50 nejlepších platů v extralize

Na to generální manažeři klubů hodně rádi slyší. V desítce nejtučnějších výplat nenajdete jediného hráče, který by si slavnou ligu nezahrál.

Rozhovor s Milanem Hniličkou čtěte zde>>>

Žebříček TOP 50 sestavil Sport magazín po konzultacích s hráčskými agenty. Z nich vyplývá, že nejvyšší základní plat pobírá Milan Hnilička v Liberci. Sedm milionů korun.

Oficiální verze? Na tu zapomeňte, stále totiž platí: platy v extralize jsou tabu. Bohužel. A zřejmě nadlouho, zbývá dodat.

A proč vlastně to tutlání, když už i v Rusku se chystá prolomení ledů? Daleko od pravdy není tvrzení, že se hráči obávají negativních reakcí fanoušků. Víc než náležitého uznání z obecenstva očekávají spršku vulgarit na téma přeplácení.

„Ale takové ty řeči, že na to naše společnost není připravená, to je alibismus, že až zůstává rozum stát. Lidi u nás jsou životem tak zkoušení, že už snesou všechno,“ míní agent Jaromír Henyš.

Hokejisté-profesionálové by tlak okolí měli umět unést. Stejně jako je tomu v zámoří a brzy i v Kontinentální lize.

Podle Henyše jsou obavy z odtajnění citlivých informací zbytečné. „Nikdy jsem neviděl důvod, proč platy schovávat. Ať každý fanoušek vidí, za co je hráč placen. Pravdou je, že někteří hráči by se museli stydět. Určité kontrakty jsou přitažené za vlasy, ale tak to chodí i v NHL nebo KHL. Jako agent bych za to měl být rád, objektivně však uznávám, že někteří hráči jsou přeplácení.“

Za svoji kariéru hráčského zástupce zažil jediného hráče, žádajícího o snížení platu, útočníka Sivka ze Sparty. „Málem jsem spadl pod stůl, když jsem to slyšel. Michal chtěl snížit základ a přesunout částky do motivačních bonusů,“ pokračuje Henyš.

V elitní desítce Sport Magazínu najdete samé zkušené borce, pouze Jaroslavu Balaštíkovi ještě nebylo třicet. A velmi podobné je to i v druhé desítce. Prakticky ve všech případech jde o týmové lídry nebo o hráče, kteří jsou hodně vidět.

Vězte, že zmíněné sumy jsou pouze první složkou celkové výplaty. Trend je poslední dobou takový, že motivační bonusy rostou, na rozdíl od základního platu.

Jako ukázkový příklad může posloužit budějovický gólman Roman Turek. Ten na startovném a prémiích za vyhraná utkání přijme víc než činí jeho až nezvykle nízký základní roční plat – údajně kolem 1,5 milionu korun.

Hráči dostávají desetitisíce až statisíce za postupy v play off, vedle toho i individuální bonusy za každé vítězství či umístění v popředí statistik. U opravdu dobrých hráčů pak celková gáže naroste o desítky procent.