Čas byl jen relativní pojem, nepodstatná veličina. Když v pátek nad ránem dorazil autobus s litvínovskými hokejisty po triumfální jízdě napříč republikou ke stadionu Ivana Hlinky, žilo to tam jako na nejrozjetější party. Místní hokejisté zlomili prokletí tradičního klubu a svým fanouškům zařídili nezapomenutelný prodloužený víkend.
čtvrtek, cca 21.00
Zhruba dvě tisícovky fanoušků sledují sedmý finálový duel v ochozech stadionu Ivana Hlinky na velkoplošné obrazovce. Po zisku titulu se začíná slavit, nad zimákem létá ohňostroj. Spousta fanoušků zůstává po okolních hospodách i přímo u arény přes noc.
pátek, cca 4.00
Největší vytrvalci, kteří tu nedávno beze spánku stepovali před pokladnami kvůli lístkům, už se opět shromažďují na parkovišti u stadionu, tentokrát do noci vytleskávají své hrdiny, kteří jsou tou dobou ještě na cestě.
cca 5.00
Litvínovský autobus vykládá zlatý náklad v Praze na Václavském náměstí, u sochy Ivana Hlinky před stadionem už zatím hoří svíčky a začíná se tvořit dav stovek fanoušků. „Nádhera. Tolik lidí v pět ráno? Tohle je litvínovské Nagano. Já to i tak říkal během zápasu, že to bude jako v Naganu, 0:0 a pak tam spadne nějaká šmudla,“ lebedí si v restauraci, která je součástí zimáku, generální manažer Robert Kysela, který tu sedí s trenérem brankářů Zdeňkem Orctem a bývalým útočníkem Ivo Prorokem. Lidé skandují i jméno Ivana Hlinky.
5.40
Davem si za nadšeného potlesku klestí cestu kouč Radim Rulík, který dorazil s vedením autem napřed. Jeho kolegové táhnou i plastový kbelík s třineckým logem. „To je jejich kýbl na puky, který jsme ukořistili. A v ledu, který jsme tam nabrali, jsme celou cestu chladili limonádu,“ halasí. Rulíka objímají fanoušci a děkují mu.
„Počkejte, až mě budete na podzim vyhazovat,“ usmívá se svérázný kouč a s pivem v ruce u stánku pro občerstvení rozdává rozhovory, v nichž zas a znova vyzdvihuje hráče. Jeho parťák Miloslav Hořava do Litvínova na oslavy ani nedorazil, navíc na vlastní žádost klub po sezoně opouští, míří pracovat do Švédska. „Respektuju to, ale Miloš je pro mě stejně kolega číslo jedna,“ zdůrazňuje Rulík.
6.45
Ostré ranní slunce definitivně probouzí Litvínov do mistrovského rána a zhruba dvě tisícovky lidí obkličují autobus s hokejisty, který tým vysazuje na ulici před stadionem. Hráči se derou skrz fanoušky do restaurace, jejíž terasa provizorně slouží jako pódium šampionů. Prostorem burácí rockové šlágry, lidé z okolních domů otvírají okna a sledují parádu šampionů. „We are the champions,“ duní z repráků.
7.00
Zatímco pohár už je na „pódiu“, davem se dál proplétají nejžádanější osobnosti, Martin Ručinský či kapitán Michal Trávníček . Společných fotografií či podpisů je nespočet. Počet lidí ještě roste.
„Rychle, za chvíli jdu do práce,“ prohodí jeden s úsměvem. Počet fandů, kteří si přivstali nebo vůbec nešli spát, vystihl asi nejlépe Viktor Hübl. „Čekali jsme dost lidí, ale tady je… hodně lidí,“ pronesl se skelným pohledem.
7.30
„Chleba stejně levnější nebude,“ zní staré rčení, relativizující sportovní úspěchy. V Litvínově to neplatí, jedna místní pekárna dnes prodává své výrobky za polovic.
8.00
Hráči jsou na pódiu a vychutnávají si neutuchající ovace, potlesk, skandování a chvíle s pohárem. „Absolutní spokojenost. To se musí zažít, to nejde popsat. A ti lidi tady? Ještě, že jsme se s nimi mohli radovat. Bylo by smutné, kdybychom sem přijeli po prohraném zápase,“ ví hrdina Pavel Francouz , který mává francouzskou vlajkou, podanou od fandů.
8.30
Martin Ručinský a Jiří Šlégr , dvě místní ikony, v oslavném reji jen těžko brzdí slzy. „Když přijedete v sedm ráno a čeká tu tolik lidí… Tady vidím kluka, který chodí čtyřicet let na jižní tribunu. To je něco úžasnýho. Čekali jsme na to strašně dlouhou dobu a ono se to podařilo. Tenhle klub i město si to zaslouží,“ utírá si oči Ručinský.
„Slzy budou téct ještě tak dva tři dny,“ dodává Šlégr. „Tohle je fantazie. Léta se to nedařilo, i když jsme si to ohromně přáli a dělali jsme pro to strašně moc. Tohle je odměna, emoce se nedají udržet. Jsme tak malinké město a povedl se nám veliký úspěch.“
9.00
Pozdravit se s hokejisty přichází i Liběna Hlinková, vdova po zdejším velikánovi. Nad ledem na zimáku už obíhá na výsledkové tabuli prosté „Mistři“. Zábava u stadionu pomalu končí, lidé se rozcházejí do práce a hokejisté se pomalu ztrácejí načerpat další síly po probděné noci na pokračování oslav.
10.00
Pozdravit šampiony přicházejí i děti ze školky, Jiří Šlégr či Jakub Petružálek s nimi tancují na „Mašinku“ nebo „Chytila jsem na pasece žížalu.“ Po desáté hodině rachot definitivně utichá. Pokračovat se bude zase večer a v sobotu. „A pak celý týden“ tuší manažer Kysela.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
