Dav litvínovských fanoušků měl včera nad ránem jasno. Radim Rulík je strůjcem historického úspěchu. Kouč, který na stadion dorazil jako předvoj týmového autobusu a z bezpočtu gratulací mu div že neupadla ruka, tenhle názor zásadně odmítal. Ani medaili na krku neměl. „Zůstala v tašce,“ prohodil věcně.
Hýčkal si ukořistěný třinecký kbelík na puky, v němž s kolegy cestou chladil „limonádu“, na tváři mu hrál úsměv spíš užaslý než slastný. „Tohle je krásné, pro fanoušky fantastické. Jsem strašně rád, že to mužstvo dokázalo,“ opřel se Radim Rulík o stolek před stánkem s občerstvením, v ruce v tu chvíli nealko nápoj.
Dokázalo to jen mužstvo, vy jako trenéři ne?
„My u toho byli, ale hráči jsou nejdůležitější. Ti na ledě všechno zvládli, je třeba vyzdvihnout je, ne trenéry. Oni to uhráli. Třinec byl silnější, měl v týmu větší kvalitu, ale srdce bylo v Litvínově.“
Celé play off působíte nad věcí, to jste si ani teď nepustil do mysli radostné emoce?
„Taky jsem jim dal trošku průchod, ale pořád mi přijde, že nad věcí opravdu jsem. Já si takovou tu radost, euforii užil s dvacítkami nebo na mistrovství světa 2005, teď už na tyhle věci pohlížím jinak. Ať si to všechno vychutnají hráči. Nicméně titul v republice a ještě pro Litvínov, to je něco neuvěřitelného. Smekám klobouk před hráči, kteří to dokázali.“
S kolegou Hořavou jste v říjnu 2013 přebírali tým zralý na sestup a na jaře 2015 je téměř totožná sestava mistrovská…
„No, když jsme přišli, byli jsme poslední a teď jsme první, takže bychom asi měli odejít.“ (směje se)
Proč vůbec pan Hořava nedorazil s vámi?
„Už je doma. On není typ na oslavy.“
Platí, že odchází do Švédska?
„Ano, je to pravda. A já jeho rozhodnutí respektuju. Přesto musím říct, že lepšího spolupracovníka bych si nemohl najít, Miloš je pro mě člověk číslo jedna.“
Vy u mužstva zůstáváte?
„To se uvidí. Teď to neřeším, ale šel bych nejradši dělat do Mostu farmu.“
A teď vážně.
„Opravdu! Pan Kysela mě za tahle slova nepochválí, ale já to tak cítím. Lákalo by mě připravovat tam hráče pro A tým.“
Jste z play off vyčerpaný?
„To ne. Ale nerad bych skončil jako Rosťa Vlach (kouč loňských šampionů ze Zlína), aby se v listopadu řešilo, jestli mám zůstat nebo ne, protože mužstvo je po titulu poslední.“
A hrozí Litvínovu mistrovská kocovina?
„Záleží, kdo to tady povede a jak bude všechno sestavené. Roli hraje spousta aspektů. Určitě odejde třeba Pavel Francouz… Já ovšem z mužstva cítil, že když to letos vyšlo, mohlo by dál zůstat víceméně pohromadě. Tak osmdesát procent by mohlo zůstat.“
Martinu Ručinskému byste ohledně případného prodloužení kariéry řekl co?
„Vůbec nic. A kdyby se sám rozhodl, že chce pokračovat, klekl bych si na kolena a poděkoval bych mu.“
Co jste říkal na to, jak byl po zisku titulu dojatý?
„Neskutečné. A to máte to samé i Jirka Šlégr… Růča je geneticky stavěný na to, že může hrát ještě v těchto letech. To není tréninkem, to je genetikou. Jirka chtěl taky ještě strašně moc hrát, ale zdraví mu to nedovolovalo. Pomohl nám aspoň na střídačce. Ale Růča? Jak říkal Miloš Hořava před sezonou: V takových letech nezažil lepšího hráče. Já bych to jen podtrhnul, teď se navíc vše okořenilo titulem. Smekám a jsem strašně rád, že tu Martin byl.“
Sedmý finálový zápas jste absolvovali s notně rozpadlou sestavou, o čem svědčí, že tým i tak zlato vydoloval?
„Proto smekám před všemi hráči. Ručinský, Petružálek, Hübl, Lukeš, Trávníček, poklona všem, nerad bych na někoho zapomněl, ale tentokrát nastoupili i hráči, kteří nehráli celé play off . Štindl, Frolo, Šrámek. Jurčík se posunul do třetí formace… A ti kluci to zvládli. Smekám! Je prostě neuvěřitelné, jak to zvládli. Z mužstva jsem cítil ohromnou mentální sílu, kterou si ta parta vybudovala.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
