O jeho průpovídkách si můžete myslet, co chcete. Pavel Hájek však tvrdí, že chce při zápasech bavit. Po utkání Mladé Boleslavi proti Chomutovu pustil moderátor známý pod chráněnou přezdívkou Doktor Buben filmovou hláškou „Neber úplatky, nebo se z toho zblázníš“. Sám nic adresného neřekl, ale mnozí si to vztáhli na osobu Vladimíra Růžičky. Malér byl na světě.
K případu se po dohodě s klubem nesmí vyjadřovat. Rozhovor pro Nedělní Sport však vznikal těsně po rozpoutání případu, který měl dohru ještě v pozdějších dnech. „Připadám si jako vyvrhel,“ tvrdí Pavel Hájek. Nejvíc ze všeho lituje toho, že do celé hry byl zatažen i klub, pro který pracuje.
Co říkáte tomu, co jste rozpoutal? Na svazu tvrdili, že váš fórek bude řešit vedení extraligy. Čekal jste to?
„Ne. Nikoho jsem nejmenoval, řekl jsem jen, že mám novou vychytávku. To bych chtěl zdůraznit především. Když vymyslím fór, a dělám už je na hokejích sedmnáctý rok, jakmile mě napadne nějaká kravina, nikdy adresně neříkám, komu patří. V tom je krása toho vtipu, že nic polopaticky nevysvětlujete a každý si to může přiřadit, k čemu chce.“
Ale ti, kdo to po zápase s Chomutovem slyšeli, si domysleli, že nejspíš míníte Vladimíra Růžičku a narážíte na jeho kauzu. Pomyslel jste si v tu chvíli, že někoho může pobouřit, co se může stát?
„Vůbec ne. Z toho nic se rozpoutalo peklo. A už vůbec jsem si neuvědomil, že se to pak začne shazovat na klub. V tu chvíli mi to přišlo vtipné. Udělal jsem klukovinu, o které nikdo dopředu nevěděl, a klub s tím neměl nic společného.“
Promiňte, ale když pro něj pracujete, tak se ho to přece týká.
„Bylo to na hranici a mrzí mě, že s tím klub spojovali. Ale nafoukla se bublina, otevřeli kauzu, která už je odžitá, ovšem už se neřešilo, co se dělo poslední třetinu, jak se řvalo ze střídačky na rozhodčí. Já jsem po skončení utkání zahrál nezávadnou věc, úryvek z filmu, který je klenot. Do zápasu bych něco takového ani nepustil! Co si tam kdo dosadí, je jeho věc. Když jsem dělal na Frekvenci 1 Velké hlavy, byl tam i Pepa Mladý. Pro mě velká škola. Řekl mi:,Buben, nepointuj. Nech toho posluchače, ať si to domyslí. On není hloupej. V tom znásobíš sílu té ironie, toho žertu, protože každý si to přebere jinak a každý se jinak pobaví.‘ Teď je mi podsouváno, co jsem neřekl. A strašně mě mrzí, že to vrhlo špatný stín na celý klub.“
Co vám na to řekli?
„Nezlobte se, dohodli jsme se, že se k tomu dál nebudu vyjadřovat. Ale taky mě mrzí, co pak psali někteří lidé do diskusí na internetu, že jezdím denně ožralej po Boleslavi, dělám tím ostudu klubu. Kdyby byli informovaní, tak vědí, že v Boleslavi nebydlím a hlavně jsem abstinent a nekuřák. Já to nekomentoval, pak se mě někdo v diskusi zastal a hned tam bylo:,Buben, podepiš se.‘ Připadám si teď trošku jako vyvrhel.“
Něco takového jste neprovedl zdaleka poprvé, nicméně, měla tahle akce největší ohlas?
„Mně to připadalo, jako když se dotkneme něčeho, co je tabu, svatého obrázku. Přitom to byla jen kravina, žert, anekdota mého ražení, protože jsem vyrůstal na České sodě. Tam dávali třeba ,Plastový eSeSáček zdarma‘ nebo ,Zářivě bílé dítě - Árijec‘...“
Tohle v televizi ale už spoustu let nevidíte, možná až na La Partu, případně na internetu. Šíří se bezpohlavní humor, který je korektní, nikoho neurazí a nikdo se v něm nemůže poznat. Souhlasíte?
„Připadá mi, že mi ty klíče měly v listopadu 1989 spadnout do kanálu. Máme demokracii, ale strašně tvárnou, jak se to každému hodí a jak si ji každý vysvětlí.“
A sklidilo tohle největší odezvu?
