Miroslav Horák
3. června 2016 • 15:14

Hadamczik o Kometě: Přišel jsem v nepravý čas a makal na plný céres

Před rokem se z Komety chystal postavit dream team. Drtivá většina uznávaných es nepřekročila práh vizualizace. Realizace projektu přichází ve chvíli, kdy Alois Hadamczik Brno nekoučuje. „Všechny hráče, kteří nyní přicházejí, jsme měli oslovené už loni, ale nebyla ta správná doba na jejich příchod,“ reaguje trenér, který zkraje února v modrobílém táboře podal demisi.



Ondřej Němec, Marek Kvapil, Martin Erat. Všechno světoví šampioni, NHL či jinou cizinou ošlehaní borci. Ty a řadu jiných es kouč Alois Hadamczik (63) loni lanařil. Brněnská Star Dance se roztančí až tenhle podzim.

Proč to nešlo dřív? Takhle to může vypadat, že majitel Libor Zábranský zainvestoval ve chvíli, kdy je sám na střídačce.
„Přesně takhle mi to někteří lidé teď říkají. V žádném případě to není pravda. Kometa měla loni oslovených deset výborných hráčů, oslovovali jsme je s Liborem společně. Namátkou Martina Erata, Petra Vránu, Ondřeje Romana, Marka Kvapila. Zrovna on dostal excelentní nabídku.“

A zrovna on tvrdil, že pod vámi už hrát nechce… Změnil názor?
„To jsme si spolu v pohodě vyříkali, nebojte se. Ale Kvápa dostal ještě lepší podmínky v KHL, tak šel hrát za Záhřeb. Dnes takové možnosti nejspíš nemá, proto jde do Brna. Oslovili jsme Ladislava Nagyho. Kdyby se Slovan nevzchopil, šel k nám. Byl jsem domluvený s Markem Židlickým, že když nepodepíše smlouvu v NHL, bude hrát za Kometu společně s Tomášem Kaberlem.“

A co Erat?
„Martin Kometu silně zvažoval, ale do toho přišlo laso z Omsku. Kdyby se rozhodl pro Brno, Libor mu ty peníze dal už před rokem. Na to vemte jed. To samé Kvapil, Roman a další.“

Sám se vám měl hlásit Rostislav Olesz, ani toho ovšem Kometa nepodepsala
„Protože měl podmínku, že v listopadu může odejít do zahraničí. Což jsme neakceptovali.“

Z velkých plejerů přišel tedy Tomáš Kaberle. Neměl být však dominantnější
„Nesouhlasím. Vím, že existuje řada jiných hlasů, ale v mých očích Kabelka splnil očekávání. V kabině byl excelentní, na ledě zvedl přesilovky. Ono ne všechno bylo špatné. Nikdo už teď samozřejmě nevidí, že jsme sezonu Komety rozjeli nejlíp za poslední roky, v jednu chvíli jsme byli jedno vítězství od druhého místa. Vůči vedení klubu bych měl pouze jednu jedinou výtku. Kvůli řadě koncertů a jiných programů v hale jsme v jednu dobu nehráli 23 dnů domácí zápas.“

Stojíte si i dnes za podáním demise v průběhu základní fáze?
„Zvažoval jsem, zda má vyhrát moje ješitnost, anebo snaha pomoci Kometě dodáním impulsu. Dlouho jsem věřil, že to zlomíme. Ale když jsem viděl, kolik kluků odpadává s dlouhodobými zraněními a do toho je kádr doplňován hráči, jejichž kvalita neodpovídá jménu klubu, bylo těžké se něčeho chytnout. Uzrál ve mně dojem, že bude lepší, pokud tým dostane šanci restartu. Předával jsem Kometu se sedmibodovým polštářem v předkole play off a odešel s čistým štítem. Makal jsem tam na plný céres, nikde jinde jsem nestrávil na zimáku tolik času. A znovu opakuju, je blbost tvrdit, že Libor Zábranský nakupuje hráče až teď, protože se mu to dřív nehodilo nebo nechtělo.“

Proč jste do Komety nešel jindy, před pár lety v době, kdy jste neměl národní tým?
„Pravda, mohl jsem si vybrat lepší čas pro příchod než loni. Jenže až loni se to dalo uskutečnit. Věděl jsem, že jdu v nepravý čas, po dvou medailových umístěních. Ale neřešil jsem to. To spíš některé jiné věci mě odrazovaly.“

Které?
„Po příjezdu z letního soustředění jsem dostal zánět do kolene, tím odstartovaly mé zdravotní problémy, musel jsem na operaci. Dnes si říkám, že jsem to měl vzdát. Jenže mi to nedalo, nechtěl jsem být posera. Byla to chyba. Přesto musím říct, že lidmi z vedení Komety nejsem vůbec zklamán. Nepoznal jsem tak zarputilého majitele jako Libora Zábranského, bez něj by nebyla Kometa Kometou. A jestliže někdo tvrdí, že je svůj a kdesi cosi, Libor na to má právo. Vycházeli jsme spolu velice dobře, stejně tak s manažerem Jardou Medlíkem.“

Vlastně i v Kometě nastolili trend početného trenérského týmu. Zleva zprava jdou názory, že čas pardálů, co si vše sami řídí, odeznívá a přichází prostor pro tým koučů s náčelníkem, ovšem podpořeným dalšími specialisty. Jak to vidíte vy?
„Já tyto názory vnímám, ale nejsem jim nakloněn. Ve finále vždycky nese největší zodpovědnost hlavní kouč, na konci rozhoduje jeho myšlenka. Podívejte se na Bukače, na Neveselého a další. Chodili na každý trénink, každý jejich trénink byl připravený od první do poslední minuty. Dnes je pomalu zvykem, že na led jde kondiční trenér, hlavní se ani neukáže a říkáme, že je to moderní.

