Miroslav Horák
7. července 2015 • 17:17

Kondiční trenér hvězd: Ráno se na mě usmívají, pak přichází nenávist

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Fanoušci hradeckého Mountfieldu velebí klubové vedení za nákup bombarďáka Jaroslava Bednáře. Neméně důležitý transfer se však uskutečnil mnohem dříve. To když Východočeši mistrovskému Litvínovu přebrali kondičního trenéra Mariána Vodu. „Věřím, že zájem o tohle řemeslo přichází už i do povědomí českého hokeje,“ říká 34letý machr na fyzickou přípravu.



Kouč Vervy Radim Rulík na něj nedá dopustit a zcela vážně považuje Mariána Vodu za jednoho ze strůjců senzační litvínovské korunovace. Rodák z Bratislavy s trvalým bydlištěm v Praze ve zdejších krajích postupně smazává hříchy a ruší slepotu zamrzlého hokejového prostředí. V živém přenosu zavádí to, co už tu dávno mělo být. Hradeckým to došlo.

Povězte, mají vás hradečtí hráči rádi, anebo vás nenávidí?
„Když se ráno potkáme v kabině, mají mě rádi, od půlky tréninku mě někteří začínají nenávidět. (usmívá se) Ty pocity se stupňují podle typu tréninku i daného období. Ale nedá se nic dělat, tréninkový objem je nutné do sebe dostat a je logické, že jednou to dolehne na každého, kdy mě aspoň na chvíli proklíná.“

Uvědomují si hráči do jednoho, že to dělají pro sebe a že přijde čas, kdy zatím nepoznanou letní dřinu zužitkují?
„Právě tohle bylo téma mých prvních zhruba dvou týdnů v Hradci. Klukům bylo zapotřebí představit moji cestu, ideu a směr, kterým se chci ubírat. Probírali jsme důvody, proč děláme zrovna to, co děláme. V tu dobu jsme se navzájem oťukávali. Teď už tomu věří, nepochybují a cílevědomě makají.“

Kolik se našlo brblajících hráčů, kteří si nebyli jisti vaším výcvikovým programem?
„Spíš než brblání jsem pozoroval napjaté očekávání, co se bude dít. O mém příchodu se delší čas mluvilo, takže mnozí už se připravovali na to, že je v přípravě čeká změna. Ta přišla. Ze začátku se někdo občas ozval, ale pak všechno postupně vykrystalizovalo a začalo šlapat.“

Tréninkové dávky Mariána Vody polyká i nová brankářská posila Adam SvobodaFoto Pavel Mazáč (Sport)

Přemýšlel jste nad tím, proč si vás v Mountfieldu vybrali? Anebo ziskem titulu v Litvínově bylo prakticky jasné, že nový zájemce přijde?
„Doufám, že si mě vybrali nejen kvůli litvínovské sezoně. Tu práci už nějakou dobu dělám. Věřím, že zájem o tohle řemeslo přichází už i do povědomí českého hokeje. V Evropě, ve světě je dávno automatickou a nepostradatelnou součástí hokejového dění. České kluby začínají hledat lidi pro tuto funkci a v Hradci se nějakým stylem dostali až ke mně.“

V jaké fázi předchozí sezony se oslovuje kondiční kouč? Aspoň tedy v tomto případě
„První kontakt od Hradce přišel už během play off, moje reakce byla taková, že neříkám ano ani ne, protože jsem měl v Litvínově rozdělanou práci. Požádal jsem je o prostor pro její dokončení, ať už dopadne jakkoli. S tím, že se k debatám vrátíme poté. O hradecké nabídce jsem informoval Radima Rulíka, aby věděl, že nepodnikám nic za jeho zády. Ke konci play off mi nabídli v Litvínově pokračování, ale rozhodl jsem se pro Hradec.“

