Kouč Výborný oslavil 700. zápas: Návrat do Sparty? Už stačilo

Na 700 startů se v neděli vyšplhal účet respektovaného kouče v dlouhodobé části nejvyšší domácí soutěže. Před sebou má František Výborný pouze Vladimíra Růžičku . Je smířený s tím, že výš to nepůjde. „Uvažuju, že možná už po téhle sezoně skončím,“ přiznává v rozhovoru pro Sport 62letý trenér trojnásobných šampionů extraligy.

Doma patříte k nestorům svého řemesla. Jsou to pro vás stejné nervy jako před deseti, patnácti lety?
„Nejsou. Je to horší…“ (s úsměvem)

Jak to? Přijde mi, že u vás s roky přichází nadhled.
„Naopak. V mém případě se dostavuje čím dál větší zodpovědnost. Když jsem ve čtyřiceti začínal na Spartě, vůbec jsem si nepřipouštěl, koho trénuju. Frantu Kučeru a podobně věhlasné borce. Neřešil jsem, že ve Spartě chtějí rok co rok minimálně finále. Bral jsem to jako samozřejmost. Tlak byl ve Spartě vždycky, teď už je všude. Doba je hektičtější, nároky majitelů vzrůstají.“

A taky si jako „starý“ poctivec vytváříte tlak sám na sebe, viďte? Těžko byste si vystačil koučovat s pouhou rutinou.
„Právě. Pořád chci hrozně moc vyhrávat. O to víc, když vidím, že to ti kluci boleslavský v sobě mají. Prožívám to hodně, bývám nervózní. Lidi okolo mě nabádají, ať jsem víc v klidu, vždyť nejde o život. Ale to jsou takový ty řeči. Takhle mluvil vždycky Vilda Sivek ve Spartě (bývalý majitel), přitom zrovna on chtěl vyhrávat pořád. V Holešovicích od vás pokaždé chtěli titul, v Boleslavi byl zase cíl zůstat v extralize. Splnit obojí přináší stres.“

Tipsport extraliga

22. listopadu 2015 • 21:24

VÁNOCE jsou tady. V Hradci vypadl proud, diváci zpívali koledy

Hokejový pánbůh mi nadělil výhru

Cíle Boleslavi se ovšem mění za pochodu. Hovořit z třetí pozice o udržení soutěže jaksi není na místě, co říkáte?
„Vypadá to velice slušně, nechci nic zakřiknout, ale asi nebude úplná náhoda, že máme tolik bodů. Hráči si už snad sami uvědomují, že na sobě musí pracovat ještě víc, pokud se chtějí posouvat výš. Zároveň hráčům denně vtloukám do hlav, že musí k práci přistupovat s obrovskou pokorou.“

S tou hordou odkoučovaných zápasů, co s vámi dělají nějaké nájezdy v Hradci Králové? Jako zrovna v neděli.
„Speciálně v Boleslavi s tím jsou spojené docela nervy. Loni jsme nevyhráli jediný zápas v prodloužení ani v nájezdech, ty body scházely. A letos to bylo podobné, vyšlo nám dvakrát nastavení, ale v penaltách jsme před Hradcem čtyřikrát prohráli. Furt nic. Až po dvou letech to v neděli kluci konečně prolomili. Už bylo vážně na čase. Nebýt toho, v novinách by se i po zisku bodu napsala porážka, fanoušci by mohli být naštvaní. Já jsem ale za každej bod vděčnej, druhý den si s chladnou hlavou vždycky říkám: Zaplaťpámbu za něj!“

Tušil jste, že v Hradci koučujete sedmistý zápas základní části?
„Nevěděl jsem to. Naštěstí. Jen by mě to zbytečně znervózňovalo. Nechtěl bych sedmistý zápas prohrát. Hokejový pánbůh mi nadělil vítězství a já jsem rád. V Boleslavi prožívám hezké roky, kdybych byl víc na statistiky, v první lize mi pár zápasů uteklo do toho výčtu, ale to není důležitý.“

František Výborný a Marián Jelínek v jejich trenérském kamrlíku v Boleslavi

• 
• 
• 
• 
• 8 zobrazit galerii

Nechci skončit na márách...

