Slovní výstřelky k libereckému zadákovi Martinu Ševcovi patří. I za cenu toho, že jdou někdy za hranu. Skandál spustil ve Švédsku, nebál se zajet do soupeřů v KHL. Nejnověji je tu kontroverze s trenérem Josefem Jandačem. Jenže tenhle bek se svým stylem vítězí. A to je pro něj důležité.
Čekala se omluva, Martin Ševc se pro ni nerozhodl. Prostřednictvím klubového webu vzkázal, že z něj mluvily emoce. Zároveň ovšem z jeho středečního prohlášení bylo znát, že pocit křivdy trvá. Že s Josefem Jandačem i Spartou má problém dál.
Protivníkova kouče nešetřil po třetí bitvě, nejprve ho počastoval nadávkami při odchodu z ledu na začátku druhé přestávky. Po prohře (1:4) ho zvalchoval ještě před novináři. „Paní Jandačová si vybrečela jeden zápas,“ zněl ve stručnosti jeho vzkaz obalený dalšími poznámkami.
Budoucí šéf reprezentační střídačky zůstal nad věcí. „Vím, že má Martin Ševc na krku hodně medailí. Já jsem rád, že tam mám hlavu,“ odtušil v rozhovoru pro ČT po úterní partii. Jeho protějšek Filip Pešán pak dodal, že by se jeho svěřenec měl omluvit.
Ten to provedl po svém: „Uznávám, že ze mě mluvily emoce. Sparta s námi prostě nechce hrát hokej. Přeje si kouskovat hru. Člověka nadzvedne, co si mezi finálovými bitvami čte v novinách,“ vysvětloval okolnosti svého projevu.
„Tohle všechno se ve mně po třetím zápase, který se nám navíc nevydařil, sečetlo a já neudržel nervy. Co se týká mých dalších osobních útoků na trenéra Jandače, uznávám, že toto do médií nepatří,“ dodal. Přisadil stížností na údajnou snahu Pražanů ovlivnit souboj o pohár mimo led.
Možná by si jeho nadřízení sami přáli poněkud výraznější sebereflexi, ale to není Ševcův styl. Tenhle chlap neváhá bojovat různými prostředky, neváhá se dotýkat nejcitlivějších míst. Ne ve chvíli, kdy je přesvědčen, že je jeho osobě (nebo týmu) ubližováno. Největší poprask způsobil ve Švédsku v roce 2011. Tehdy vmetl do tváře Daniela Rahimiho nadávku „fucking gipsy“. Překlad asi netřeba. S ohledem na íránské předky reprezentačního obránce Tre Kronor se spustila obří vlna kritiky.
VIDEO: Podívejte se na sestřih z třetího zápasu finále:
„Tomu hráči jsem řekl, co jsem řekl. Vím, že to bylo přes míru, jenže já se jenom bránil. Slovně mě napadl první. Ale vážně po mně nechtějte, abych říkal, o co šlo,“ hájil se tehdy český tvrďák. Dostal trest na dva zápasy, navíc zaplatil pokutu v přepočtu vyčíslenou na 55 tisíc korun.
„Nikdy se mi za to pořádně neomluvil. A co mě mrzí ještě víc, nikdy se za to osobně neomluvil ani nikdo z vedení Färjestadu,“ zlobilo i po letech Rahimiho, když na incident vzpomínal. „Myslím, že takové věci do sportu nepatří, a mělo by to být jasně řečeno,“ tvrdil.
Fanoušci zaniknuvšího Lva si budou pamatovat další z Ševcových štiplavých představení. Ve finále proti Magnitogorsku po jednom z duelů srazil hvězdného Sergeje Mozjakina. Poměrně logicky tím vytočil slavného trenéra Mika Keenana, který žádal trest.
„Trenér má hlavně trénovat,“ dostalo se Kanaďanovi odpovědi od hlavního aktéra strkanice. Tohle je zkrátka část Ševcovy identity. Patří k němu stejně jako přehled, schopnost rozjet ofenzivní akce skvělým pasem a ukončit přesilovku přesnou ranou.
„Vím o sobě, že na ledě hodně mluvím. Se soupeři a bohužel i s rozhodčími. To víte, že se mě na to někdy vlastní trenéři snaží upozorňovat,“ usmíval se během svého lvího angažmá. Mimo bojový mód je velkým sympaťákem, smíškem.
Ve vlastní kabině bývá mimořádně oblíben, pořád je ho plno. Jeho vtípky jde těžko přeslechnout, nenechá si ujít příležitost v dobrém své parťáky popíchnout.
Chovají k němu zrcadlově obrácené city než protivníci.
I proto, že vedle něj vítězí. Bilance účastníka světového šampionátu v roce 2014 je mimořádná. Ve Švédsku vyhrál čtyři tituly, jednou opouštěl finále poražen.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
