Až se to trochu uleží, bude plzeňská radost ještě větší. „Je to bomba,“ pravil trenér Michal Straka, když se začal ohlížet za právě skončenou sezonou, svou první úplnou v roli hlavního kouče. Vyloudil hořký úsměv, bylo přece jen krátce po vyřazení. Ale jeho tým mezi čtyřku nevyskočil z leknutí a se Spartou se nakonec tahal šest zápasů o finále. Jestli extraliga zažila nějakou senzaci, postarali se o ni bronzoví Indiáni.
Tým procházel revitalizací. Byli podceňovaní, nevěřilo se jim. Hned na začátku však Západočeši vyletěli do horních pater tabulky a celou sezonou pak procválali bez přemetů a s přehledem. A pokud se snad zdálo, že může být zle, dokázali se rychle vzchopit. „Povedl se nám vstup a pak jsme se víceméně drželi nahoře. Kdybychom se trápili někde vespod, dopadlo by to hůř,“ vracel se plzeňský trenér Michal Straka.
Věřil byste, že Spartu takhle potrápíte?
„A to zase jo. V sezoně jsme s nimi hráli vyrovnané zápasy, jednou u nich vyhráli, pak ztratili zápas až v prodloužení a doma jsme si taky proti nim nevedli špatně, i když nás dvakrát porazili. Na Spartu jsme si docela věřili.“
Co sérii rozhodlo? Když se k ní vrátíme, v pátém i šestém zápase to někdy vypadalo, jako by hráči tahali nohy. Nepřehrála vás Sparta i tím, že vás nakonec utahala?
„Myslím, že to nebylo o tom, kdo má víc sil. Jeli jsme na čtyři lajny, pak to stáhli na tři. Sparta to hrála ke konci taky tak. Ale v šestém zápase mě spíš mrzelo, že jakmile jsme dali hned na začátku rychlý gól, tak jsme taky brzy po něm inkasovali v oslabení na 1:1. Zahráli jsme to špatně. Chtěli jsme být agresivnější a bohužel tam propadli. Byli jsme někde, kde jsme neměli být. Pak jsme ještě měli přesilovky pět na tři, měli dát gól na 2:1, abychom odskočili. To se nám nepovedlo a bohužel, v další přesilovce jsme gól dostali.“
Hra v početní převaze taky výrazně převážila na stranu Sparty, co myslíte?
„My jsme v posledních dvou zápasech nedali góly z přesilovek, Sparta nám z nich doma v pátém duelu dala tři branky a v šestém jednu. My nic, přitom jsme to v pět na tři mohli otočit, a zase jsme nedali. A dostali jsme v jejich přesilovce a pak i krátce po naší výhodě. Já jsem šťastnej, že jsme to dotáhli aspoň do toho prodloužení, protože by mě hrozně mrzelo, kdyby celá série skončila tím, že rozhodne gól těsně po naší nevyužité přesilovce. I když v tom prodloužení jsme to taky nezvládli... Měli jsme šance, dvě takové dost velké, ale neproměnili. Dali to oni. Ale tak to v hokeji prostě je.“
Už ve druhém semifinále jste měli ještě za bezbrankového stavu pár příležitostí, hlavně Dominik Kubalík. Zápas mohl vypadat úplně jinak...
„To mě mrzelo. Tam jsme hráli fakt dobře. Mohlo to být na vítězství, kdybychom dali góly. Měli jsme velké šance. Ale to je jen naše kdyby. Do finále postoupily nejlepší dva týmy. A zaslouženě. Na finále se určitě podívám. Jsem zvědavý, jak to dopadne.“
Po vyřazení zavládlo zklamání, na druhou stranu pro váš omlazený tým v přerodu je třetí místo fantastické. Souhlasíte?
„Máme mladé mužstvo, pracujeme s ním. Měli jsme určitou kostru, od gólmana Machovského přes Kadlece, Jeřábka, Pulpána, v útoku Kratěna, Kracík. K nim ti mladí kluci, kteří do toho vlítli. Povedl se nákup Miro Preisingera, pak jsme vyměnili Tomáše Svobodu, když se nám zranil Schleiss. Strašně si toho vážíme, byla to výborná sezona.“
Bylo podstatné, že Plzni vyšel už její začátek?
„To bylo hodně důležité. Máme mladé mužstvo, kdybychom se trápili někde dole, vespod, padla by na nás třeba nervozita. Ale začátek se nám povedl, nahoře jsme se pak drželi víceméně celou sezonu.“
Pořád jste plnili nad plán a pokud přišel útlum, dokázal se tým zase rychle zvednout...
„Věděli jsme, že nějaká krize přijde, ale naštěstí jsme měli nahrané body. Takže když se to po Vánocích dostavilo a my prohráli čtyřikrát za sebou, tak jsme se i přesto udrželi mezi horními šesti.“
Tým měl taky velkou trpělivost, i v semifinále se Spartou. Někdy se třeba už zdálo, že je otázkou času, kdy dostane ránu z milosti, jenže pak přišel nečekaný úder. Jak jste tohle v hráčích probudili?
„Neustále jsme s nimi mluvili a ukazovali jim, aby se drželi systému, že to jim nemůžeme odpouštět. Měli jsme tam staré, zkušené hráče jako Ondra Kratěna, Petr Kadlec, kteří na ně dokázali zařvat a sami se snažili to dodržovat. A oni když viděli, že to hrají ti staří, tak se snažili taky. Jsem rád, že nám to takhle vycházelo, že jsme do toho systému hráli, a když už jsme vybouchli, tak to nebylo ve víc zápasech. Vlastně jen v jediném, a to v Třinci (1:5). Tam jsme to tedy sehráli hrozně. Jinak dobrý.“
A teď jste nad Třincem nebo nad Hradcem, které měly mnohem větší ambice...
(usměje se) „No tak, je to bomba, je to pěkný. Ale teď budeme muset zase pracovat, nějací hráči nám odejdou, další zase přijdou.“
Třeba Kubalík nebo Jeřábek, kteří se vypracovali mezi extraligovou špičku?
„Tak to je. Kuba Jeřábek si to zaslouží, v Plzni hraje už dlouho, nějakých šest, sedm let. Kubalík by mohl ještě zůstat, ale uvidíme, jak to dopadne. Takže vytáhneme jiné mladé hráče. Minulý rok nám odešel Dominik Simon, posunuli jsme ho do NHL, Vojta Mozík hraje za New Jersey. Já to těm klukům moc přeju. Když už si to zaslouží, ať jdou a posunou se zase někam dál. A my musíme vytáhnout zase další, které máme.“
Jak se dá na takovou sezonu navázat?
„Tím, že budeme dál pracovat aspoň tak dobře jako dosud. Jestli ti kluci vydrží dělat stejně jako v téhle sezoně a hrát s takovou chutí a nadšením, můžou to dotáhnout daleko.“
Vy jste poprvé vedl tým z pozice hlavního kouče, do toho jste dokončoval studium nejvyšší trenérské A licence. Bylo to hodně náročné?
„No, bylo to těžký... Proto jsem rád, že to takhle dopadlo. Moje první sezona, do toho ta licence, musel jsem psát diplomku. Bylo toho hodně. Ale vždycky se to postupně nějak vytřídilo. Takže jsem si říkal:,Tak teď abych dodělal tu diplomku.‘ Pak jsem chtěl, abychom postoupili do šestky, potom přešli přes Olomouc. Po ní přišla Sparta. To byly malé, postupné cíle. Celkem se nám to povedlo.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
