Po gólu posílá polibky do nebe, udělal to i v neděli proti Plzni, kdy nádherně pálil bez přípravy do odkryté brány. Jakub Petružálek se trefil už devětkrát v 17 zápasech od listopadového návratu do Litvínova, jímž řešil i těžkou životní situaci. „Kluci mi pomohli maximálně, přišel jsem do týmu, který šlapal,“ vrací se 29letý útočník mužstva, které s jistotou okupuje druhou příčku extraligové tabulky.
Naskočil jste o něco později, nicméně jak si užíváte litvínovskou jízdu?
„Super, ale musíme zůstat nohama na zemi a jít každý zápas od nuly. Je jedno, jestli hrajeme s posledním nebo s prvním týmem. Jdeme do toho od první minuty a těžíme z toho. Snad v tom budeme pokračovat.“
Už se nemluví o postupu do play off, ale že byste do něj mohli jít nejhůř ze čtvrtého místa, dokonce o prvním historickém titulu. Co vy na to?
„Ať se o tom mluví, lidi si mají aspoň o čem povídat. Každý na to kouká, ovšem čtvrté místo by bylo dobré, výhoda začínat v play off doma je obrovská, hlavně psychicky. Pro nás je důležité se soustředit na každý zápas a žádný nevypustit. Jsem fakt rád, že to naši trenéři dokážou zvládat, umí nás usměrnit a připravit. Je to vidět i na tréninkách, soustředíme se na to, co v utkáních děláme špatně. Myslím, že zápas od zápasu je to znát.“
Pomáhá taky, že tým má dost zkušených hráčů, kteří vědí, že není hotovo, i když máte tak zvaně nahráno?
„Každý ví, že základní část je jedna sezona, a něco jiného je play off. Tam přijde úplně jiný hokej, bude to o tom se srážet, chodit do brány, vytvářet tlak. V dnešním hokeji padá většina gólů právě z prostoru před brankou. Budou padat nehezké góly a takové ty krásné do prázdné brány si myslím, že se objeví zřídka. Je dobré si to zažít už koncem základní části. Koukáme na klipy z NHL a podobně a myslím, že když to dostaneme do těch hlav, tak budeme úspěšní.“
Říkáte nehezké góly, ale zrovna ten váš proti Plzni byl ukázkový…
„Mně nevadí, když chodím před bránu. A čím víc střel, tím líp. V přesilovce to chce prvních patnáct, dvacet vteřin tři, čtyři střely, to my nemáme, to musíme zlepšit. Pak se tam budou otevírat mezery i na ty krásné góly. Český hokej je o chytrosti, technice, ale pak tam dáváte trošku světový hokej, tak ti beci se začnou bát. Vědí, že na zádech mají hráče, který je dohraje. Druhou, třetí třetinu z toho pak těžíte.“
Jste hodně obouchaný?
„Tady míň, než když jsem hrál třeba ve Finsku. Ty rány dostanete, ale to je hokej, ne fotbal. Kdybych nechtěl být obouchaný, tak se dám na fotbal.“ (usmívá se)
A co spokojenost s tím, jak jste svůj návrat zvládnul?
„Pomohlo mi to hlavně psychicky. Jiné by bylo, kdybych měl po deseti zápasech jeden, dva body. Taky jsem přišel do týmu, který šlapal, to mi taky ulehčilo sedmdesát procent výkonu, připojit se do takového mužstva bylo strašně jednoduché. Kluci mi pomohli maximálně, hlavně Martin Ručinský. Výborně bruslí, najíždí si do volných prostorů. On má pořád ty návyky z Ameriky, to já miluju. České žabky, na to moc nejsem, on dává tvrdé přihrávky, jezdí, já se snažím s ním bruslit, i když je někdy těžké držet s ním tempo. Ale strašně mi to ulehčuje.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
