Miroslav Horák
5. listopadu 2015 • 13:45

Hořava se do extraligy nevrátí: Litvínov je beze mě silnější

Trenér Miloslav Hořava opouští po zisku titulu Litvínov
TOP VIDEA
Osasuna - Barcelona: Gól! Messi vymíchal obranu a zvýšil na 3:0 Osasuna - Barcelona: Gól! Messi vymíchal obranu a zvýšil na 3:0
SESTŘIH Premier League: Leicester – Manchester City 4:2. Vardy zazářil hattrickem SESTŘIH Premier League: Leicester – Manchester City 4:2. Vardy zazářil hattrickem
VŠECHNA VIDEA ZDE

Málokdo by po zlaté sezoně sbalil kufry a dobrovolně sešel o několik pater níž jako on. Jenže Miloslav Hořava je přesně takový. Zavedené šablony nejsou nic pro něj, místo očekávaného chování přijde většinou přesný opak. Kouč litvínovských mistrů se v minulých dnech vrátil ze Švédska, kde na různých místech nabíral nové podněty. „Jsem unešený z toho, co jsem tam viděl,“ netají se hokejový svéráz.



Hned na začátku je třeba zpražit optimismus těch fanoušků žlutočerné, kteří mocně touží po návratu Miloslava Hořavy k týmu Vervy, jenž se nyní tolik souží. „Můj návrat by byl nesmysl,“ říká rázně 54letý kouč a bývalý vynikající obránce. Vysvětlení níže…

Bolí vás hodně pohled na extraligovou tabulku, v níž se Litvínov ocitá na jedenácté příčce?
„To víte, že Litvínov sleduju, přeju si, aby se z toho dostal. Ale že bych z toho byl nějak zarmoucenej, to zase ne. Samozřejmě je to nepříjemný, ale to je sport.“

Něco jste s Litvínovem zažili, zůstal vám tam parťák Radim Rulík. Vážně to ve vás nehlodá?
„Tak hlavně, ještě není konec. Je odehráno nějakých šestnáct, sedmnáct zápasů. Jsem přesvědčený o tom, že půjdou nahoru. Tým má svoji kvalitu, postupně se z toho vyhrabou a konec bude dobrej. Dejte na mě. Současné umístění neodpovídá síle mužstva.“

Voláte si často s kolegou Rulíkem?
„Jasně, mluvili jsme spolu. Ale upřímně, hokej jsme moc neprobírali. Bavili jsme se spíš, co nového doma, o věcech kolem baráku a tak.“

Zajímá mě, co vaše cesta do Švédska, splnila účel? Na jaře jste zarazil odchodem z extraligy, o to víc, když jste ji vyměnil za brigádu na kempech u kamaráda na severu Evropy.
„Musím říct, dobrý. Zpětně jsem moc rád, že jsem to rozhodnutí udělal a šel do toho. Vůbec nelituju, zažil jsem výborný věci. Krom těch kempů jsem se dostal na stáž do týmu Skelleftea, který považuju za jeden z nejlepších v Evropě. Strávil jsem tam týden a doteď jsem z toho nadšený. Připadal jsem si jako v Jiříkově vidění. Bylo to skvělý.“

Až tak?
„Opravdu. Stáž mi vyřídil kamarád Jan Erixon, s nímž jsem hrával za Rangers. Všechno, co jsem potřeboval, mi zařídil. Mě právě Skelleftea ohromně zajímala. Není totiž vůbec obvyklé, aby mužstvo, které po zisku titulu přišlo o jedenáct hráčů, hrálo v následující sezoně znovu finále. V pěti posledních sezonách čtyřikrát vyhráli základní část, dvakrát titul, dvě finále… To je nejen na švédské poměry neuvěřitelné. Taky jsem byl den co den od rána do večera v úžasu z toho, jak tam hokej pojímají, jak to tam celé vedou.“

A byli ochotní představit vám svoji kuchyň do detailů? Představuju si, jak by se u nás leckde dívali na švédského vetřelce. Ale on by k nám asi žádný nepřijel.
„To mě právě hrozně překvapilo. Byli neskutečně ochotní, všechno mi ukázali.“

Tak ve Švédsku máte ještě z dob v MODO velké jméno, co si budeme povídat…
„Ale pokud bych měl být úplně upřímný: kdyby mi někdo odjinud zavolal, jestli bych mu měl všechno odhalit, nedovedu si to dost dobře představit. Dneska, po návratu ze Švédska, bych to udělal. Před pěti lety asi ne. Něco bych dotyčnému samozřejmě ukázal, ale abych se dostal do takových podrobností, jako se to poštěstilo mně ve Skelleftee, to s plnou odpovědností říkám, že asi ne.“

