+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Hynek Preisler
9. listopadu 2008 • 05:00

Pešán: Nechci být průměrný

Filip Pešán
TOP VIDEA
Bořil po vypadnutí z LM: Zdržování APOELu? Měl jsem nervy Bořil po vypadnutí z LM: Zdržování APOELu? Měl jsem nervy
Ve vyložených situacích nejsme schopni dát gól, smutnil Jandač po prohře se Slováky Ve vyložených situacích nejsme schopni dát gól, smutnil Jandač po prohře se Slováky
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je mu třicet let. A miluje hokej. Nejmladší hlavní kouč v historii extraligy Filip Pešán se ale rozpovídal i o sebevědomí, kocovině, závisti či pálení žákovské knížky.



„Jsem hokejový fanatik,“ říká. Zanícení pro nejrychlejší kolektivní hru na světě ho katapultovalo mezi trenérské veličiny. Hlava se mu prý z toho však nemotá.

Patříte k těm, kteří ráno vstali a hned se běželi podívat, kolik nasbíral Jágr v NHL bodů?
„Samozřejmě. Sem tam v noci dokonce NHL sleduji, statistiky a hráče. Bavím se tím.

Filip Pešán o studiu
„V posledním ročníku doktorandského studia na FTVS v Praze dokončuji disertační práci na téma Vliv sportovní laterality na pohybový systém u hráčů ledního hokeje.

Zkoušku už mám složenou, ale stejně to teď bude velmi těžké dokončit. Přijde mi, že na to nemám ani minutu času denně.“

O KANADĚ: „Ovlivnila mě a očarovala na celý život. Zaprvé obrovsky zrelaxovaným životem.

Jak pracovním, soukromým i společenským. Lidé tam mají zařazenou úplně jinou rychlost, než máme v Evropě. Za druhé prostorem.

To je slovo, kterým bych Kanadu charakterizoval. Prostor mám rád. Přijde mi, že prostoru a přírody je tam nevyčerpatelně.

A samozřejmě hokejem. Hokej je tam náboženství a fascinovalo mě, jak si klidní farmáři oblíknou dres a jsou z nich zvířata. To je neuvěřitelné, kdo tam nebyl, tak to nedokáže posoudit.

Asi proto jsem do hokeje fanatik. Právě Kanada byla tou rozhodující miskou vah.“


Proč jste hokeje jako hráč nechal?
„V určité fázi jsem se dostal na křižovatku. Když Liberec postupoval do extraligy, jeho síla byla veliká a nebylo jednoduché se v mužstvu udržet. Měl jsem nějaké nabídky, ale rozhodl jsem se pro vzdělání a že zůstanu v okolí Liberce.“

Přišel jste zkrátka na to, že nebudete tak dobrý jako Jágr?
„Určitě. Nezastírám, že kdybych věděl, že se dostanu do NHL nebo že budu stabilně patřit mezi špičku extraligy a že mi to přinese nejen radost, ale i ovoce, tak bych asi uvažoval jinak. Nechtěl jsem být průměrný hokejista bez vzdělání.“

Chcete být v tom, co děláte, nejlepší?
„Myslím, že jo. Když cítím, že nejlepší nebudu, tak často volím právě variantu odchodu.“

Takže myslíte, že budete nejlepším trenérem?
„Ale ne, takhle to neberu. Toto angažmá přijímám jako jeden z úkolů, který jsem v klubu dostal a rozhodně to nepovažuju za nějaký extrakariérní krok.“

Vypadá to, že sebevědomí vám nechybí.
„To se mi těžko hodnotí. Své určité úrovně v některých sférách si jsem vědom, ale přehnaně sebevědomý nejsem.“

V jakých sférách?
„Osobně si hodně zakládám na komunikaci. To je dle mého názoru v současné společnosti základ všeho. V tomhle úhlu pohledu si myslím, že mám co nabídnout.“

Chcete být nejlepší. Platilo to i ve škole?
„Soutěživost mě provází celým životem. Ano, ve škole jsem patřil mezi nejlepší. Hlavně z toho důvodu, že jsem mezi ně chtěl patřit.“

Raubíř nebo šprt?
„Extrahodný žák jsem rozhodně nebyl, ale určitá disciplína, ale zároveň i určitý liberalismus a ambice, které panovaly v naší rodině, mě nutily k tomu, udržet si prospěch na určité úrovni. Nebyl jsem grázl a rozhodně jsem nebyl nemluva.
Nej Filipa Pešana
Jídlo špageti

Nápoj červené víno

Spisovatel Dan Millman a Paulo Coelho

Film česká klasika

Hudba Queen a Tři Sestry


Prozradíte svůj největší školní průšvih?
(přemýšlí) „Někde v sedmé třídě jsem po velice špatném začátku školního roku spálil žákovskou knížku.“

