Na jaře se trpce loučil s mateřskými Pardubicemi, klub o něj přestal stát. A tak Jiří Vašíček podnikl zajímavý krok, vydal se kousek za humna k nejbližší konkurenci do Hradce Králové. Rozhodně nelituje. „V Hradci je teď po hokeji o něco větší hlad než v Pardubicích,“ tvrdí 33letý obránce, jenž se v pátek večer radoval z vítězství 3:2 v emotivním východočeském derby.
Sladká výhra pro Jiřího Vašíčka?
„Bylo to parádní! Hlavně mám radost, že jsme to zvládli v té skvělé atmosféře a mohli jsme potěšit naše vynikající fanoušky. Určitě měli radost z první výhry za tři body na vlastním stadionu. A my měli velkou radost taky. Jak říkám, paráda.“
Je to rozdíl dělat radost fanouškům Pardubic, nebo Hradce?
(usmívá se) „Je cítit, že lidi v Hradci teď mají o něco větší hlad po hokeji než v Pardubicích. Ty doplácejí na to, že po velkých úspěších před pár lety se jim bohužel nedaří. Kdežto lidi v Hradci mají extraligu ve městě teprve druhým rokem, o to víc si její přítomnost užívají a u hráčů hodně ocení, když usilovně bojují za jejich klub.“
Byl to pro vás v pátek hodně speciální duel, vzhledem k hořkému konci v Pardubicích?
„Ano, bylo to pro mě speciální. V Pardubicích jsem se narodil, je to pro mě soupeř číslo jedna. Chtěl jsem jim ukázat, že jsem šel do klubu, který je dokáže porazit. A že mu můžu nějakým způsobem pomoci. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo.“
Zklamání ze způsobu odchodu z Pardubic ve vás přetrvává, anebo smíšené dojmy vyvětrala nový hradecká výzva?
„Už se za tím, co bylo, neohlížím. Těší mě, že mohu hrát za Hradec a že tady vše funguje, jak má. Hokej mě tady baví, stejně jako ostatní kluky, společně doufáme, že sezonu odehrajeme někde tam, kde se nyní nacházíme. Naše postavení v tabulce vypadá dobře.“
Na druhé příčce se loni Mountfield dlouho držel. Že někde tady vydržíte až do konce, očekává i šéf klubu Miroslav Schön. Jak vám zní jeho glosa, že chce medaili a bronz už má?
„Tohle mužstvo potřebnou kvalitu má. Je teprve začátek sezony, takže se toho moc hodnotit nedá, ale mně se líbí, že si dáváme vysoké cíle. Všichni se tu chceme zlepšovat, chceme jít co nejvýš. Nám nezbývá, než majitele poslechnout a potěšit ho. Od toho jsme tady.“
Oba kluby od sebe dělí zhruba dvacet kilometrů, je podle vás podobně malý rozdíl i mezi chodem obou organizací?
„Řeknu to takhle: Já si hlavně užívám přítomnosti lidí kolem mužstva, od vedení až po posledního maséra. Všichni jsou maximálně odhodlaní, pro úspěch týmu jsou ochotni něco udělat. Potom se i nám hráčům líp pracuje. V tomhle spatřuju jistý rozdíl mezi oběma kluby. V Hradci funguje kabina velice dobře, máme super partu. Počínaje vedením a konče kabinou všechno šlape, což by ve výsledku mělo Hradci pomoci.“
Z Pardubic do Hradce nadále dojíždíte, nevyslechnete si občas řeči, že jste přeběhlík a něco na ten způsob?
„Já se po Pardubicích extra moc neproducíruju, nic zásadního neprobíhá. Pokud potkám známé, spíš mi popřejí úspěch a fandí mi. Byť je to v Hradci. To jim nevadí.“
Herně se cítíte dobře v sestavě trenéra Draisaitla?
„Ano. Samozřejmě, je tu velká konkurence, nikdo nemá nic jistého, každý z nás si hraje o svůj flek do dalšího zápasu. Ale mužstvo šlape, tím pádem se daří i mně osobně. Teď ještě v neděli porazit Vary, abychom udělali radost trenérovi. Když se to podaří, udělá on radost nám s volnem.“ (usmívá se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
