Jednou Litvínovu vyhrajeme titul. To si slibovali, když se ze světa vraceli na úpatí Krušných hor, ověnčeni medailemi, ošlehaní bitvami v NHL a dalších soutěžích. Robert Reichel se naplnění snu dočkal až jako divák. „Moc jsem to klukům přál. Kdyby tuhle možnost ztratili, nevím, kdy by se naskytla další,“ říká v rozhovoru pro Nedělní Sport jedna z největších litvínovských legend.
Když mohl, nevynechal zápas. Ke starým kamarádům, Ručinskému se Šlégrem se při oslavách nepřidal. S rozjásaným týmem, vracejícím se s Masarykovým pohárem ze sedmého finále v Třince se minul. Jako trenér budoucí české osmnáctky musel za povinnostmi na Moravu.
Co se vám honilo hlavou, když se hrál sedmý a rozhodující zápas? Byl jste třeba nervózní?
„Ani ne, jen mě napadlo, jaká by byla škoda, kdyby o to kluci ještě přišli, když vedli na zápasy 3:1. A najednou to bylo 3:3… Na finále jsme čekali dvacet let. Ztratit tuhle možnost ztratili, tak nevím, kdy by se objevila další.“
Věřil jste, že to ještě dokážou po všem, co sedmém zápasu předcházelo?
„Věřil, nevěřil… Prostě byl sedmý zápas a já věděl, že Litvínov má lepšího gólmana, bylo to hodně založené na něm. Kdyby pustil laciné góly, mužstvo by to mělo těžké. Ale v první třetině, kdy měl Třinec tlak, je podržel, pak se Litvínov začal zlepšovat. Ve třetí třetině byla na Třinci vidět křeč, že se báli hrát. Bylo to o jednom gólu. Jakmile padl, Třinec byl už nervózní, ti hráči sami nevěřili.“
Stihl jste s někým z nich mluvit?
„Ještě večer po zápase jsem volal Růčovi a gratuloval mu, říkal jsem mu, že je hezký, že to vyhráli. Gumovi (Šlégr) jsem poslal zprávu a mluvil jsem ještě s Čigim (vedoucí týmu Rykl). Myslím, že on je největší legenda litvínovského hokeje. Ten to zažil všechno, na chodbě na zimáku je to i zdokumentováno. Byl taky strašně rád. Je krásné, že kluci konečně vyhráli titul, hodně jsem jim to přál. Otevřela se jim velká šance to konečně udělat a oni ten krok udělali.“
Jiří Šlégr řekl, že to je hned po Naganu nejvíc. Špatně se to srovnává, ale nepřipomínal vám sedmý zápas finále s Rusy na olympiádě?
„Výsledkem i průběhem hry to podobné bylo. Ale jinak se to srovnávat nedá, i když se ten titul netýká jen jednoho města a jeho okolí. Bylo to celorepublikové a hodně tomu pomohli kluci jako Růča, Jirka Šlégr, Petružálek. Všechno tak nějak nahrálo do karet.“
Nenabídnul jste trenéru Rulíkovi peníze, aby vás taky postavil?
(směje se) „Po pěti letech už ne. Možná po roce… Ne, to vůbec nepřipadalo v úvahu.“
A nemrzí vás, že jste se titulu nedočkal, že vaše jméno nebude na poháru?
„Povím to takhle: Jednou jsem skončil a pro mě to byla tečka. Řekl jsem, že se v životě jako hráč nevrátím, měl jsem toho plné zuby. Víc bych se v tom nepitval. Věděl jsem, že je konec a tím to zhaslo. Jsem rád, že se to vůbec povedlo a že jsem měl možnost ty zápasy vidět. To mi úplně stačí.“
Třeba se ještě někdy dočkáte jako trenér…
„Kdo ví, co bude za rok, dva, za pět. Mně ale mrzela jiná věc.“
Povídejte. Která?
„Že šéf extraligy Řezníček osobně nepředal pohár. I když předtím byly nějaké přestřelky v novinách, tak si myslím, že třeba Gary Bettman (komisionář NHL) by tohle neudělal. Jednou je ředitel soutěže, tak měl předat trofej. Těm klukům je jedno, kdo jim potřese rukou a pogratuluje, ale šéf extraligy tam prostě být měl. A ne zmizet jako Řezníček. To se mi nelíbilo.“
Litvínovu vyšla celá sezona, nepotkala ho žádná větší krize, všechno klapalo. Co bylo rozhodující ve finále?
„Pozitivní bylo, že zůstali starší hráči. Lukeš, Hübl, Růča, vrátil se Petružálek. Ale hlavní postavou byl Francouz. Když chcete něco vyhrát, musíte mít ne výborného, ale vynikajícího gólmana. A on byl nejlepší v lize. Hodně taky Litvínovu pomohlo, že se rozšířilo útočné a obranné pásmo. Měli víc času na přesilovkách a tak zkušení hráči, schopní to dobře sehrát, by se jinde v lize nenašli. My jsme třeba byli i horší, ale gólman něco chytil a v přesilovkách se většinou rozhodlo. Mužstvo si věřilo a to jim hrozně pomohlo. Nakonec zvítězil lepší tým. Ne šťastnější, ale lepší.“
Taky se v závěru vyrovnalo s početnou marodkou…
„Celou sezonu se jim výpadky klíčových hráčů vyhýbala, i play off proběhlo v pohodě, až na ten konec, kdy se zranili beci. Ale dobře zaskočili junioři, sice udělali chyby, ale ti kluci měsíc a půl jen trénovali. Na poslední zápas nastoupil Štindl s Frolem, kteří taky nehráli, a dokázali se na ten jeden zápas připravit. To bylo hodně důležité, že to zvládli.“
Bude Litvínov schopen něco takového zopakovat?
„Francouz asi odejde, to je veřejná věc, u dalších jako Růča a Petružálek se uvidí. Těžko říct. Tým může být svým způsobem perspektivní, ale pokud ti kluci budou hrát dobře a bude o ně zájem, tak by byla hloupost, aby zůstávali. Musí se vychovat další hráči, aby mohli mužstvo doplňovat.“
Pokud ale mládež bude moc dobrá, tak to dopadne jako s vámi. Vrátí se až na stará kolena…
„To jo. Ale ti kluci klubu vždycky pomůžou. Jako se to stalo tentokrát. Budou někde hrát, ve třiceti se vrátí. Tak by to mělo být. Hokej v Litvínově je na tom postavený, bez toho by to ani nešlo.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
