Náladu Martina Ručinského kazí zdravotní neduhy, naposledy kyčel. Na její spravení se 37letý útočník Sparty vydává za specialistou do amerického Vailu. „Poslední roky je to se mnou složitější,“ uznává naganský šampion.
Prasklé kyčelní pouzdro, výrostky na kloubu, to je tuze nemilá záležitost. „Dře mi tam o kost,“ popisuje Ručinský docela živě.
Jak dlouho budete pauzírovat?
„Pokud půjde všechno podle plánu, tak dva měsíce. Po té době bych mohl začít rovnou hrát.“
To jste mohl čekat ještě horší zprávy, nebo ne?
„Obvykle ta přestávka trvá déle, já naštěstí k doktorovi přišel relativně včas, kdy je zranění v ranném stadiu. Takže bych měl chybět osm, maximálně devět týdnů. Na Nový rok snad budu naprosto v pořádku. Ale přijít o něco déle, zákrok by byl určitě složitější.“
Nebál jste se ani na moment, že budete muset s hokejem skončit?
„Občas o tom konci přemýšlím. Poslední roky je to se mnou složitější, zranění se střádají. Trochu paradoxní je, že na podzim jsem se cítil naprosto výborně. Fyzicky, zdravotně… Neměl jsem nejmenší problém, až jsem začal věřit, že to nejhorší období mám za sebou.“
Nezahráváte si? Nemohou se vám ta zranění nasčítat natolik, že byste měl potíže i po konci kariéry?
„S kyčlí neměl být problém. Doktor mě ujistil, že po operaci zmizí veškeré problémy a kloub bude zase úplně v pořádku. Věřím. Ta druhá kyčel, co mi kdysi operoval, na tom byla o poznání hůř než tahle a po zákroku s ní nemám sebemenší problém.“
Při čem nejvíc vás pochroumaná kyčel omezovala?
„Třeba při změně směru, prudkém obratu vzad. Při přešlapování doleva. To bylo hodně cítit, nemohl jsem pořádně zabrat. A při rozjezdu mi v tom pokaždé píchlo, zatáhlo.“
Kdo vám operaci platí?
„Všechno to jde na mě.“
Do extraligy jste se vrátil po ukončení sedmnáctileté kariéry v NHL. Jak se vám v ní žije a dýchá?
„Cítím se v ní dobře. Extraliga pro mě není velkou neznámou. Samozřejmě, že na Spartě si všichni představovali jiné výsledky, než doposud máme. Ale liga je teprve na začátku, do konce základní části pořád zbývá hodně zápasů. Všichni na Spartě věříme, že se ještě rozjedeme.“
Nečekal jste to přece jen jednodušší?
„Nezastírám, že nikdo z nás nečekal, že budeme mít takový rozjezd, jaký jsme předvedli. Teď se aspoň ukáže, jaké mužstvo máme. Jestli se dokážeme semknout a ukázat svoji skutečnou sílu. To nejdůležitější období přijde v lednu, v únoru, tam se to bude lámat.“
Co vás na extralize překvapilo?
„Jak je vyrovnaná. Každý může porazit každého a taky prohrát s každým. To dřív nebývalo, aspoň si to nepamatuju.“
Upřímně, nechybí vám NHL?
„Nestýská se mi, netruchlím. Já mám naopak radost, že jsem mohl takovou dobu hrát. Hrál jsem tam strašně dlouho, sedmnáct let je kus života. A teď jsem rád, že můžu hrát doma, protože jsem doma chtěl být, skončit s trmácením.“
Do Sparty jste přišel najednou s Davidem Výborným. Rozebíráte spolu výkony Sparty jakožto její dvě největší posily?
„Samozřejmě. Já jsem typ člověka, kterého prohry hodně štvou, nerad prohrávám a když je taková série, dost se v tom babrám, hledáme příčinu. Zvlášť v téhle sezoně, na které jsem si chtěl dát hodně záležet. Co se dá dělat? Nedařilo se nám hned zkraje, nebylo to vůbec příjemný. Teď to musíme napravovat. Naštěstí medaile se rozdávají až v dubnu…“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