„Ano. Ale jednou na Spartě, když volili Václava Klause a týden se nemohli domluvit, mi někdo poslal textovku:,Tak už máme prezidenta. Konečně.‘ A já lidem zahlásil, že parlament se dohodnul a ode dneška máme pana prezidenta, a pustil jsem „Vašku, ty jsi klasa chlap“. Druhý den v novinách titulek:,Sparta fandí ODS‘. Přitom já jen suše oznámil, že už máme hlavu státu. A jednou mi s odstupem připomněl Jenáček ze Zlína, jak trenér Bokroš skákal do vzduchu.“
Kvůli čemu?
„Sparta hrála se Zlínem. Bylo tam hákování. Faul to byl, ale ten Zlín… Klasický jumping, skok jako blázen. Vyloučení to samozřejmě bylo, ale nedalo mi, tak jsem zahlásil:,Připomínám pro mimopražské návštěvníky, že Národní divadlo je kousek proti proudu Vltavy.‘ Bokroš skákal dva metry na střídačce a prý pak řval ještě na chodbě. A zase: Vždyť jsem nevykládal nic o tom, že hráč Zlína to nafilmoval. Tak to dělám celý život. Občas řeknu:,Tak až se budou rozdávat Ceny Thálie, my na vás budeme myslet.‘ A i tou muzikou kolikrát doplňuju dění na ledě. Horší je, že to vymyslím, dám si s tím tu práci a pak to slyšíte na všech stadionech.“
No, jste kreativní, od někoho se ti další učit musí... A co Ladislav Lubina, jemuž jste hrával „Láďa má velkou hlavu“?
„Ale já ty lidi znám a oni mě tak berou! Nikdy neřeknu, pro koho to je. Ale Láďa to věděl. A vždycky zamával. Slavii vozil Zdeněk Ineman. Když bylo play off se Spartou, utahoval si ze mě, že nás udělají. Když to bylo asi 3:0, vzal jsem mikrofon a pronesl: „Hlášení pro řidiče autobusu, Sparta vede nad Slavií 3:0.“ V tom hledišti mohlo sedět řidičů klidně padesát...“
Tam byl výběr ale o něco širší, nemyslíte?
„Tím, že si to pak různí lidé nějak spojují, už vám vrážejí do mozku svoji vlastní flešku. A kdo má velkou fantazii, ať se věnuje literatuře pro děti a píše pohádky. Já se snažím lidi jen bavit. Vylítne puk, pustím k tomu příslušný zvuk. Perou se, zahraju „Tak mi to teda nandey“ nebo „Když se u nás chlapi poperou“. Moje zásada je, že když budou lidi fandit sprostě, vždycky je přeřvu muzikou. Nechci, aby byly na hokeji vulgarity, aby si lidi nadávali. Chodí tam děti, rodiny a nechtějí tohle slyšet, kolem nich už toho beztak je strašně moc. Proč to tahat ještě do sportu?“
O Martinu Ručinském jste svého času dokonce mluvil v pořadu Sexíček, že ano?
„Takhle: Jsou lidi vybavení a vybavenější. O Růčovi se říká, že to je opravdu chlap se všemi atributy a navíc charismatický člověk. Dokáže i strhnout ostatní, je strašně příjemný a je to jeden z lidí, kterým jsem hrál ve Spartě i na rozbruslení. Mazáci měli nadiktované, co chtějí slyšet, mladí si na to musejí počkat. Tak to chodí i v Bolce. Na rozbruslení jim vždycky pouštím písničky, divákům jsem se omlouval, že to tak řve. Ale já to hraju o cihlu výš, aby se ti kluci ještě nabudili a dostali svoji muziku. Pak při utkání už je to různé. Ale rozbruslení patří vyloženě hráčům.“
U starších to bývá spíš metal, co ti mladší?
„Máme novou větev, ti chtějí slyšet dance, ale spíš elektro. Nikdy jsem to předtím nehrál, ale vím, že to nabudí hráče jako Látal, Urban, Pacovský, kteří už nosí ty kalhoty s širokým rozkrokem bůhví kde a placatými pánvičkami na hlavě. Pro svůj tým udělám maximum. Kdyby měl někdo rád „Bílou orchidej“ od Evy a Vaška, tak mu ji zahraju. Samozřejmě budu mít kyblíček u nohy, kdybych si ublinknul. Ale zahraju. Teď mě zase bude žalovat Eva a Vašek...“
Co Radeckého marš?
