Tisící zápas pro plzeňského Hanzlíka: Zápasy mi počítá maminka

Válel i ve fotbale. V rodných Rokycanech jako kluk váhal, který sport má pro svou kariéru zvolit. Nakonec Jiří Hanzlík vybral dobře. V devětatřiceti letech se stal teprve šestým hráčem, který se dočkal mety 1000 zápasů.

Svůj milník jste oslavil stylově. Může být pro beka lepší zápas než s čistým kontem za zády?
„Těší mě, jak jsme to na Slavii zvládli. Hlavně na konci to ale bylo dost o nervy, dostali jsme se v závěru na dvě minuty do tří a naštěstí to ubránili. Každopádně jsem rád, že nám to takhle vyšlo, i já díky tomu budu mít hezké vzpomínky.“

Co pro vás to jubileum znamená?
„Jsem za něj rád. Už jako malý kluk jsem si vždycky u hráčů třeba v NHL vážil, když dokázali vydržet hrát dlouho. Možná jsem to sledoval víc než góly a body. Ta dlouhověkost je zároveň známka kvality, že se člověk udrží nahoře.“

Schováte si kromě nich i nějaký věcný předmět? Dres, puk…
„Na tohle já si moc nehraji, že bych si sbíral věci na památku. Já to opravdu radši budu nosit v hlavě a budu se k tomu moci vracet. Je jasné, že už se mi vždycky vybaví, že tohle utkání jsme hráli právě tady na Slavii a zvítězili.“

Které z tisíce je v té paměti ukotveno nejpevněji?
„Pokud jsme teď měli deváté kolo, tak není těžké dopočítat se čísla 991. To bylo sedmé finále ve Zlíně, kde jsme získali titul. Bylo to samozřejmě pro mě nejvíc, když jsme se s Plzní stali mistry, a ty pocity jsou asi neopakovatelné.“

Jaký recept máte na hokejovou vytrvalost?
„Musíte si držet určitý standard výkonnosti, aby vás vůbec někde chtěli. To je první věc. A taky samozřejmě pomůže, když nejste moc zranění. Což ovšem bohužel není můj případ, protože mám v kolenou operované asi všechno. Nebýt toho, tak jsem si tu tisícovku asi užil už dávno.“

Sledoval jste, jak se k ní teď blížíte?
„Nešlo to nevnímat, protože vás na to každý upozorní. Především moje maminka mi tyhle věci hlídá a hned mě upozornila. Takže jsem tak nějak tušil, na kdy by to mělo vyjít.“