Trenéřina je vyloženě stresová profese. Je těžké najít tu správnou míru psychického zatížení, aby se člověk neuštval a nedoplatil na to?
„Však já taky každým rokem zvažuju, že skončím. Smlouvu tu mám ještě na příští sezonu, ale nehledě na naši relativně úspěšnou jízdu seriózně přemýšlím, zda po tomto ročníku dál pokračovat. Nechtěl bych skončit na márách během hokeje. Kdysi na Spartě jsem naopak tvrdil, než abych prohrál, to ať mě radši vynesou nohama napřed. Jo, to byly silácký slova. Teď si člověk čím dál víc uvědomuje, jak mu odcházejí kamarádi. Zrovna ve středu jdu na pohřeb novináři Jardovi Kirchnerovi, byli jsme stejně staří, což se člověka taky dotkne. Hokej mám pořád hrozně rád, ale už kvůli němu nemíním padat vyloženě po držce.“

Každý trenér kolem šedesátky přemýšlí, zda má ten stres zapotřebí a stejně z toho kolotoče nedokáže vystoupit…
„Souhlasím, odejít je hrozně těžké. Na druhou stranu, zdraví máte jenom jedno, chci si taky ještě trochu užít vnoučat.“

Váš syn David plánuje odchod na penzi na jaře. Že byste symbolicky odešli spolu? To by pro Boleslav mohla být nepříjemná rána.
„Kruh by se mohl uzavřít, to je pravda. Bylo by to asi i hezký společně to zapíchnout a už si jen v klidu užívat volna. Teď na to ovšem nemyslím, práce je před námi pořád dost.“

Cítíte se zdravý jako řípa, anebo se radši preventivně hlásíte u lékařů?
„Doktory nevyhledávám, cítím se slušně. Ale mám kamaráda srdcaře, bývalého doktora fotbalistů pražské Dukly ze 70. let, jednou ročně si mě vždycky pozve, tak jdu. Řekl bych, že před deseti lety na Spartě jsem se cítil hůř, zápasy mě vysávaly víc než teď, kolikrát mi nebylo dobře. To vnitřní pnutí teď není takový, nemám ten pocit jako kdysi, že by mi měla prasknout hlava.“

Spartu už ne, nejpozději za rok na jaře skončím

Ještě ke Spartě. Nechtěl byste se do ní vrátit? Naposledy…
„Někteří fanoušci by si to asi přáli, pořád to od nich slyším. Ale já myslím, že už stačilo. Podstupovat znovu ten tlak… Ne, už asi ne. Byl jsem tam třikrát, zažil jsem ve Spartě krásný roky, vzpomínám jen na to dobrý, tomu horšímu se dnes už směju. Takže Boleslav bude má poslední štace. A konec přijde na jaře, nejpozději další rok.“

Od vašeho titulu v roce 2007 Sparta na titul čeká. Co o té marnosti soudíte?
„Je to vážně dlouhá doba. Tenkrát jsme se loučili bronzem a pomalu se tam s námi nikdo nebavil… Pro sebe jsem si říkal, aby to náhodou nebyla poslední medaile na dlouhé roky. Každý rok má Sparta nejvyšší ambice, ale nakonec to do sebe nikdy nezapadne, chybí tomu ta celková harmonie. Ale já to na dálku těžko můžu hodnotit.“

To si právě nemyslím. Byli jste to s Marianem Jelínkem vy, kdo to naposledy dokázal ukočírovat až do cíle.
„Ono je to hlavně o gólmanech. Petr Bříza byl ve své době nejlepším gólmanem do play off, po něm ještě Dominik Hašek při návratu do Pardubic. Od Petrova odchodu Sparta nenašla brankáře, který by ji podržel v nejdůležitějších momentech. Druhý titul jsme pak získali s Tomášem Dubou v bráně, ale to Sparta jela ještě trochu samospádem, výsledky ve finále s Pardubicemi byly divoký. Letos mi Sparta přijde znovu hodně silná, nejtěžší soupeř, na jakého jsme narazili, tak uvidíme.“

Není zvláštní, že zrovna Petru Břízovi později nevyšla řada tipů na gólmany pro Spartu?
„Přesně tak, je to paradox. Nevím, buď už takoví nejsou, nebo vsadil na jiného koně. Vzpomínám si, že i Břízka míval ve Spartě slabší období, lidi mu radili, ať se na to vykašle. On ale všechno ustál, byl silnej v hlavě, srdce na správném místě. Měli jste vidět, jak se na svoje poslední play off připravoval. Táhlo mu na čtyřicet, mnohem mladší hráči by jeho nasazení nevydrželi. Dřel neskutečně! Všichni jsme taky věděli, že to v bráně zavře. Finále se Slavií 2006 bylo vyloženě jeho. A pak skončil. Já ho ještě přemlouval, povídám mu: Ty vole, pojď mi ještě rok… Ale nevyšlo to. Dnes se mu nedivím. Odcházet na vrcholu má něco do sebe.“