Málokdo se bez řečí podělí o své know-how. Tak proč to nevadí jim?
„Asi to k nim patří. S jejich trenérem Hansem Wallsonem jsme si každý den sedli na dvě, tři hodinky a probírali všechno možné. Sám jsem mu říkal, jak jsem hotový a překvapený, kolik mi toho prozradil.“

A co on na to?
„Bral to jako samozřejmost. Protože oni sami v klubu kdysi žádali o něco podobného. Potřebovali se dostat výš a vyrazili do Finska, kde k nim byli všichni velice otevření a vřelí.“

Takže teď se o zážitky budete dělit vy?
„Jednak nemám s kým a jednak nevím, jak bych to udělal, řada věcí je nepřenosných. Švédové jsou na něco úplně jiní než my. A pak to zázemí… To si u nás vážně nemůže dovolit každý. Ale ze spousty věcí čerpat lze. Nejvíc mě dostaly samotné tréninky, přístup k nim, vůbec přístup k mládeži.“

V čem všem jsou dál a jinde než my?
„Hans mi říkal, jak to nastartovali někdy před sedmi, osmi roky. Tehdy na tom nebyli vůbec dobře, začali se v tom potácet. Museli na začátku hodně zariskovat, měli ohromnou kliku, ale rozjeli to. A dnes, nebojím se říct, Skelleftea udává tempo v celé hokejové Evropě.“

Co přímo vás zaujalo nejvíc?
„Hele, já možná budu mluvit trochu jako blbeček, ale já byl nadšený úplně ze všeho. Stejně jsem to říkal i Radimovi Rulíkovi. Víte, těžko se to popisuje. Každopádně je to především o tvrdé práci, které všichni věří a kterou bez řečí podstupují. Všechny kategorie klubu, všichni zainteresovaní. Docela mě potěšilo zjištění, že jsme řadu věcí loni v Litvínově nedělali špatně, naopak podobně. Šli jsme myslím dobrou cestou.“

V českém hokeji jste poměrně neukotvená figura, ale byla by škoda, kdybyste si poznatky nechal pro sebe, ne?
„Já hlavně nechci, aby to vyznělo, že najednou všechno vím, když jsem strávil týden na jedné švédské adrese. Tak to vůbec není. Ale naprosto upřímně říkám, že Skelleftea je klub, kde se hokej dělá tak, jak se má. V pojetí hry se mu u nás doma přibližuje Liberec. Produkuje bruslivý, agresivní, náročný hokej. Kterého samozřejmě nedosáhnete bez patřičného trénování. Já si trochu naivně myslel, jak jsme v Litvínově hodně trénovali, ale po zkušenosti ve Skelleftee jasně vidím, že ještě máme rezervy a mnoho prostoru pro vylepšení práce.“

Miloslav Hořava a Radim Rulík.

Jak se ve Skelleftee dobrali k tomu, aby hráči neremcali a vzali za svou doktrínu klubu?
„Na to jsem se taky ptal. Stalo se, že pár hráčů prostě muselo odejít. Nelíbilo se jim, kolik práce musí pravidelně udělat, odmítli to a šli pryč. Je to tam vážně strašně náročný. Někteří noví hráči si prý zvykali rok, než naskočili na úroveň jejich tempa. Ale jak vidno, nese to ovoce. My se o to samé pokoušeli v Litvínově, když jsme tam s Radimem přišli. Zvýšili jsme náročnost, odezva však nemohla přijít hned. Některé zvyky nezměníte během půlroku, ale jednou to do sebe zapadne. Skelleftea to má nastavené roky, neustoupí z cesty, všichni to vědí a hráči mají jasno, do čeho jdou. Staří, mladí, všichni. Proto jim tam výborně funguje návaznost mládežnických kategorií na áčko. U nás to takhle neběží a je to největší problém našeho hokeje. Jsem o tom naprosto přesvědčený.“

Přechod do áčkových týmů švédští junioři zvládají mnohem snadněji a ve větším počtu, že?
„Je to tak. Naprosto plynule. My se o to taky určitě snažíme, ale úspěch nemáme takový. Je to o kvalitě tréninku, ty co jsem viděl, jsou hráčově růstu perfektně uzpůsobené. Osmdesát procent tréninku ve Skelleftee náleží výcviku bruslení, práci s pukem. Ty tréninky ale musíte vidět, nejsem tak vybavený, abych o nich uměl vyprávět.“