Mentalitu Evropanů nezměníte

Nehrozí v trenérských týmech spíš ztráta loajality a záměr některého kolegu vyštípat?
„To je taky otázka. Zažil jsem spoustu asistentů, ne každý byl loajální ze sta procent. Jakmile cítí, že byste mohl být odvolán a on to mohl převzít, málokdo poví, že bez vás do toho nepůjde. Proto tak široké spolupráci nevěřím. Mně se u nároďáku nejlíp pracovalo s Pepou Palečkem a Honzou Procházkou. Palec byl okolím hodně podceňovaný, ačkoli má vynikající názory a na tým měl vždy výborný vliv. Honza Procházka nebyl tolik uznávaný kvůli absenci hráčské minulosti, ale stojím si za tím, že čtení hry a přípravu na utkání s videem nedokáže nikdo jiný obstarat lépe než on.“

V hokeji vám řada lidí fandí, mnohé naopak dráždíte. Co v branži, nemáte pocit, že si zdejší trenéři navzájem spíš nepřejí?
„Ono záleží, jestli spolu sedí na pivu, anebo proti sobě jdou jako konkurenti. Jsme takový národ, že kdo má o pět korun víc, ten druhý se může zbláznit. Venku tohle nikdo neřeší, tam se stará každý o sebe. Dám vám příklad. V Německu krátce po revoluci hrálo v jednom týmu třináct čtrnáct Čechů. Tak kvalitních, že si kdekdo myslel, že musí německou ligu vyhrát. Přitom se v kabině rozhádali kvůli tomu, kdo kolik bere. V NHL to dělají správně, zveřejní platy a nikdo to neřeší. Bohužel u nás se to řeší neustále, nejen hráči. Mentalitu Evropanů nezměníte. A promítá se nám to i do hokeje.“

V jakém smyslu?
„Neumíme se přizpůsobit jako ostatní. My dneska učíme mladé kluky hitovat, srážet se, pomalu vyrážet zuby, nahazovat puky. Přitom, co bylo vždy pokladem našeho hokeje? Výborný pohyb, skvělá přihrávka, vyčůraní hráči. A my to měníme. Mladé kluky učíme dohrávat, cpát soupeři hokejku před obličej. Vytrácí se tvořivost. To, co mistrně ovládali Martinec, Šťastný, Novák, Hlinka, Růžička nebo Reichel. Chceme se vyrovnat kanadské tvrdosti, ale té z daleké minulosti. Zapomněli jsme na to, že Kanada hraje na mistrovství světa s minimem vyloučení a předvádí parádní technický hokej. Naučili se hokej hrát chytře, ze všech stylů si převzali to nejlepší, od nás taky. Vůle a nasazení jim dál zůstává vlastní. Proto kralují světu. Ať mě někdo přesvědčí o opaku.“

Nicméně, ledy se prolamují v otázce kondičního procesu, stavby fyzičky. Nebo to vidíte jinak?
„Je to módní i účelová záležitost. V zemi máme spoustu výborných odborníků, co se fyzickou přípravou zabývají hromadu let. Ty uznávám. Ale pak jsou i tací, kteří si něco nastudují na internetu a sami sebe považují za velké specialisty. Je totiž strašně důležité rozlišovat, kdo má jaké vzdělání v oblasti fyziologie, anatomie, jakou má praxi v hokeji. Beru, že k cíli vedou různé cesty, ale klíčové je vždy vědět, co dělám a co chci dokázat.“

Odklon od kolektivní přípravy a zdůraznění individuální práce je evidentní, jste spíš proti?
„Jsem proti tomu, aby se samostatně připravovali mladí hráči. Ti musí pracovat společně, jen tak se mohou rozvíjet. Soutěživost v rámci týmu je nenahraditelná, stejně tak trénink vůle. Individuální příprava může posloužit jako doplněk. Něco jiného je kategorie dospělých, kde je individuální přístup a využití kvalitního kondičního trenéra nutností. Na jeho bedra spadá speciální rozvoj, přístup k hráči, znalost hráčova zdravotního stavu, vzájemná důvěra. Kde však myslíte, že Jágr, Reichel nebo Ručinský v mládí nabírali kondici a schopnosti? Kolektivní výchovou, ničím jiným.“

Mnohé týmy v přípravě upouští od cyklistiky, běhání. Předpokládám, že nesouhlasíte.
„Nesouhlasím s přicházejícími kondičními trenéry, co tvrdí, že běh je pro hokejisty nesmyslný. Mladí hráči ho kvůli své budoucnosti musí zvládat. Nemohu se ztotožnit s tím, že kondiční trenéři mění pohled na rozvoj kondice v hokeji.“

Úspěšnou revolucí v tomto směru prošli v Liberci. Co říkáte jejímu strůjci Filipu Pešánovi?
„Filipa dobře znám a jeho práci uznávám. Neměl to snadné, do extraligy přišel brzy, musel z ní odejít, ale šanci chytil za pačesy. Klíčové je, že jeho práci věří klubový majitel Petr Syrovátko. Jen díky němu Liberec znamená to, co znamená. A Filip mu důvěru vrchovatě splácí.“

Vyroste z Pešána super kouč?
„Má k tomu předpoklady. Je vzdělaný, jde si svojí cestou, nabral spoustu názorů a zkušeností ve světě. A výsledkem je, že s Libercem odehrál maximum možného, víc snad ani uhrát nejde. Bodový rekord, nejvíce výher v základní části, v play off dvakrát 4:0 na zápasy. K tomu velmi dobře připravil svoje hráče pro národní tým.“

 

Témata:  sporthokejhadamczikextraligabrno