Popálený Čurilla: Horší bolest jsem nezažil

„Nehojí se to tak, jak jsem přepokládal," říká 23letý hokejista.

Hokejista Čurilla: Půl minuty jsem hořel! »

Co se vlastně 25. září před domácím duelem s Mladou Boleslaví stalo? Čurilla dělal to, co vždycky. Pod kalhoty si nastříkal emulzi, která mu pomáhá zahřát svaly na začátku zápasu. Jenže při neopatrném opalování odchlíplých reklam z chráničů se útočník regulérně zapálil!

„Nejsem jediný, kdo si zapalovačem opaluje reklamy. Problém byl v tom, že jsem si před tím stříknul trochu té sportovky na kalhoty omylem i zvenku. A proto to chytlo," vyprávěl den po dramatickém večeru Čurilla. To zněl optimisticky, protože se zdálo, že za pár dní bude fit. Jenže ono to tak není.

Jaká je tedy momentálně situace?
„Chodím pořád na převazy. Je to daleko horší, než byl původní odhad. Pravou nohu mám odkrytou a tam už jsou v podstatě jen jizvy, ale ta levá je fakt špatná."

Jak to?
„Původní odhad byl, že se to normálně zahojí, jenomže já jsem hned pár dní po tom, co se mi to stalo, ještě zašel za specialistou, protože se mi to nějak nezdálo. No a bylo mi hned řečeno, že ta stará kůže musí pryč, nesmí tam vůbec zůstat, takže mi ji museli doktoři seškrábat."

Takže ptát se, co bylo pro vás za ten skoro měsíc nejhorší, je asi zbytečné, že?
„No, asi jo. Při tom seškrabávání jsem opravdu trpěl. Probíhalo to pěkně na vostro bez umrtvení a musím říct, že ještě taková čtvrtá návštěva toho specialisty pro mě byla utrpení."

To vám strhávali kůži takhle na etapy?
„Vždycky mi museli dát pryč obvaz, který byl samozřejmě přilepený na to maso a pak mi přes něj doktorka pokaždé přejížděla hadříkem s dezinfekcí, aby se to vyčistilo. To můžu říct, že jsem se normálně klepal a nevěděl o světě. Ona se sama divila, že jsem neomdlel. Bylo to fakt úplně strašný. V životě jsem nic takovýho nezažil."

Dá se to vůbec k něčemu přirovnat?
„To rozhodně ne. Měl jsem třeba v juniorech zlomenou ruku, ale k tomuhle se absolutně nic ani nepřiblíží."

Jak dlouho jste si „užil" nepřetržitou bolest?
„Já jsem řekl, že chci napřed udělat tu levou, abych to měl za sebou. Pravá pak byla hotová za pár vteřin, ale při tom úplně prvním seškrabávání na té levé to byla hrůza. Už jenom to sundání obvazu, který byl úplně přilepený na maso, jsem myslel že se zblázním. No a pak přišla dezinfekce a to škrábání... Dá se říct, že to byly tak čtyři až pět minut nepřetržité bolesti, ale prostě takové, že jsem byl během pěti vteřin úplně zpocený po celém těle a jenom se klepal."

Neuvažoval jste o tom, že už k lékaři radši nepůjdete, když jste věděl, co vás zase čeká?
„To ne, věděl jsem, že jsem v dobrých rukou. Nejdřív jsem byl v Motole a teď jezdím na Vinohrady k panu primáři Brožovi. Dá se říct, že je to na popáleniny nejlepší lékař v republice. Jsem v těch nejlepších rukou, takže mě nic takového nenapadlo. Už jen kvůli tomu, že mě upozorňovali na infekci, která by se mi tam mohla dostat a to by byl fakt průser. Bylo tam i velké riziko otravy krve, takže jsem mohl dopadnout ještě stokrát hůř."

Když se vrátíme o ten zhruba měsíc zpátky, tak původně jste zmiňoval jiný plán vývoje léčby...
„Jak říkám, rozhodně to neprobíhá, jak jsem předpokládal. Byl jsem dvakrát u doktora v Kladně, ale chtěl jsem, aby se mi na to kouknul opravdu odborník. Pak teprve začala léčba probíhat tak, jak má. Je to obrovská plocha, kde byla kůže seškrabaná a hojí se to pomalu."