„Ten jsem hrál na Spartě Jardovi Velechovskému (vedoucí mužstva). Zamávali jsme si, v Boleslavi se hraje kvůli roztleskání. Jako Verona. Tu jsem ale jednou zkusil v Boleslavi a poslali mě s tím do háje, že to je ze Sparty. Ale to není ze Sparty, to je moje. Úplně první rok jsem dělal pro Slavii, kvůli Evropě 2, protože byl požadavek, že moderátor musí být odtud. Pouštěl jsem tam od Mládka „Rychlík jede do Prahy“. Lidi na to tleskali, na Spartě přišla Verona, teď máme novou. A pak Scooter.“
Co rockoví veteráni jako Kiss nebo Alice Cooper?
„Ti k tomu přece patří! Jde o to, že ti mladí znají jen taneční muziku a já jim tímhle otevírám oči, věcmi jako Mötley Crüe, Twisted Sister, Manowar, na které mě přivedl ještě Láďa Benýšek. Nebo Korpiklaani, Sabaton. Takové věci se na hokej hodí. Brošák (Michal Broš) - to bývali jasně Iron Maiden. Kratěna - bez debat Metallica. Davidu Kočímu jsem musel hrát černochy. Jako na basketu, 50 Cent. Michal Sivek měl rád rappera DMX.“
A co chce slyšet třeba David Výborný?
„Haberu! „Máme hole v ruce“ a „Malá nočná búrka“. Každý hráč měl svoje. Vždyť se nemusí hrát dokola jen ty samé odrhovačky. Kdybych nebyl tak blbej, tak bych si vzpomněl víc.“
Na Spartě jste strávil třináct let. Mrzelo vás, když jste tam skončil?
„No, přišlo nové vedení a tak nějak jsem měl najednou pocit, že to je vyhořelý vztah, jako když se s manželkou už nemusíte. Došlo k rozvodu. Jediné, co mě mrzelo, že mi nikdo nepotřásl rukou, dozvěděl jsem se to z telefonu. O konkurzu na nového dýdžeje jsem si přečetl na internetových stránkách klubu, upozornili mě na to jiní, ze Sparty nikdo. Takhle to ale teď frčí, že lidi nepřijdou a neřeknou, co si myslí, dozvídáte se to z druhé ruky. Poslední sezonu už jsem viděl, že jsme se asi vyzávodili, a nepřipadalo mi to ideální. Už jsem tam nechodil tak rád.“
Mluvili vám hodně do vaší práce?
„Strašně. Zakázali mi „Mašinku“, kterou měli rádi Jirka Zelenka, Výborný. V roce 1999 nebo 2000 to byla zásadní, titulová věc, která pomohla, v kabině to cédéčko jelo: „Hajný je lesa pán“, „Zbláznilo se páže“, „Pramen zdraví z Posázaví“ a „Mašinka“. Pak mi řekli, že já jen pouštím a že byl na konkurzu frajer, který míchá, má hezký přístroj, pěkně mu bliká. Já měl ty věci už nastříhané od silného místa, proč bych se zatěžoval při zápase, když mám cédéčko hotové? On míchal, ale to není diskotéka. Navíc jsou teď dva, protože nestíhá druhou rukou držet mikrofon a mluvit.“
Což vy jako bubeník, který každou končetinou dělá něco jiného, zvládnete úplně hravě, že?
(usměje se) „Mám rozčtvrcené tělo - levá ruka, pravá ruka, levá noha, pravá noha.“
Vystřídal vás Vojtěch Sklenář, který předtím pracoval pro Boleslav. Co jste říkal tomu?
„Když jsem tohle přijal, napsal jsem Vojtovi:,Hele, abys věděl, vzal jsem kšeft v Boleslavi, protože mi to nabídli, a já ti to teď oficiálně sděluju, abys to věděl. Ale taky jsi mi mohl říct, že ses hlásil do konkurzu na Spartu...“
V Mladé Boleslavi hrajete na zápasech třetí rok. Jak jste se tam vůbec dostal?
„Požádali mě bývalí sparťani. Franta Výborný, Marian Jelínek, byli tam Valent, Brošák. Vejba, Milan Toman, Pacovský. Měl jsem pocit, že kolem sebe mám víc sparťanů než ve Spartě... Přišel jsem a v tu ránu jsem se tam cítil jak doma. Z Bolky jsem dostal nabídku, když jsem ještě hrál ve Spartě. Zavolal jsem panu Tůmovi (generální manažer) a povídám:,Podívejte, já cítím, že to na té Spartě je nějaké nejisté. A pro mě je daleko příjemnější, že o mě máte zájem, než když se ve Spartě rozmýšlejí. To je směrodatné a milejší, protože věříte mojí práci a líbí se vám.‘ Takže Sparta, nesparta. Když jsem se tam přímo zeptal a řekl, že mám nabídku odjinud, řekli mi, že nejsem kovaný sparťan. Vyhrnul jsem předloktí a ukázal jim tetování.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