Být seriózní se mi vyplatilo

Třeba se to podaří i vám s Boleslaví. Co vám je na té adrese nejpříjemnější: rodinné prostředí, pobyt v závětří mimo nejsledovanější týmy?
„Asi všechno dohromady. Já si to v Bolce vyloženě užívám. Z domu to mám autem 25 minut, blíž než na Spartu. Rodinné prostředí určitě hraje roli. Nejen Sparta, ale i Pardubice a Budějovice byly nebo jsou proti Bolce velkokluby. Dělá se to tu v pár lidech, mediálně jsme schovaní, není na nás vidět jako na ostatní. Kdybychom se v neděli v Hradci nepotkali, na novináře ani nenarazím.“

Pravda, to už musí být, abyste se ukázal po zápase na tiskovce.
„Na ty posílám Mariana, na tuhle chytristiku už nejsem. Někomu povídat, co, proč, jak, to už není pro mě. Jasně, ve čtyřiceti to bylo něco jinýho, člověk se docela rád viděl v novinách, ale taky občas plácal pěkný blbosti. A kdo hokeji rozuměl, musel to na mně poznat. Ono se to ale časem všechno vybrousí, nakonec si myslím, že jsem s novináři neměl problém. Samozřejmě, s někým jsem si sedl víc, s někým míň. Vždycky jsem se však snažil být seriózní. Jak k vám, tak k rozhodčím. Vyplatilo se mi to. A teď ve finále mojí kariéry jsem náramně spokojenej.“

Je fakt, že si nevybavím jediný váš úlet, o žádném jsem nikdy neslyšel...
„Miloval jsem práci pana trenéra Pittnera. Úžasně rozvážný člověk, zanechal v mé paměti nesmazatelnou stopu. Musel umět jednat s prvotřídními hráči, jako byli bráchové Holíkové, Pepík Augusta. Na ně jste to musel umět. Jeho moudra jsem si uchoval v hlavě. Platí dodnes. Nebo Pavel Wohl. Kapacita. Tihle páni trenéři se mi vepsali do života, hodně mi toho předali.“

Nemrzí vás, že Pavel Wohl předčasně zmizel z branže? Od něj by se měl co učit i Ivan Hlinka .
„Mrzí mě to moc. Měl jsem to štěstí, že mě Pavel uvedl do velkého hokeje. V první půlce devadesátých let skončil na střídačce Sparty, ze dne na den šel dělat prezidenta a oznámil, že jeho nástupcem budu já se Standou Bergrem. Spadla mi brada, že si vybral zrovna mě, trenéra juniorů. Druhý den už na mě čekal u ledu zástup novinářů. Já jim v tom opojení vykládal hrozné nesmysly, že Sparta potřebuje získat svoji tvář a takový kydy… (usmívá se) Přístup Pavla Wohla jako mého nadřízeného byl neskutečný, ohromně nás podporoval. Jsem mu nesmírně vděčný. Úžasný člověk.“

Po ostré kontroverzi s tehdejším vedením Sparty se stáhl do ústraní a doteď z něj nevyšel…
„A je to velká škoda. Hrával jsem za Jihlavu, ale on ve mně zapálil ohromné sparťanství. Tak, že jsem byl ochotný dělat hokej 24 hodin denně. Byla to fajn doba. S Pavlem bych se rád potkal, ale nechci ho otravovat. Snad se to někdy podaří.“

Do Boleslavi dojíždíte z Prahy a okolí vy trenéři, řada hokejistů. Zdržíte se někdy vůbec ve městě? Zajdete třeba na fotbal?
„To moc ne. Ale fotbal sleduju, přeju jim. Je tam ale trochu cítit rivalita mezi hokejem a fotbalem, fanoušci to mají rozdělené. Ti hokejoví jsou fantastický, máme prakticky pořád plno. Na fotbalisty, přestože hrají výborně, chodí lidí míň. Což je docela zvláštní. Ale já osobně jim fandím moc, ligu mají výborně rozehranou. Hlavně je paráda, že tak malé město se drží nahoře v obou nejsledovanějších soutěžích. Dík za to patří samozřejmě Škodovce, která to ve velké míře táhne.“

Jezdíte v nadupaném superbu?
„V superbu jezdím, ale jak je nabušenej, to přesně nevím. Už nejsem ve věku, kdy bych řešil obsah motoru a podobně. Jsem naprosto spokojenej, superb je fajnový auto, pohodlný. Ale klidně bych jezdil i fabií.“