Můžete nějak klidnému průběhu léčby pomoci?
„Dělám všechno, co mi doktoři řeknou. Peru do sebe, co se dá. Vitamíny, aloe vera a plno dalších věcí. Dělám maximum pro to, abych se vrátil, ale ono se to prostě urychlit nedá."

Ale poraněné části nohou se nakonec spraví do původního stavu, nebo ne?
„Určitě jo, ale jizva tam bude fakt veliká. Je to strašně velká plocha a je to až do masa. To všechno se týká té levé nohy. Na pravé je to už prakticky v pohodě, tam budou jen malé jizvičky, ale ta levá to prostě odnese."

Cítíte alespoň, že se rekonvalescence nějakým způsobem vyvíjí ke zdárnému konci?
„To zase jo. Od té doby, co mi poprvé brali tu kůži, tak už jsem začal chodit o berlích. Před tím jsem nemohl dělat vůbec nic. Teď už se to zlepšuje, můžu trošku normálně chodit, ale pořád je jasné, že ještě tak tři týdny nebudu moct dělat prakticky nic. Můj odhad je, že za tuhle dobu bych mohl být v pohodě. Ale to se na to snažím koukat hodně pozitivně, tak uvidíme."

Jak prožíváte období, kdy prakticky každý váš pohyb provází bolest?
„Teď už je to opravdu o něco lepší, ale na začátku, když mi to poprvé sundali, měl jsem obrovský problém s tím, že jakmile jsem dal nohu do svislé polohy a nahrnula se mi tam krev, byla to neskutečná bolest. Přítelkyně se o mě starala, skákala tu kolem mě. Já jsem se nemohl ani hnout. Když už jsem nějak vstal, připadal jsem si jak Quasimodo. Opravdu jsem nemohl pořádně ani hnout. Do toho jsem chytil horečky. Fakt nic příjemnýho..."

Zažil jste situaci, kdy jste opravdu myslel, že už to nezvládnete?
„To zase ne, ale jednou jsem byl doma sám a potřeboval jsem si dojít pro léky. Šel jsem do Tesca a potkal jsem tam spoluhráče Jirku Kuchlera a ten myslel, že tam do pěti minut umřu, jak mě viděl. Vůbec jsem nečekal, že popálenina může takhle bolet."

Pomáhal vám někdo v obchodě „přežít"?
„Jo, já totiž vypadal tak strašně... Byl jsem úplně zelenej a šel jsem tak, že to vypadalo, že vážně umírám. Když jsem stál ve frontě, tak mě lidi pouštěli před sebe, protože já jsem při každým pohybu normálně kvičel bolestí. Pak jsem přišel domů, dal jsem si tu nohu nahoru a tak se mi ulevilo..."

Tak jste si měl na chvíli lehnout v obchodě do nákupního vozíku...
(směje se) „Jo, jako když se vozí děti, to by se mi líbilo. Před dvěma dny mě vzali v nemocnici na vozíček, protože mi poprvé šli tu nohu sprchovat, tak to bylo trochu příjemnější."

Ale jinak už teď chodíte normálně, nebo ne?
„To jo. Je to týden, co jsem odložil berle, takže už chodím relativně v pohodě, snažím se i posilovat, ale zase... Jakmile se mi dostane do toho holého masa pot, je to hrozný. Snažím se dělat hlavně kliky a podobné věci. Za tu dobu, co jsem doma jsem zhubnul na svalech asi o pět kilo."

Tušíte, kolikrát se vám vrátil ten strašný pocit, že vám hoří kůže?
„Třikrát se mi zdálo o tom, že jsem se zase spálil. A musím říct, že pokaždé, když o tom zpětně mluvím, tak mám pořád husí kůži."

To se vám nedivím. Já to jen poslouchám a jsem na tom stejně...
„Nikdo nečekal, že to takhle dopadne. Bavil jsem se o tom s plno klukama, kteří si stříkají pod chrániče sportovku a pak si ještě upravují zapalovačem ty reklamy a nikoho nenapadlo, že by to takhle mohlo dopadnout. Jak říkám, nevzpomíná se mi na ten den D úplně dobře."

Ještě pořád si analyzujete, co šlo udělat jinak, nebo už jste to uzavřel?
„Už jsem to uzavřel. Když se mě někdo ptá, jak to bylo, tak chci samozřejmě vyhovět a nepůsobit nějak nevrle. Ale že bych to sám ještě otevíral, nebo za někým chodil a vyprávěl to na potkání, to opravdu ne."