Křehká, milá, usměvavá a pohledná. Natočila dokonce několik reklam. Jinak je Barbora Krajsová fyzioterapeutka a vedle práce na klinice pečuje také o zdraví hokejistů. Nyní ve Spartě, jezdí rovněž s juniorskou reprezentací. V tomhle navenek drsném prostředí si však jako kráska mezi zvěří nepřipadá. „S hráči jsem pořád a funguju spíš jako jejich kámoš,“ líčí rodačka z Karlových Varů.
Jak se dívka, která se navíc věnuje i modelingu, dostane k práci u hokejového týmu?
„No, modelingem bych to určitě nenazývala, spíš jsem měla štěstí na několik vyhraných castingů, kdy jsem si mohla svoji běžnou práci zpestřit natáčením reklam a focením. Ale pohybovala jsem se i u jiných sportů, většinou nárazově. Spolupracovala jsem taky s lyžaři, při škole pomáhala při tenisových turnajích. Nebylo to tak, že bych cíleně směřovala k hokeji. Tak nějak se to vyvinulo. Po škole jsme měli praxe na lůžkových odděleních v nemocnicích a tam už jsem věděla, že bych to chtěla směřovat aspoň trochu ke sportu.“
Jenže k hokeji jste se dostala ještě mnohem dřív, je to tak?
„První rok po maturitě jsem se nedostala na vysněnou vysokou na fyzioterapii do Prahy. Nechtěla jsem nikam jinam, tak jsem si dala rok pauzu, než to zkusím zase. Během mistrovství 2004 jsem pracovala v ticketingu a starala se o část party boxů. Tam jsem nasbírala nějaké kontakty. Později během studií jsem začala pracovat v soukromé ordinaci doktora Barny, kam chodilo hrozně moc sportovců. Na klinice dělám pořád, jen si už objednávám pacienty sama.“
Zabírá vám práce u hokeje nejvíc času?
„Na Spartu docházím třikrát týdně plus na domácí zápasy, necestuji s týmem ven. Když to spojím s nároďákem, zabere to dohromady opravdu nejvíc času.“
„Z Pardubic přišla úplně první nabídka. Zajímalo mě to, byla to první dlouhodobá zkušenost na celou sezonu. Měla jsem dva roky po škole, zvykla si v Praze, měla tam kamarády a tím odchodem jsem se úplně vytrhla ze svého prostředí. Dobrá zkušenost, ale jedna sezona stačila. Chtěla jsem se vrátit do Prahy a předpokládala, že už u hokeje nebudu. Ovšem ozval se mi doktor, který pracoval v Kladně. Byla jsem tam další čtyři roky. No, a Sparta? To tak nějak uzrálo. I když jsem v Kladně byla úplně spokojená, měla jsem chuť něco změnit. Třeba i vycestovat úplně pryč. Když už jsem se k tomu rozhodla, objevila se nabídka Sparty. Řekla jsem, že jo.“
Jak se vůbec cítíte mezi těmi dravci? Jak vás berou oni?
„Tohle je pátý rok a musím říct, že když poznáte tým a jednotlivé hráče, na hokej koukáte úplně jinak. Většinu hráčů znám z klubů, kde jsem pracovala, nebo jsem je potkávala v ordinaci u sportovního doktora. Jsem s nimi pořád a spíš funguju jako jejich kámoš. V klučičím kolektivu se cítím uvolněně, pohybuji se v něm vlastně odmalička. Dřív když měli kluci nějakou narážku, byla jsem spíš zticha, nebo jsem se někdy zastyděla. Ale teď už jim to bez problému vracím.“ (směje se)
Takže vtípky typu „Erotické masáže“ jako na dveřích v Kladně vás nerozhodí?
„To je samozřejmě všechno ve srandě. My se v kabině vůbec dost nasmějeme. Kdyby se mě tohle mělo dotýkat, tak v tom prostředí vůbec nemůžu pracovat. A když se náhodou stane, že mě něco naštve, tak to hned říkám. Kdybych čekala, až se mi někdo omluví, asi bych moc nepochodila.“
A nějaká kámoška na popovídání vám mezi samými chlapy nechybí?
„Když chci probrat nějaké ženské záležitosti, tak mám kamarádky, se kterými zajdu třeba na kafe nebo jdeme společně cvičit. Taky jsem velká telefonistka a všechno konzultuju se svojí nejlepší kamarádkou ve Varech...“
Měla jste mezi hráči někdy ctitele?
„Myslím, že on se vždycky nějaký platonický ctitel najde. Ale v kabině fungujeme jako kolegové v práci. Ani já tam nechodím randit, to bych asi brzy skončila (směje se). Ti kluci jsou na mě spíš milí. Když se koná společná týmová akce, tak to já s nimi jdu na pivo. Jednou za čas zajdeme hromadně, nevyčleňují mě z toho týmu jenom proto, že jsem holka. To ne.“
Držíte si je spíš od těla?
„Oni mě tak znají. Bavíme se, máme i vztah, že se dost svěřujeme. Oni mi toho dost řeknou, já jim povím nějaký zážitek, když jsem třeba randila a je to nějaká vtipná historka. Ale to svoje hluboké soukromí v kabině úplně nerozebírám. Tam je to o té srandě. Když se kluci baví o holkách, bavím se s nimi. Ale že bych se úplně nějak otevírala, tak to ne. V každém týmu však máte třeba dva, tři hráče, se kterými se bavíte víc, protože jsou vám bližší. Tak to mám v juniorce i ve Spartě.“
Radíte jim se ženskými?
„Občas jsem klukům pomáhala vybírat třeba nějaký dárek, nebo když se mě ptali na názor, co mají udělat. To spíš ti mladší. Ve Spartě jsem teprve chvíli, s nimi se znám od jejich osmnácti. Takže u některých mám povědomí o historii jejich vztahu, občas se přijdou zeptat nebo vyzpovídat.“
Rozumíte sama hokeji? Posloucháte, o čem je řeč, třeba na poradách?
„Vnímám to. Ale spíš se snažím poslouchat hráče během hry, nebo když jsme na tribuně, ptám se, aby mi něco třeba dovysvětlili. Jakmile rozhodčí pískne, tak většinou vím, proč (směje se). Ale už tolik nestíhám sledovat, jestli kluci dodržují taktiku. A na střídačce jsem víc fanoušek.“
Pomáháte jim odstraňovat problémy, zotavovat se po zraněních, případně napravovat špatné stereotypy. Jsou hokejisté opravdu tak tvrdí? Jsou odolnější?
„Nedá se zobecňovat. Když stojím na střídačce a sleduju ty nárazy na mantinel, kolikrát mi zatrne. Jenže pak se stane, že stejný kluk má potřebu držet někoho za ruku, protože mu bude doktor šít dva stehy. Takže jsou i citliví. V zápalu zápasu, jak mají vyplavený ten adrenalin, jsou určitě odolnější.“
| Barbora Krajsová |
|
Narození: 24. května 1984 v Karlových Varech Profese: fyzioterapeutka Vzdělání: ukončené magisterské studium na FTVS UK, obor fyzioterapie (2009) Kterými kluby prošla: Pardubice (2011-12), Kladno (2012-15), Sparta Praha (2015-), reprezentace Česko 18 (2014-15), Česko 20 (2015-) |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
