Tiskové prohlášení HC Olomouc

Vedení hokejového oddílu dlouhodobě zastává názor, že ve sportovním dění, a v ledním hokeji zvlášť, se mají vnitřní záležitosti hokejového mužstva řešit v kabině a vnitřní záležitosti hokejového klubu uvnitř hokejového klubu. Nejsme zastánci diskuzí realizovaných prostřednictvím médií, a pokud má někdo vůči našemu klubu nějaké nároky či výhrady, řešíme to zpravidla z očí do očí tak, jak je to v hokejovém prostředí obvyklé. V poslední době se však objevilo takové množství dezinformací, polopravd, ale i zcela zjevných a úmyslných lží, která jsou s železnou pravidelností propírána v některých médiích, že i partneři klubu a zejména jeho fanoušci začínají mít, dle našich zjištění, pochybnosti o tom, kde je vlastně pravda. Symbolickou poslední kapkou, kdy pohár naší trpělivosti přetekl, pak byla snůška účelových tvrzení obsažených v deníku Sport ve dnech 4. 9. 2015 a 5. 9. 2015. Rozhodli jsme se proto poskytnout všem, kteří mají zájem si učinit vlastní názor na témata, která byla v posledních letech diskutována ohledně našeho klubu, bližší vysvětlení.

Je pravdou, že Jiří Dopita jako vlastník hokejového klubu a Erik Fürst jako jeho generální manažer od září roku 2012 čelili celkem 7 trestním oznámením, které u orgánů činných v trestním řízení podal pan Bohdan Nerušil, případně anonymní osoba, o které máme důvod se domnívat, že se za ni pan Bohdan Nerušil skrýval. Ve všech těchto případech policie podané trestní oznámení musí prošetřit. V rámci takového šetření se vždy dobrovolně Jiří Dopita či Erik Fürst na policii dostavili, podali vysvětlení, předložili důkazy ke svým tvrzením, a tím dle našich informací byla celá věc vyřízena. Mnohdy se jednalo o zcela absurdní tvrzení. Pan Nerušil například policii tvrdil, že „Dopita s Fürstem zmanipulovali výběrové řízení na dodavatele nových sedaček do hlediště zimního stadionu“. Přitom je všeobecně známou zkušeností, že zimní stadion je majetkem Statutárního města Olomouc a výběrová řízení na dodavatele stavebních úprav svého majetku tedy řeší jeho vlastník. Stejně tomu tak bylo i v případě tohoto výběrového řízení. Protože se v případě trestních oznámení vždy jednalo o oznámení pana Nerušila zcela účelově vykonstruovaná, nezahájila policie nikdy vlastní vyšetřování, pouze prověřovala podané trestní oznámení.

Pan Bohdan Nerušil se v médiích vyjádřil, že důvodem takového jeho postupu je ta skutečnost, že ví o nepravostech, které se v hokejovém klubu dějí, nehodlá si je nechat pro sebe a nebude tím jediným, kdo nese odpovědnost za dluhy jím v minulosti vedeného občanského sdružení Hockey club Olomouc. Je tedy rozumné si klást otázku, proč se svými trestními oznámeními pan Nerušil začal zásobovat policii v září roku 2012, přestože přestal být předsedou občanského sdružení Hockey club Olomouc na základě vlastní rezignace z 11. 11. 2009. Pokud tedy pan Nerušil měl, jak sám tvrdí, detailní informace o dění v hokejovém klubu, je otázkou, proč s trestními oznámeními tři roky otálel.

Pan Bohdan Nerušil byl do listopadu 2009 předsedou výkonné rady občanského sdružení Hockey club Olomouc. Toto občanské sdružení do roku 2008 zajišťovalo účast hokejistů v mládežnických kategorií v jednotlivých soutěžích organizovaných ČSLH. Občanské sdružení však v průběhu své činnosti vytvořilo poměrně značné dluhy a nebylo již více schopno financovat svou činnost. Pan Bohdan Nerušil pak v listopadu 2009 na funkci předsedy výboru i člena výboru občanského sdružení rezignoval. Důvodem byl fakt, že na společnost, jejímž byl jednatelem (EBR Trade s.r.o.), byl prohlášen konkurz, a on tak přestal být oprávněn vykonávat funkci statutárního orgánu v občanském sdružení. Přes tuto skutečnost se pan Bohdan Nerušil v současné době prohlašuje za předsedu výboru uvedeného občanského sdružení.

A proč teprve na podzim roku 2012 začal realizovat svou kampaň zaměřenou proti našemu klubu?

