+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
Milan Hnilička na liberecké střídačce
TOP VIDEA
TOP 5 gólu Plzně: Omládlý Kolář, úžasný Krmenčík, bodoval i Limberský TOP 5 gólu Plzně: Omládlý Kolář, úžasný Krmenčík, bodoval i Limberský
NEJ zákroky Premier League: Fabianski ze Swansea si proti City opravdu nevydechnul NEJ zákroky Premier League: Fabianski ze Swansea si proti City opravdu nevydechnul
VŠECHNA VIDEA ZDE

Byl na dně, dusil ho únavový syndrom. Teď se hokejový gólman Milan Hnilička škrábe zpátky nahoru. Chodí na led s Kladnem, vyžívá se v tom, že vůbec může trénovat.



Podle hlasu je znát, jak je vyrovnaný. „Změnil jsem se,“ přiznává šestatřicetiletý brankář, člen zlaté naganské generace. Poslední zápas za Liberec, který už s ním nepočítá, odchytal před osmi měsíci.

Dva týdny trénujete s Kladnem. Můžete prozradit, jak se cítíte?
„Docela dobře. Hlavně jsem šťastný, že vůbec můžu trénovat. Doháním především fyzičku, ale na ledě se cítím opravdu fajn.“

Už vám musel hokej pořádně chybět.
„Určitě ano. Stejně i to být s ostatními v kabině, uprostřed těch srandiček.“

Brankářské reflexy jste po té dlouhé pauze neztratil?
„Ty mám ještě lepší! Protože to je jediné, na čem jsem mohl během nemoci pracovat. Věnovali jsme se tomu s doktorkou Šauerovou a je potěšující, že už teď je na ledě znát zlepšení.“

Prozradíte, jak přesně jste reflexy na suchu trénoval?
„Na to existují cvičení, víc neprozradím. (usměje se) Ale jsem rád, že se to hned projevilo.“

Všiml jsem si, že trénujete v reprezentačním dresu. Proč?
„To je největší dres, který mám. Nosím velkou vestu, takže většinou mi i ten dres dělali speciální. A tenhle jsem měl v garáži, tak jsem po něm sáhnul.“

Přepadla vás nostalgie? Přeci jenom jste toho v národním týmu dost zažil.
„Ani ne. Ale přiznávám, že je mi ten dres příjemný.“ (směje se)

Vzpomenete si, co jste v reprezentaci dokázal? Je to pro vás i další motivace při návratu na výsluní?
„Nedá se zapomenout, co jsem v nároďáku odehrál. Ale abych si to teď spojoval s tím, že se chci vrátit, to ne.“

Jak jste se pod dohledem vyhlášené odbornice Šauerové změnil?
„Ve všem. V celkovém pohledu na svět, ale hlavně i přímo na ledě. Což je nejdůležitější. Pracujeme na tom, abych byl v co nejlepší formě, až se vrátím.

Na kdy vlastně ten comeback plánujete?
„Abych se přiznal, tohle zatím neřeším. Jsem šťastný, že můžu trénovat, navíc v Kladně, což mám pět minut od baráku. Tohle je pro mě bezvadné. Co bude dál, to se uvidí. Připravuju se, abych byl fit. Víc nic.“

Dokdy chcete mít o další budoucnosti jasno?
„Nervózní vůbec nejsem. Dřív bych možná byl, ale tentokrát ne. Nic neplánuju. Makám na sobě, abych byl připravený, až nějaká nabídka přijde.“

Jak vás poslouchám, mám pocit, že by se měl na led díky psycholožce vrátit lepší Milan Hnilička.
„Stoprocentně ano. To je můj cíl.“

Když se zpětně díváte za svou kariérou, divíte se nějakým krokům? Nebo tomu, jak jste se choval?
„Až tak jiný člověk nejsem, každý se přece postupně vyvíjí. Ale je pravda, že se někdy podivuju nad tím, jakým věcem jsem třeba byl schopný věřit. Jenže to je normální. Všichni dozráváme, ne?“

Ale vy pod odborným dohledem!
(směje se) „Ona mi opravdu hodně otevřela oči.“

Už jste vypudil myšlenky na konec kariéry?
„Ano, jsou definitivně pryč! (přesvědčivě) Momentálně veškerou svou energii soustředím na svou cestu, na kterou jsem se vydal. Abych se vrátil zpátky.“

Ale ještě před pár měsíci vás asi strašilo, že už si nikdy vrcholově nezachytáte.
„Samozřejmě. V tom zdravotním stavu, v jakém jsem byl, vlastně nebylo možné, aby mě něco takového nenapadlo.“

Je za současné ekonomické situace těžké najít angažmá?
„Víte, já jsem ve fázi, kdy práci intenzivně nevyhledávám. Momentálně nejsem tak daleko, abych se zabýval, jestli někde budu mít místo nebo za kolik. To teď pro mě není důležité. A ani letos nebude. Teď si užívám, že jsem zpátky na ledě, nic jiného nevnímám.“

Takže když nebudete mít na podzim angažmá, svět se vám nezboří.
„Vůbec ne. Může se stát cokoliv.“

Z čeho jste měl během nucené pauzy největší radost?
„Že jsem mohl být s rodinou, to bylo bezvadné. S dětmi jsem byl pořád. Ale jsem moc rád, že se můžu vrátit zpátky do tréninkového procesu. Prostě k hokeji. Vždyť to je pořád můj život. Dělám ho od šesti let každý den, tohle se těžko opouští. Můj život bez něj není úplný. Vím, že jednou přijde ten konec, ale já na něj ještě nejsem připravený.“

Nedoufal jste v koutku duše, že byste mohl chytat v Kladně?
„Ne, jenom s ním trénuju. Dva gólmany mají (Kopřivu s Cikánkem), navíc já opravdu nejsem tak daleko, abych nad nějakým angažmá přemýšlel.“

S žádným konkrétním zájemcem tedy teď nejednáte?
„Ne. Cítím se sice už dobře, ale potřebuju se nejdřív dostat zpátky do formy.“

Jak dlouho vám to zabere? Třeba dva tři měsíce?
„To snad méně. Musím ale zatím makat pomalu, abych to se zátěží nepřehnal.“

Myšlenky na nevydařenou poslední sezonu v Liberci jste hodil za hlavu?
„Jo, přijal jsem to jako fakt. Byla to jenom součást mé kariéry, nic jiného. Myslím si, že kdo v životě nebyl nikdy dole, nemůže být úplně nahoře.“

Vy jste se odrazil ode dna a letíte nahoru?
„Pevně v to věřím!“

Vše o zimních olympijských hrách 2018 najdete zde >>

Témata:  sport, hokej, Hnilička
 







Klasická verze
Mobilní verze