Pro celý litvínovský hokej, pro město a region to byla životní sezona, rok snů. Co pro vás?
„Z mého profesního pohledu to byla sezona stejná jako jinde, samozřejmě s tím rozdílem, že na jejím konci přišel zlatý vrchol. Kvůli výhrám se sport dělá, cestu za titulem jsem ohromně prožíval. Když to pak člověk hodnotí s chladnější hlavou, bere to jako příjemné plus. Řeknete si, že vaše práce měla smysl a že snad pomohla klukům dostat se až vrchol, pro všechny tak nečekaný.“

Vidíte na zlaté sezoně hmatatelný důkaz vlastního přičinění, anebo je to o tom, že vždy podáte precizní výcvikový servis a ostatní už jde mimo vás?
„Důkazů mé práce může být několik. Některé jsou měřitelné, co se fyzické připravenosti týká, jiné měřitelné nejsou.“

A to je?
„Vyplyne vám to z komunikace s hráči, jde o jejich pocity a dojmy v období celé sezony, především pak v play off . Dalším atributem jsou zranění, kdy se očekává, že jich bude minimum. Až na jednu výjimku se nám zdravotní neduhy v Litvínově vyhýbaly. V tomto všem mám čisté svědomí a dobrý pocit. Z mého vlastního pozorování nevyšel žádný znepokojující pohled.“

V mých očích jste pro Hradec velkou posilou, srovnatelnou s příchody některých hráčů. Jak to vnímáte vy? Je doba taková, že se považujete za důležitý prvek týmu, anebo se spíš kloníte k pozici servismana?
„Jako posila si nepřipadám, tyto přívlastky vážně nechejme hokejistům. Sám se považuju za nového člena realizačního týmu a budu se snažit, aby energie, kterou vedení vložilo do mého příchodu, se mu vyplatila. Aby zkrátka moje účinkování zde mělo smysl a šéfové si po sezoně řekli, že tahle akce nepostrádala logiku.“

Předpokládám, že Hradec přeplatil litvínovskou nabídku, na druhou stranu profese kondičního trenéra v Česku nedosahuje renomé kolegů v cizině. Připadáte si nyní adekvátně ohodnocen?
„Dostal jsem se do kontaktu s celou řadou kondičních trenérů světového formátu, přehled o tom, kam až se může vyšplhat cena těchto expertů, mám. Vím, jaké jsou jednotlivé úrovně v hokeji, dva roky jsem pracoval v KHL. I tam jsou zajímavé možnosti. A samozřejmě mám povědomí, jak je tomu u nás. Považuji se za kvalitně ohodnoceného s ohledem na to, jakou dobu se tomu věnuju a adekvátní tomu, že jsem v Hradci prvním rokem a tahle pozice tu nikdy dříve nebyla. Na druhou stranu, moje cena je, myslím, ještě o něco vyšší.“

Jak byste po zkušenostech v zámoří ohodnotil stav stejného segmentu v Česku? Jsme sto let za opicemi, anebo se blížíme zavedenému západnímu standardu?
„V Kanadě i Americe jsem viděl mnoho skvělých a zároveň i hrozných věcí. Proto neříkám, že je to tu v šíleném stavu. Největší a obrovský rozdíl vidím v materiálním zázemí. Tamní trh je obrovský, možnosti neuvěřitelné.“

A co se kvality fyzického provedení týká?
„Nejde to paušalizovat. Jak už jsem řekl, trenéři v zámoří jsou vynikající, dobří, obyčejní i špatní. Na skvělé odborníky už narazíte i tady a na Slovensku. Nejsme sto let za opicemi v kvalitě provedení, ve srovnání s podmínkami k přípravě však stále hodně zaostáváme. To nejde vůbec srovnávat.“

Vy si pro svoje potřeby vybíráte to nejlepší, co jste kde vypozoroval, anebo máte vyloženě vlastní know-how?
„Vnímám, co se děje v mém okolí, zajímám se o nové trendy, nesnažím se o kopírování, ale zkouším, co by fungovat mohlo a podle toho se zařizuju. Postupně si vytvářím svůj program, ideologii. Záleží samozřejmě na prožitých zkušenostech, učíte se za pochodu, celý proces vás posouvá nahoru, postupně navrstvujete jednotlivé složky, které do sebe zapadají. A z toho vám vyjde směr, váš feeling. Kopírování nefunguje, protože každý hráč je jiný a vy každému z nich musíte přizpůsobit přípravu.“

