Z kabiny poražených po šestém finále doutnal zmar, naštvání. Tým plný jindy vstřícných respondentů se po náloži 3:6 neměl k tomu, aby vyslal jakéhokoliv ze svých zástupců pohovořit o nepodařeném duelu. Jako profesionál se zachoval jediný hráč, Jakub Petružálek. A ten zároveň zlomeně nepůsobil, na čtvrteční sedmý duel se i přes zklamání těší…
Jste jediný, kdo z vaší šatny vystoupil před kameru. Vysoká porážka s týmem zamávala, že?
„Samozřejmě teď naše nálada není pozitivní, během základní části jsme ale několikrát dokázali, že se i z nepodařených zápasů dokážeme oklepat a hodit je za hlavu. Tohle utkání nějak dopadlo, bohužel, možná jsme byli přemotivovaní, ale nežijeme z minulosti, žijeme budoucností. Už jsme potvrdili, že máme vnitřní sílu a ukážeme ji i teď. Je to hokej, jeden tým vždycky musí vyhrát a druhý prohrát. Tentokrát byli šťastnější oni, my se z toho ale dostaneme. Pojedeme do Třince, kde jsme už dokázali urvat dva zápasy, o to samé se pokusíme v tom sedmém.“
Jak si nepustit do hlavy myšlenky, že už jste byli titulu na dosah a teď o něj ještě můžete přijít?
„Tohle zvládneme. I když máme v týmu dost mladých kluků, ti starší jim pomůžou svými zkušenostmi. Tohohle se vůbec neobávám.“
Měl jste v šestém zápase pocit, že se všechno valí proti vám, když hned na začátku odstoupili dva stabilní beci Kubát s Gulou?
„Nad tím vůbec nepřemýšlím, to jsou jen spekulace, nestojím o negativní myšlenky. Beru všechno střídání po střídání, abych vždycky předvedl maximální výkon. I když jsme prohrávali o tři branky, chtěl jsem to srovnat. To je na hokeji krásné, během minuty může být všechno jinak.“
Kde se podle vás utkání zlomilo na třineckou stranu?
„Hodně klíčové bylo, když jsme hráli přesilovku pět na tři a nepodařilo se nám dát gól. Ve finále jakékoliv ligy, když dostanete takovouhle šanci, musíte ji proměnit.“
Když jste se poté dvakrát trefili, pokaždé jste rychle inkasovali, v čem byla potíž?
„To byla velká škoda, oni na nás pokaždé nastoupili. Ve střídáních, které následují po vstřeleném gólu, se musí hrát opatrněji. My to ale neudrželi, Třinečtí dostali šance a ty proměnili. A co vypálili, to jim do branky padlo. Když dáte gól, tým to nastartuje, jakmile ale za pár vteřinek hned inkasujete, zase se na koně dostane druhý tým.“
Přišli jste o vedení v sérii, teď už není kam uhnout…
„Kdyby nám ale před sezonou někdo řekl, že budeme hrát finále, budeme to brát všema deseti. Teď se série přesouvá do Třince, kde se to pokusíme urvat stejně, jako jsme chtěli při těch dvou mečbolech, které jsme promeškali. Náš styl hokeje je ale takový, že se tlačíme do branky a tak to bude i v tom sedmém utkání, půjdeme do něj s pozitivní náladou, bude to tom, kdo zůstane trpělivější a šedesát minut vydrží hrát to, co má naordinované od trenérů. Postavím se za každého kluka z našeho týmu, že ani jeden to nevzdává a bude šlapat až do konce. Po zápase musí každý odcházet zbitý, pak se na sebe můžeme podávat a říct si, že jsme pro úspěch udělali maximum.“
Naplňuje vás optimismem, že všechny tři finálové duely na třineckém ledě jste odehráli na vysoké úrovni?
„Je pravda, že u nich jsme pokaždé hráli výborně, na jedničku. Od gólmana po posledního útočníka, předváděli jsme svůj systém. Třinec vyhrál základní část, má spoustu kvalitních hráčů a je radost proti nim hrát. Na sedmý zápas se těším.“
Kdy jste zažil podobné nervy, které vás v něm čekají?
„V Americe jsme kdysi hráli šest prodloužení, to trvalo asi šest hodin. Třeba nás teď potká to samé. Tehdy jsme bohužel prohráli, ale to už každému bylo jedno, už jsme se jen modlili, aby byl konec.“ (usmívá se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