Proč?
„Nějaké známky mi esteticky neladily k tomu, jakou jsem měl představu. Školní rok se rozjel trochu na levačku, tak jsem to v uvozovkách včas zabrzdil a snažil jsem se to rozjet znovu. Ale bohužel učitelé známky dopsali zpět. Nebyla to dobrá volba.“

Kdy jste se poprvé opil?
„Myslím, že až v osmnácti. Ale nebylo to tak, že bych si hnedka dal tak, abych o sobě nevěděl… Bylo to prvních pár piv. Do té doby jsem opravdu na určitou disciplínu dbal. Pak ale samozřejmě kamarádi zapracovali.“

A kdy jste to přehnal s alkoholem naposledy?
(dlouze se zamyslí) „To si ani nepamatuju.“

Kouříte?
„Sem tam si pro relax dám doutník. Ale to tak jednou dvakrát za týden, večer.“

Je vám třicet let. Co děláte obvykle v pátek večer?
„Vracím se ze zápasu…“

Opravdu?
„Já vím, kam míříte. Teď je na mě veliký pres, mé vytížení je obrovské. Druhý den sám na sobě vidím vliv každého doušku alkoholu. A když už mám volno, tak si ho nerad kazím nějakou kocovinou. Na pařby je v mém životě čas velmi zřídka.“

Jak se odreagováváte?
„Rád někde relaxuju, sám, v klidu, někde, kde je dobrý výhled. Vezmu auto a jedu si někam na chvíli sednout, dám si právě ten doutník a relaxuju. Jinak hodně sportuju. Sport je pro mě obecně drogou.“

Není to jen fráze?
„Opravdu je to tak, seberu se, když je hezky, vezmu kolo… Ale spíše než kvůli sportu kvůli nabití se, příroda je trochu zprofanované slovo… nabití se prostorem. Potřebuju kopce, nabýt se trochu scenérií. Jsem městské dítě, které trávilo celý život na umělé ploše na stadionu, takže potřebuju do sebe dostat trochu naturálního.“

Jste introvert?

„To je otázka, na kterou nejsem schopen odpovědět. Každý tvrdí, že jsem extrovert a velice společenský typ, ale na druhou stranu potřebuju, a to často, chvíle, kdy musím být sám. Možná jsem trochu schizofrenik.“ (usměje se)

Změnil se vám jako trenérovi extraligového mužstva v něčem život?
„Určitě se velice změnil zájem o mou osobu. Ale co se režimu týče, tak se nezměnilo téměř nic.“

Třeba na diskotéku můžete jít normálně?
„Určitě tam jít můžu, ale nesmím tam potkat hráče. Takže musím vybírat takové podniky, nejlépe v jiných městech, kde je nepotkám. To by mohlo navodit konflikt a nepříjemnou situaci pro obě strany.“

Takže třeba do Single baru se už nepodíváte, co říkáte?
(směje se) „Když budu tušit, že tam nikdo není…“

Mluvil jste o zvýšeném zájmu. Jak se to projevuje?
„Když nebudu počítat média, tak mi spousta lidí sms zprávami nebo po mailech přeje. I v restauracích se mi stává, že mi lidé říkají, že mi drží palce, že to bude dobré. A začínají se ozývat staří známí, kteří jsou pyšní, že znají extraligového trenéra.“

Nebojíte se, že zpychnete?
„Nebojím, myslím že nezpychnu. Myslím, že mám okolo sebe lidi, kteří by mi to hodně rychle připomenuli.“

A co závist?
„Setkávám se s ní každý den. V mém případě se projevuje kritikou mé práce ze strany lidí, kteří mi závidí.“



Zákulisí rozhovoru

Co mě při prvním setkání s Filipem Pešánem zaujalo? Sytě hnědé oči. A ruce v kapsách. Při rozhovoru mi to nedalo. A zeptal jsem se na obojí. Jak často mu holky říkaly, že má krásné oči? „Párkrát jsem to slyšel. Ale za hezké se většinou považují modré oči,“ usmál se.

A potom ty ruce v kapsách. Přiznám se, že mě trochu dráždily. Když někdo s někým mluví a má ruce v kapsách, tak je to vykládáno buď jako projev nadřazenosti nebo pocit nejistoty.

„V současné chvíli to může být spíše pocit nejistoty, protože jsem byl trochu hozený do vody a metaforicky řečeno se učím plavat. A v tom si člověk není nikdy jistý. Kdybych si měl vybrat, tak je to spíš pocit nejistoty.“







Témata:  sport, hokej, pešan

Dejte nám like a sledujte nás!

.
instagram







Klasická verze
Mobilní verze