Dá se vaše cesta srozumitelně popsat? Možná motto…
„Učit se každým dnem, být co nejvíc propojený s klientem, pro nějž dělám. Vložit se do jeho těla, soucítit s ním, poznat, co přesně potřebuje. Strašně důležitá je komunikace a umění měnit tréninkovou jednotku za pochodu s ohledem na aktuální potřeby jednotlivců. Aby každý cítil, že jsem tu přímo pro něj a že mu pomáhám.“

Jak složité pro vás bylo dostat se do kuchyně klubů NHL? Bez známostí byste neměl šanci.
„Bez kontaktů by to možné nebylo. V tomto ohledu je NHL uzavřená společnost. Dostanete se do ní jedině přes hráče, trenéry nebo agenta. Jiná cesta není. Měl jsem to štěstí, že jsem narazil na lidi, kteří mi pomohli dostat se dovnitř, strávit v klubu čas před sezonou, během ní a dokonce i v nejdůležitější fázi při play off . Velký dík všem chalanům.“

Největší výpravu jste podnikl do Montrealu?
„Ano. Tam jsem se díky Romanu Hamrlíkovi ocitl celkem třikrát. Seznámil jsem se s kondičním koučem Canadiens, dnes už bývalým, a strávil spoustu času v tréninkovém centru.“

Vím, že to srovnání není možné, přesto, jak vám vychází porovnání možností kondičního náběru v Montrealu a Hradci Králové?
„Stejné to je v tom, že tam i tady hraje na ledě pět hráčů plus brankář… (usmívá se) Já bych to srovnal s Realem Madrid a fotbalovým Hradcem. Ten samý sport, ale zázemí odlišné. Tady musíte být realisté. Historie Canadiens je obrovská, v NHL a Montrealu zvlášť je hokej obrovskou show. Hradec Králové je silný klub v rámci českého hokeje, Canadiens v rámci světového.“

Tréninkové dávky pod Vodovým vedením bolí. Hodně bolí
Tréninkové dávky pod Vodovým vedením bolí. Hodně bolí

Kolik Mariánů Vodů pro Montreal pracuje?
„Stejně jako tady. Jeden. V minulé sezoně tomu tak aspoň bylo. A co mám informace, stejné je to i jinde v NHL, maximálně jsou někde dva. Fotbal je v tomto směru zase jinde. V Realu máte kondičního trenéra na atletiku, na silovou přípravu a na další složky.“

Máte v sobě ambice jednou se do NHL propracovat?
„Mojí ambicí je především odvést každou sezonu tu nejlepší práci. Aby za mnou zůstala, byla vidět a celé to mělo smysl. Nemám vyhraněné přání dostat se do Ameriky a za každou cenu. Mám však rád výzvy, považuju se za akčního člověka, co se nebrání ničemu. Jen jde o to práci přizpůsobit rodině. Jsem otevřený všemu, na druhou stranu nepodřizuju tady vše tomu být za tři roky v NHL. To vůbec ne.“

Základnu máte natrvalo v Česku?
„Ano, v Praze žiju už několik let, jak říkáte, je to má základna, z níž vyrážím různě za prací.“

Staráte se i o jiné sportovce než hokejisty Mountfieldu?
„Určitě. Mám pod sebou pár dalších hokejistů, jimž se věnuju individuálně. Spolupracoval jsem s golfisty, tenisty, fotbalisty, s dětmi. Mezi klienty mám i v uvozovkách obyčejné lidi. Jsou asi čtyři a spolupracuji s nimi dlouhodobě. Času však není nazbyt, takže ve svém volnu.“

Čili pokud vám zavolá zavalitý bankéř s přáním zapracovat na postavě, vynasnažíte se mu vyhovět?
„Může mi zavolat, ale pravděpodobně na něj budu mít čas nejdřív ve tři ráno…“ (usmívá se)

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud