Zbystřete pozornost, vážení. Česká extraliga už za dva týdny představí neobyčejnou zahraniční akvizici. Dravý útočník Jon Sim má za sebou skoro pětistovku startů v NHL, vyhrál Stanley Cup s Dallasem. A za zenitem rozhodně není… „Rád vyhrávám, tady chci titul,“ poví rázně v rozhovoru pro Sport.
Na východě Čech věří, že na trhu ukradli přestupovou bombu. Soutěž osvěží borec, jenž nepatří do kategorie zámořského zboží, které v elitní světové lize paběrkovalo a pamatuje si v ní skoro každé střídání. Sim ještě loni nastupoval za Islanders a letos koketoval s NHL znovu. Rozhodl se však pro extraligu a tým, kde to s hráči ze Severní Ameriky umí.
Do Česka nechodí kanadští hráči s tak košatou minulostí v NHL. Jak se to stalo, že jste se ocitl v Pardubicích?
„Úplně jednoduše. Dostal jsem nabídku, promyslel jsem si ji a rozhodl se ji vzít. Obvyklá cesta, ne?“ (usmívá se)
Vážně to bylo tak jednoduché? Vím, že jste měl mnohem víc možností.
„Jasně, dostal jsem k rukám několik nabídek, nějaký čas jsem je prozkoumával. Ale nakonec mi ze všech stejně vycházely nejlíp Pardubice. Vycítil jsem, že bych tady mohl prožít zajímavou zkušenost, a taky z hlediska rodiny se domnívám, že jde o dobrý krok. Máme tři malé děti, pro dvě z nich potřebuji anglickou školu a školku, ty jsou tady k dispozici. To bylo důležité znamení.“
Rodinu už jste si přivezl?
„Ještě ne, přiletí za mnou příští týden. Takže teď mám ještě chvíli klid a čas na sebe.“ (směje se)
Zvyknete si všichni v nové zemi? Hlavně pro vaše děti to může být docela skok, ne?
„A já si právě myslím, že jim to bude k užitku. Čím víc toho v mládí zažijí, tím líp pro jejich budoucnost. Každý takový výlet do neznáma se jim hodí. Doma to znají, tak teď se podívají do Evropy, kam by za normálních okolností nevyrazili. Všichni samozřejmě doufáme, že tady vše proběhne bez komplikací, rodině se tu bude líbit a já se budu moct plně soustředit na práci. Uvidíme, co nám to všem přinese. Zatím mě nenapadá nic, co by mohlo být překážkou.“
Sháněl jste si i sám informace o Pardubicích, nebo jste rovnou vlétl do neprobádaného území?
„Jak říkáte, skočil jsem do toho rovnýma nohama. Stačilo mi znát základní podmínky, abych měl nějaké opěrné body. Věděl jsem jen to, že se tu konají slavné dostihy a že místní fanoušci milují hokej. To přeci na začátek stačí.“ (usmívá se)
V Česku trávíte druhý týden, jak se tu zatím cítíte?
„Naprosto v pohodě. Všechno běží, jak má. Po příletu jsem se rychle aklimatizoval. Hned z prvního zápasu jsem si odnesl dobré dojmy, hrál se prima hokej, sedlo mi to. Došlo mi brzy, že tenhle tým bude mít velkou sílu a ty nejvyšší ambice. Líbí se mi i atmosféra v mužstvu a kolem něj. Prostě to klape. Snad to potrvá.“
Fanoušky jste si hned získal gólem v duelu proti Kometě… To potěší, že?
„Jistěže. Je dobré zapsat se pozitivně hned na začátku. Hlavně, ať nám slušná forma vydrží i v lize.“
Ta česká není úplně tou top evropskou soutěží. Máte o její kvalitě nějaké mínění?
„To ukáže čas, ale co jsem v přípravě zatím vypozoroval, bude hodně založená na hře s pukem. Takže to bude vyžadovat hodně šikovnosti a přesných akcí. A také dost bruslení. Vůbec si nemyslím, že je na místě ligu podceňovat. Naopak. Bude stát dost sil.“
Jaký cíl si před sebe postavíte?
„Vyhrávat a nic jiného. Rád vítězím, chci se poprat o titul a získat ho. Nejde si stavět nižší cíle.“
A co dál? Jak to vůbec v sobě máte vyřešené s NHL? Je to pro vás definitivně uzavřená kapitola?
„Úplně si to nemyslím. Nikdy nevíte, co přijde. V tuhle chvíli nevím, co bude příští rok, ale nechci říkat, že už se do NHL nevrátím. Uvidíme, je to otevřené. Teď jsem ale tady, abych pomohl tomuhle týmu, a po sezoně se rozhodnu, co a jak dál.“
V NHL jste prošel od svých jednadvaceti let osmi týmy. Na které období nikdy nezapomenete?
„Jednoznačně říkám Dallas Stars a naše vítězství ve Stanley Cupu v roce 1999. Pro mě to tehdy byla neskutečná věc být v jedné kabině s tak skvělými hráči. Byl jsem mladý, první sezonu hrál NHL a jenom zíral… Zkrátka senzační období. I potom jsem toho zažil docela dost, ale cestu s Dallasem za Pohárem už nikdy nic nepřevýšilo.“
Za těch tucet let v NHL jste narazil na spoustu českých parťáků, na které vzpomínáte nejraději?
„Máte pravdu, bylo jich hodně. Jako první mě napadne Martin Ručinský. Ale počkat, není to náhodou Slovák?“
Ne, ne. Čech.
„A Michal Handzuš?“
Tak to je Slovák…
„Díky. Takže Slováků bylo taky dost. Žiggy Pálffy, samozřejmě. Na toho nejde zapomenout. Velký hráč. Kdo ještě? Jaro Modrý a Martin Straka, kluci z Los Angeles.“
A co některý protihráč s českým pasem, na kterého nevzpomínáte v dobrém?
„Asi David Krejčí. Ale to proto, že byl moc dobrý. Nedivím se, že to dotáhl až ke Stanley Cupu.“ (usmívá se)
Poslední otázka. Najdete si v Pardubicích čas na nějaké svoje hobby?
„Hobby? Myslíte, že se třemi dětmi mám čas na svá hobby?! (směje se) Ale s dětmi je to moc fajn, když mám volno, rád jsem s nimi. Jinak, během letní pauzy mě zastihnete u moře, rád se plavím se svojí lodí.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