Pan Nerušil stál v této době jako obžalovaný před Městským soudem v Brně, kde byl souzen za majetkovou trestnou činnost. V té době kontaktovaly manažera našeho klubu pana Erika Fürsta jisté osoby, o kterých máme důvod se domnívat, že jednaly ve prospěch pana Nerušila. Tyto osoby se vyjadřovaly, že by bylo vhodné, aby pan Fürst jako svědek v kauze pana Nerušila vypovídal určitým způsobem, který odporoval tomu, jak se věci skutečně udály. Jinak se prý začnou dít věci. V okamžiku, kdy tuto výzvu pan Fürst odmítl a před soudem vypovídal popravdě, spustil pan Nerušil svou sérii útoků proti hokejovému klubu.

V této souvislosti je třeba dodat, že pan Nerušil lže, když v rozhovoru pro deník Sport tvrdí, že jeho trestní kauzy souvisí s osobou Erika Fürsta a klubem HC Olomouc. Stejně pan Nerušil lže, když tvrdí, že byl „odvolacím soudem zproštěn obžaloby“. Naopak z podkladů, které má náš klub k dispozici (ale necítí potřebu je zveřejňovat), je jasné, že pan Nerušil byl opakovaně pravomocně odsouzen za úmyslnou trestnou činnost v roce 2012 a v roce 2015. A jak plyne z jeho vlastních výpovědí, učiněných v těchto řízeních, nesouvisely jím páchané trestné činy vůbec s naším klubem. Nikoliv tedy snaha občana upozornit na nepravosti, ale obyčejná msta je pohnutkou pana Nerušila.

Zůstává tedy otázkou, na kterou náš klub neumí odpovědět, proč orgány činné v trestním řízení – a zejména pak některá média – věří panu Nerušilovi každé slovo, proč s ním jednají jako s předsedou výboru občanského sdružení Hockey club Olomouc, když na tuto funkci rezignoval před téměř 6 lety.

Další trestní oznámení pana Nerušila, které policie šetří již od léta roku 2014, je založeno na následujícím tvrzení pana Nerušila. Občanské sdružení Hockey club Olomouc bylo společníkem HC Olomouc s.r.o., které provozuje seniorský hokej v Olomouci. Podíl občanského sdružení v „eseróčku“ činil 1/11. Na konci roku 2013 vydal exekutorský úřad v Olomouci exekuční příkaz, kterým podíl občanského sdružení v HC Olomouc s.r.o. obstavil. Tím se tento podíl o velikosti 1/11 stal uvolněným podílem, a tento zakoupil za částku 100.000,-Kč pan Jiří Dopita, který do té doby vlastnil zbývajících 10/11, a měl tak k volnému podílu předkupní právo. Tím se pan Dopita stal 100% vlastníkem HC Olomouc s.r.o. a hokejového klubu.

Pan Nerušil však tvrdí, že exekutorovi měla být vyplacena částka v řádech několika milionů korun, neboť klub měl v té době registrováno asi 500 hráčů ledního hokeje, a hodnota klubu tak činí několik stovek milionů korun. Ke svému trestnímu oznámení pak přiložil seznam hráčů, o kterých tvrdil, že jsou „vlastnictvím klubu“. Tato tvrzení jsou zcela absurdní. V seznamu údajných hráčů byli uvedeni hráči mládežnických kategorií, když podstatná část z nich je registrována u dříve občanského sdružení, dnes spolku HC Olomouc- mládež (což pan Nerušil dobře ví a vytýká nám v jiných svých trestních oznámeních). V seznamu hráčů se dokonce objevily osoby, které již nežijí. Nesmyslné je i samo tvrzení o tom, že hodnota hráčských práv je něco, o čem by měl hokejový klub účtovat. I laikovi je snad zřejmé, že hodnota hráče, který v první třetině hokejového zápasu zaznamená hattrick, může výrazně stoupnout, a poté, co si ve třetí třetině vykloubí koleno, opětovně výrazně klesne. Navíc jsme předložili policistům detailní rozbor účetních předpisů upravující právě otázku účtování o nehmotném majetku klubu, stejně jako stanovisko ČSLH. Policisté si pak průběžně opatřovali další podklady, a to tím způsobem, že nás o jejich předložení požádali, my jsme je obstarali a policistům předali. Na začátku roku 2015 ustanovila policie soudního znalce, kterému uložila za povinnost přezkoumat správnost účetní závěrky z prosince roku 2013, tedy účetní závěrky, která byla zpracována ke dni, kdy zanikla účast Nerušilova občanského sdružení v HC Olomouc s.r.o. Zvolený znalec pak sestavil soupis podkladů, které od našeho klubu žádá vydat.

A právě tento okamžik u našeho klubu vznikla důvodná obava, že ve věci nejde ani tak o prošetření trestního oznámení, ale spíše o obstarání podkladů ve prospěch pana Nerušila. Sám pan Nerušil ve svém rozhovoru pro deník Sport uvádí, že má informace z trestního spisu a že ví, kdy bude zpracovávaný znalecký posudek hotov. Je třeba zmínit, že na takové informace pan Nerušil nemá absolutně žádné právo. Jednak není předsedou výboru daného občanského sdružení, jednak do doby zahájení trestního stíhání konkrétní osoby nemá ani případný poškozený nárok na informace z trestního spisu.

V této obavě nás pak utvrdily i některé požadavky přibraného znalce: • Přestože tento má za úkol posoudit správnost účetní závěrky z prosince 2013, vyžádal si kompletní účetnictví již od roku 2006. • Přestože trestní oznámení tvrdí, že HC Olomouc má práva k 500 hráčům, znalec žádal předložit hráčské smlouvy s konkrétně 17 hráči převážně extraligového mužstva. • Přestože náš klub uzavírá celou řadu smluv s různými dodavateli či odběrateli, vyžádal si znalec pouze smlouvy o pronájmu reklamních ploch.

Nehledě k tomu, že se jedná o dokumenty, které v hokejovém prostředí jsou velmi důvěrné a výše hráčských odměn se nezveřejňuje ani mezi jednotlivými spoluhráči, požádali jsme policejní orgán o vysvětlení, k čemu konkrétnímu potřebuje znalec takové podklady, a sdělili jsme důvody, pro které máme obavu je vydat. Z celkového počtu 26 bodového seznamu požadovaných dokumentů jsme tedy nepředložili policii 4 z nich. Přestože policii znalec důvod, proč žádá i nevydané doklady, sdělil, policie již toto odůvodnění klubu nepředložila. Namísto toho provedla dne 29. 7. 2015 v prostorách zimního stadionu domovní prohlídku. Máme za to, že tímto postupem bylo porušeno hned několik ustanovení trestního řádu, a obracíme se proto se stížností na Ústavní soud ČR. Nicméně i přes tento fakt jsme během domovní prohlídky se zasahujícími policisty bez obtíží spolupracovali. Cokoliv si policie přála v prostorách zimního stadionu najít, jsme dobrovolně vydali a s policisty spolupracovali. Sdělovací prostředky celou záležitost dnes záměrně skandalizují, když píší o „razii v Dopitově klubu“. Ve skutečnosti však z protokolu o provedení prohlídky v prostorách zimního stadionu je zřejmé, že tato započala v 8:45 hodin a skončila v 10:15 hodin. Pokud by skutečně policie prováděla razii v obvyklém smyslu tohoto slova, musela by při rozsahu všech prostor strávit na zimním stadionu několik desítek hodin.

V této souvislosti nám nezbývá, než vyjádřit naději, že policejní orgány v této kauze skutečně jen bedlivě a s veškerou důkladností prověřují Nerušilem tvrzená obvinění a po posouzení všech shromážděných podkladů dospějí k objektivnímu závěru. Přesto i nadále zastáváme vážnou obavu, že právě šetření této kauzy spíše slouží zájmům pana Nerušila obstarat si některé podklady a že již dnes pan Nerušil disponuje informacemi z policejního šetření, na které nemá nárok.

V poslední době byl náš klub opakovaně zmíněn v médiích v souvislosti s údajným obchodováním s mladými hráči, a to v návaznosti na soudní spor vedený u Okresního soudu v Olomouci s Ing. Petrem Krejčiříkem. Přestože se dle našeho názoru jedná z hlediska práva o snadnou a jasnou záležitost, zaznělo v této souvislosti velké množství polopravd, a proto bychom i k této věci sdělili své stanovisko.

Syn Ing. Petra Krejčiříka Vojtěch Krejčiřík uzavřel dne 30. 12. 2011 s našim hokejovým klubem hráčskou smlouvu. Při podpisu smlouvy za něj jednali oba zákonní zástupci, tedy rodiče nezl. Vojtěcha Krejčiříka. Stalo se tak poté, co se na nás obrátil pan Ing. Krejčiřík se žádostí, zda bychom Vojtu do klubu znovu nevzali, ačkoliv z něj v létě utekl bez jakékoliv domluvy, či snad dokonce kompenzace s tím, že bude hrát hokej v zámoří. V průběhu roku 2013 Ing. Petr Krejčiřík začal vyjadřovat nespokojenost s trenérskou prací a ptal se na možnost, zda by jeho syn mohl přestoupit do jiného hokejového klubu.

Poté si Ing. Krejčiřík dohodl angažmá pro svého syna v hokejovém klubu PSG Zlín. Jeho zástupci nás kontaktovali, a po uzavření dohody o výši ceny a splatnosti ceny za postoupení hráčských práv, byla dne 28. 8. 2013 uzavřena mezi naším klubem a HC PSG Zlín Smlouva o postoupení registračních práv k hráči Vojtěchu Krejčiříkovi. PSG Zlín cenu za hráčská práva zaplatil a hráč z našeho klubu odešel. Poté ale začal pan Krejčiřík tvrdit, že peníze, které našemu klubu byly klubem PSG Zlín zaplaceny, byly jeho, protože klubu PSG Zlín je zaplatil on sám. Náš klub žádné peníze však od Ing. Krejčiříka nedostal a z čeho financoval klub PSG Zlín nákup hráče Krejčiříka, bylo nepochybně věcí ujednání mezi panem Krejčiříkem a zástupci klubu PSG Zlín. Jestliže se pan Krejčiřík v rámci soudního sporu domáhal, abychom mu vrátili peníze, které jsme od něj nedostali, je zcela logické, že jeho žaloba byla rozsudkem Okresního soudu v Olomouci zamítnuta (viz příloha Rozsudek v kauze Krejčiřík). O věci nyní bude rozhodovat odvolací soud.

Za zmínku jistě stojí fakt, že Ing. Krejčiřík a Bohdan Nerušil jednali ve vzájemné shodě, navzájem si poskytovali různé informace shromážděné v rámci jejich činnosti a i z průběhu projednávání celé věci před soudem je zřejmé, že více než o posouzení pře mezi klubem a otcem mladého hráče, šlo těmto osobám o veřejnou dehonestaci našeho klubu.

Někteří našemu klubu, konkrétně pak Jiřímu Dopitovi, vytýkají neochotu spolupracovat s médii a poskytovat jim bližší vysvětlení. Je patrně nezaměnitelným faktem, že pro média je Dopitovo jméno ve spojitosti s jeho hráčskou minulostí větším tahákem, než psát o klubu jako takovém. Způsob, jakým ale někteří novináři o Jiřím Dopitovi informují veřejnost, je naprosto skandální a dá se snad přirovnat ke způsobu, jakým naše média píší o „veřejných nepřátelích státu typu Rittiga či Janouška“. Jen v souvislosti s prvním trestním oznámením pana Nerušila v září roku 2012 informovala média o tom, že „Dopitův klub“ je vyšetřován celkem 29x. O tom, že policie toto trestní oznámení odložila, informoval jediný deník. Jestliže v době, ve které žijeme, je pro novináře hodnověrným podkladem pro veřejné osočení všeobecně známé osoby pouhá kopie podaného trestného oznámení, je nepochybně přirozenou reakcí zdrženlivost v jednání s takovými lidmi. Že se k takové činnost zcela záměrně propůjčí někteří novináři, je věcí, která patrně dnes již nikoho nepřekvapí. To, co nás překvapuje, je fakt, že se k takové činnosti propůjčí natolik seriózní tisk, jakým je deník Sport. Jeho novinář, pan Adam Sušovský, věnuje svou pozornost našemu klubu dlouhodobě. Ještě jako novinář spolupracující s internetovým serverem www.aktualne.cz byl pravidelným hostem všech soudních jednání. Ve svých článcích zásadně prezentoval názory pana Krejčiříka. Pokud požádal o vyjádření náš klub, zajímaly ho spíše kauzy pana Nerušila, než postoj klubu v dané soudní při. Způsob, jakým popisuje situaci okolo našeho klubu v deníku Sport z počátku letošního září, však nemá nic společného se službou veřejnosti. Pan Sušovský „papouškuje“ lživá tvrzení pana Nerušila, aniž by vyvinul minimální úsilí tvrzené informace si ověřit. Z těchto důvodů se jistě nemůže nikdo divit, že vedení HC Olomouc nemá zájem přispívat k obživě takových osob tím, že jim bude poskytovat jakékoliv informace. V budoucnu tedy chceme prostřednictvím médií informovat veřejnost výlučně o hokejových záležitostech, protože k tomu slouží naše funkce v hokejovém klubu. K informování našich partnerů, sponzorů klubu a fanouškovské obce budeme užívat jiné informační zdroje než obvyklá média.

HC Olomouc zvolil tuto formu obsáhlého tiskového prohlášení proto, aby zamezil zbytečným spekulacím před zahájením nového ročníku extraligy a aby podrobně a uceleným způsobem informoval veřejnost o svém stanovisku k otázkám, jež souvisejí s provozem klubu. Tuto formu zvolil též z toho důvodu, aby informoval své příznivce o tom, že klub je po finanční, hráčské i personální stránce stabilizován. Také pevně věříme, že klub je dobře připraven na nadcházející sezónu. Tímto tyto výše popsané „kauzy“ považujeme pro nás za uzavřené a v budoucnosti se již nehodláme k těmto „kauzám“ vyjadřovat. Jiří Dopita i nadále zůstává vlastníkem hokejového klubu a jeho působení není zatíženo žádnými osobními rozpory jak s manažerem, tak s hráči, trenéry či dalšími osobami podílejícími se na činnosti klubu.