Pak je také severský hokej plný sebevědomí a entuziasmu, není v něm tolik prvků ukazujících na obavy o výsledek, souhlasíte?
„Určitě. My hrajeme moc na výsledky, v devátých třídách, v mladším dorostu jsou pro nás hlavní výsledky. Trenéři zatáhnou hru, čímž se přirozený vývoj hráčů zastavuje. Aby mi všichni rozuměli, já tady neházím špínu na naše mládežnické trenéry, to vůbec ne. Já je v podstatě obdivuju, sám bych to dělat nemohl, když vidím, co se kolem děje a… Teď mě napadá, nemůžu za tohle dostat pokutu? Když nikde netrénuju, tak asi ne, nebo?“

Nemyslím si.
„Chci říct, že trenéři mládeže jsou v těžké pozici, na druhou stranu to naše hraní na výsledky celkovému vývoji škodí.“

SESTŘIH: 16. kolo extraligy, HC Verva Litvínov - HC Mountfield HK 1:5

Delší období jste ve Švédsku strávil na zdokonalovacích kempech. Jakou to mělo úroveň?
„Bylo to taky moc fajn. Pomáhal jsem kamarádovi Kentovi, kterému jsem to předem slíbil. Chtěl jsem to vidět, být u toho. Tam byl zase zajímavý přístup rodičů. Celkově mám z návštěvy Švédska vynikající dojem, člověk se vždycky vrátí unešený. Na druhou stranu je na místě říct, že ne všechno je tak fantastické, jak vypadá.“

Ale taková cesta nabíjí.
„Přesně. Přijedete sem, kde je to všechno zase jinak. Ale díky té nové energii, kterou si v sobě uchováváte, se na naše problémy díváte jinak, spíš nad nimi mávnete rukou. Než z vás ta energie zase vyprchá.“ (usmívá se)

Co máte dál v plánu? Vyhlížíte angažmá v extralize?
„Vzhledem k tomu, jak se po Evropě vyvíjí situace s uprchlíky, tak i ve Švédsku vznikají trochu komplikace. Ne snad, že by se dotýkaly přímo mě, ale aktuální dění není úplně dobré. Takže se momentálně rozhoduju, jestli se do Švédska znovu vydám, nebo ne. Možná ještě jednou vyrazím na kempy a pro letošek by to byla konečná. Uvidíme, co bude příští rok.“

Vrátím se znovu k Litvínovu. Nevolali vám s žádostí o návrat k realizačnímu týmu?
„To by byl přece nesmysl. Na mém odchodu svým způsobem vydělal.“

A jak, prosím vás?
„Přišel Ondra Weissmann, který se dlouho pohyboval u nároďáku a bekům se začal věnovat Jirka Šlégr. Tak proč by měli chtít mě? Jak říkám, naprostý nesmysl.“

Omlouvám se, říkáte to s takovou vážností, že se musím smát… Po titulu každý v Litvínově vykládal, kolik práce jste odvedl. Že defenziva klapala především díky vám. Nač ta skromnost?
„Já vím, někde se to napsalo a všichni se toho chytili. Ta obrana přece nebyla moje práce. Nebo jen moje práce. Víte dobře, jak to je, když se vyhraje titul. Všichni jsou šťastní a hrozně se navzájem chválí. Teď by ten názor byl zase jinej než na jaře. I z toho důvodu jsem dodnes rád, že jsem se těch velkých zlatých oslav neúčastnil. Hrozně mi to pomohlo. Byl jsem tím vším absolutně nezasažen, zůstala mi čistá hlava.“

To mi imponuje, musím říct.
„Samozřejmě že jako hráč jsem byl stejnej, jako jsou hráči dnes. Když jsme v pětaosmdesátém roce v Praze vyhráli titul mistra světa, byl jsem zoufale namachrovanej. Taky podle toho dopadla další sezona, byla naprosto šílená. Vím už, že je lepší být dál od té euforie, abyste to následující období nemusel řešit.“

Já vám pořád nevím. Být na místě generálního manažera Kysely, zavolám vám.
„Ale já si vážně nemyslím, že bych jim pomohl. Jak znám Radima, trénují hodně a trénují výborně. Snaží se hrát stejný systém, za trenéry mají odborníky, celkově jsou na střídačce silnější než v minulém roce. To říkám upřímně.“

Dobrá. Čili mezi trenéry Verva posílila, nicméně v kádru po odchodu Ručinského, Francouze a Petružálka zůstal kráter.
„Ano, ti tři tu nejsou a je to znát. K tomu připočítejte kondičního kouče Mariána Vodu, to může být také ztráta. Pak je tu další věc. Kdo z toho loňského týmu vyjma Růči, Jirky Šlégra a Kuby Petružálka něco vyhrál? Vítězná mentalita odešla a zůstali ti, co to nikdy nezažili. Musí si uvědomit, že něco vyhrát je těžké, ale udržet se nahoře je ještě složitější a náročnější. Stokrát těžší. Nechci ty hráče obhajovat, ale je to tak.“

Témata:  sporthokejextraligalitvínovHořava