jinde. Všechno vidí, tady ne. Jen nevím, jestli to nevidí doopravdy, nebo se jen tak tváří. Hodně by pomohlo, kdyby s námi rozhodčí víc komunikovali. S některými se dá mluvit, ale mnohdy chcete něco vysvětlit a rozhodčí k vám ani nepřijede,“ pokračuje Gudas.

Vlasák má totožné zkušenosti. Čeští arbitři? Každý pes, jiná ves. „S některými se diskutovat dá, jiní jsou arogantní, nepřístupní diskuzi. Dívám se na různé sporty, v NHL nebo v anglické Premier League se s hráčem pobaví, vymění si své názory a jede se dál. Neexistuje, že se rozhodčí nebaví.“

Přijde někdy v budoucnu změna a padnou bariéry vynucené mlčenlivosti? Gudas krčí rameny. „Nejsem naivní, že se něco hned změní, ale bylo by to dobré. Celý systém je však špatně nastavený.“

Staré socialistické časy, kdy se o spoustě věcí nesmělo ani mlčet, připomněl Gudas záměrně.

„V komunismu nežijeme, ale kdo zná české poměry, ví, na co narážím. Nikdo nic neřekne, pořád se někdo za něco schovává. Když se to nebude řešit, někdo stále bude někoho obhajovat a chránit, je to o ničem. Tady se vždycky čeká, až se něco stane. Jeden rozhodčí vylučuje za zákrok, který druhý pouští. Naše mládež vyjede ven a všichni koukají, jak je tam řežou, jak se hraje do těla. Ani tohle se u nás nemůže. Co se kolikrát píská, to zírám,“ tvrdí Gudas.

Už několikrát se snažil řešit problémy osobně. Nepochodil. „Pokud si stěžujete na rozhodčí, hrozí vám, že na vás příště budou přísnější. Ale tohle se nám snad už ani stát nemůže...“ usměje se hořce.

Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »