Během své bohaté kariéry si Jaroslav Bednář vyzkoušel mnoho kvalitních světových soutěží a díky tomu se potkal také se slušným množstvím hokejových osobností. A díky své přátelské a humorné povaze se také o některých z nich v rozhovoru pro Sport Magazín příjemně rozpovídal. Jaké má vzpomínky na Jaromíra Jágra nebo třeba známého trenéra Mikea Keenana?
O Vladimíru Růžičkovi
„To by bylo materiálu na několik knížek, kdybych měl říct všechny příhody. To by fakt byla bomba. Někomu bych přál, aby aspoň na chvíli mohl zažít to, co se dělo třeba mezi třetinami. Aspoň na jeden den, aby si tam někdo mohl sednout a koukat. To až rozum zůstává stát. Já jako mladej jsem seděl v rohu a s otevřenou hubou jsem zíral, co se děje. A smál jsem se. Když to řeknu lidově, byla to neuvěřitelná prdel. Tehdy například po nějaký třetině se přišlo do kabiny a Růža s Hořákem (Miloslav Hořava) a ještě s Ujčou (Viktorem Ujčíkem) začali naprosto vážně rozebírat, jaké by to bylo, kdyby se hrálo z kopce. Nebo kdyby gólmani neměli betony. To byly super hlášky. Zápas vrcholil, a oni probírali tohle… Taky se stávalo, že masér Zdenda Šašek musel masírovat Růžovi ruce. Prý mu byla zima na ruce! Každej uřícenej, tělo rozpálený, tep na maximum, neexistuje, aby někomu mrzly ruce. Akorát Růžovi. (směje se) To byl celý on. Nebo pořád nadával, že je mu chvíli zima, chvíli vedro. Nejdřív se otevřely dveře, za chvíli zase zavřely. To jsou neskutečný story. Opravdu super vzpomínky.“
O Pavlu Francouzovi
„Před lety ještě jako mlaďoučkej chytal v Plzni, dělal dvojku. My jsme tam hráli se Slavií a zápas šel do penalt. Právě před nimi domácí změnili brankáře a poslali tam právě Francíka. A Růža se ptá Pepy Hronka, našeho trenéra gólmanů, kdo to je. A on v klidu zareagoval: To je nějakej Francouz. Tehdy byl neznámý, moc lidí o něm ještě nevědělo. V Růžovi to bouchlo a Hróňu seřval: Do prdele, co mi to tady povídáš. Je nechci vědět, odkud je, ale jak se jmenuje, chápeš? Já jsem měl jít na první penaltu, ale tak jsem se chlámal, že jsem málem nedojel k brance. No představ si tu situaci… (směje se) Jde o všechno a Růža tohle předvede.“
O Mikeu Keenanovi
„Když mě vyměnili z Los Angeles do týmu Panthers, shodou okolností jsme měli hned hrát v Los Angeles. Tak jsem si akorát přehodil věci z jedné kabiny do druhé. A znáš to, jak to v Americe chodí. Nejdřív ti zavolá generální manažer prvního klubu, že se tě rozhodli vyměnit. Potom toho druhého, jak jsou rádi, že tě mají a takový ty americký řečičky. Když mi tohle šéf Floridy pověděl, oznámil mi: Teď ti předám trenéra. A Keenan místo jakéhokoliv pozdravu vypálil: Kolik vážíš a měříš? Hned v tu chvíli jsem si říkal, že něco nehraje. (usměje se) Potom se na mě v kabině podíval a i z jeho výrazu mi bylo jasné, že nebyl zrovna nadšenej. Všichni o něm vědí, že má rád obrovské hráče. Ramenáče, kteří se sráží a perou. No, a potom jsem mu tam přistál já. Hned druhý den jsem to ochutnal. V prvním utkání v Los Angeles jsem hrál, měl jsem dvě nahrávky. Jenže hned nato doma už jsem třetí střídání seděl. Vytknul mi, že jsem někoho nezlikvidoval. Potom už to šlo se mnou z kopce, nechal mě sedět čtyři zápasy. Chodil za mnou jeden z asistentů a vykládal mi: Hlavně se to nesnaž pochopit! Tehdy mi to moc vtipný nepřipadalo, i když teď se tomu směju.“
O Slavomíru Lenerovi
„My jsme s Ríšou Žemličkou kdysi měli motivační tréninky, kdy jsme hráli na to, kdo dá víc gólů. Kdo prohrál, platil pětičku, tedy deset korun. A po týdnu přišel pan Lener a oznámil mi, že si nepřeje, abych se takhle choval ke staršímu hráči. Že se to nehodí. Ptal jsem se ho, co jsem provedl špatnýho. On jenom to, že se to nedělá. (chvíli přemýšlí) „No, radši tohle téma nechme stranou.“
O Vladimíru Sobotkovi a Romanu Červenkovi
„Pokud jde o Soba, měl výbornou sezonu, po ní chtěl nějaké peníze, které mu nedali. Požadoval něco, na co měl v porovnání se srovnatelnými hráči nárok, ale neuspěl. Tak si šel vydělat do Ruska. Jenže on je hráč, který se tam může kdykoliv vrátit. Vytvořil si v NHL super pozici. A vůbec nepochybuju, že se v zámoří ještě objeví. Bavili jsme se o tom spolu. Asi sám ví, že tehdy udělal unáhlené rozhodnutí. Sezona se nevyvíjela podle jeho představ, tak šel pryč. Ale pojďme se bavit o tom, kolik práce udělal už předtím v Rusku. Jako mladý kluk nastřílel v Omsku kupu gólů, celkově českým hráčům udělal výborné jméno. A i díky němu teď v KHL působí tolik českých kluků.“
O Jaromíru Jágrovi
„S ním byla vždycky sranda. Před časem jsem doma našel dvě fotky, které jsme pořizovali v Omsku v klubovně u jídelny. Jarda měl svůj svetřík a typický úsměv se zoubkama, které čouhají ven. Tak jsme se vyfotili, já si to pak nechal zarámovat. A Jarda mi na tu fotku napsal: Mému nejlepšímu kamarádovi s největší hlavou věnuje Jarda Jágr. Říkal mi Hlavička. Já do něj zase rejpal za ten šibalský úsměv se zoubkama. Ale když jsme u mojí hlavy, tak nedávno jsem tu fotku s Jardou ukazoval manželce. No, a potom jsem se podíval na moje děti. A musel jsem uznat, že jsou opravdu moje. (směje se) To jsou přesně ty fórky, které mám rád. A co se týká jeho výdrže, je to špatný, bude končit. Byl totiž viděný na Slapech! A to je začátek konce… Byl tam někde s Růčou (Martinem Ručinským). A jakmile se někdo po čtyřicítce objeví na Slapech, je čas to zabalit. Bude si muset koupit další svetřík, sednout si na pramici a začít už jenom chytat ryby. Já mu koupím háčky a žížaly, a když bude chtít, rybařinu ho naučím. Bude z něj pravej důchodce.“
Související články
Související články
