Trenér Jakub Petr dostal v hokejových Vítkovicích volnou ruku. Z pozice asistenta se posunul do role hlavního kouče, navíc je i generálním manažerem. V klubu provedl několik viditelných změn, které by měly vést k úspěchu. „Druhý Liberec se asi nezopakuje, ani složení týmu tomu moc nenasvědčuje, ale je to o tom, jak chceme pracovat a jak hrát,“ říká v rozhovoru pro iSport.cz.
Začíná nová éra klubu?
„Vždycky, když něco nového začíná, tak ty změny jsou viditelnější. Je pravda, že jsem dostal volnou ruku ať už při organizačních věcech či tvorbě kádru. Vše samozřejmě s ohledem na rozpočet a smlouvy, které jsme převzali z minulých sezon. Pro mě bylo ale důležité, že se tady slyšelo na nové věci v chodu profesionálního klubu, které se týkají přípravy, celkového vybavení kabiny a podobně. Neříkám, že jsme na úrovni klubů NHL, ale jdeme tím směrem. To, co jsem v zámoří obdivoval, jsem nyní dostal prostor realizovat. Hráči to pocítili už od prvního dne přípravy, kdy do klubu přišli.“
Na druhou stranu s pozicí generálního manažera nemáte zkušenosti, je mnohem náročnější než u člověka zodpovídající jen za sportovní úsek.
„Jde o název. Když se člověk podívá na strukturu klubu, tak máme výkonného ředitele Petra Handla, a ten bude mít na starosti finance, komunikaci se sponzory a podobně. V Česku pozici generálního manažera nemáme tolik specifikovanou, ale tady u nás je to podobně jako v Premier League, kde si generální manažer skládá tým. Klíčové pro mě je, že mám vliv na tým a můžu ovlivňovat chod klubu. Hráči navíc cítí, že generální manažer není nikdo nad nimi, ale skoro jeden z nich a můžou za ním chodit s různými problémy. I kluci jsou otevřenější, a to jde společně s tou naší filosofií. My po nich něco chceme, ale něco na druhou stranu musí cítit i od nás. My pro tým žijeme a není to tak, že po dopoledním tréninku zmizíme. Teď to všechno musíme přenést na led.“
Vrátím se k předchozí odpovědi: čím konkrétně jste se přiblížili NHL?
„Jak jsem projížděl s mládežnickými reprezentacemi zázemí zahraničních klubů a byl jsem i na stáži v Chicagu, tak si člověk tvoří v hlavě představu, jak by něco takového udělal. U nás je výhoda, jak je ta aréna starší, tak prostory jsou větší, než bývají v moderních halách. Ale je jednoduché vylepit heslo, důležité je, aby bylo součástí myšlení, filosofie a toho, co po hráčích chceme. Příprava k tréninkům, péče o tělo... Pak jsme provedli rekonstrukci kabiny tak, abychom hráčům i během zápasů ukazovali různé taktické prvky na videu. Takových věcí je spousta. Důležitost jsme dali i historii a každý, kdo jde chodbou do kabiny, tak ho ta vítkovická minulost osloví. Musí tak cítit závazek nejen ke klubu, ale k celému městu. Já když tam každé ráno vejdu, tak mě trochu zamrazí. Princip je takový, aby když hráči přijdou na stadion, tak si uvědomili, proč tam jsou a jaké je jejich poslání.“
Vnitřní kodex i sebebodování
Co po hráčích tedy chcete navíc?
„Kromě klasické smlouvy máme i vnitřní dohodu, za kterou je nebude nikdo sankciovat, jde o takový kodex. Fungovalo to už tehdy, kdy jsem vedl juniorku. Když děláme hokej, tak ho děláme naplno, ale když je volná chvíle, tak se s hráči umíme i pobavit, ale tím neříkám, že s nimi chodíme na pivo. Máme striktní pokyny týkající se životosprávy, radíme jim, jak o sebe pečovat 24 hodin denně, jak regenerovat, jak se stravovat... Máme interní bodování a žebříček. Sezona se někomu nemusí povést, ale všichni by měli udělat maximum. To samozřejmě není z mé hlavy, ale složili jsme to s Pavlem Trnkou, kondičním koučem, fyzioterapeutem a podobně. Zásadní informace je, že to není jen o tréninku na ledě, ale je to práce a přístup 24 hodin denně. Před sezonou si sedneme i s manželkami a přítelkyněmi, abychom se poznali a vytvořili rodinu.“
K tomu internímu žebříčku, to hráče bodujete vy trenéři?
„Ne, sami hráči. Je to jednoduché, když se daný hokejista jde po tréninku protáhnout a ještě zregeneruje ve studené vodě, má body, a takových pokynů je víc. U juniorů jsme to měli třeba tak, že když jsem je v McDonaldu objevil, tak okamžitě odešli. Ale není to tak, že bychom nad hráči áčka teď stáli a dohlíželi na ně, oni s těmi informacemi musí pracovat.“
S týmem jste si zahráli baseball, s fanoušky jste vyrazili na Pustevny, zažili jste Hell Week, je to součást změn?
„Ano. Nemáme mužstvo hvězd, ale každý může být hvězdou ve svém oboru na ledě. Někdo může být výborný v oslabení, nebo můžeme mít nejlepší čtvrtou pětku v soutěži. Starší zkušení hráči mají výbornou povahu, charakterově zapadají, ale jde o to, aby se hranice mezi nimi a mladšími snížila, aby se víc poznali. Když se kluků zeptáte, tak si jsou blíž, než kdybychom jen trénovali na ledě. Já tomu věřím, kluci spolu tráví jedenáct měsíců a nějaké boule přijdou, vytvoří se přesilovkové formace, někdo bude chtít hrát víc... Kolektiv je živý organismus, ale těmi aktivitami jsme ho utužili.“
Menší hřiště i moderní statistiky
Zmenšili jste hřiště, proč?
„Nechci, aby to vyznělo tak, že chceme změnit nutně všechno. Tohle téma jsme řešili už před minulou sezonou, loni jsme to ale na poslední chvíli nezrealizovali. Vítkovice většího rozměru dříve využívaly, byla to výhoda, ale hokej je dneska jinde. Roli hrálo i to, že venku jsme se museli přizpůsobit. A posledním bodem je, že menší hřiště bude lépe vyhovovat právě našemu hernímu pojetí, které chceme hrát. Když se něco nepovede, hned nám to někdo vrátí, ale my jsme o tom přesvědčení, líbí se to i hráčům.“
Jakým stylem chcete hrát? Liberec hrál v určitých ohledech na extraligové poměry revolučně.
„Líbil se mi i v předchozí sezoně Litvínov a Třinec, když vyhrál titul, ale je pravda, že jsem loni Liberec favorizoval, když vím, kdo v klubu pracuje a jak složili tým. Líbilo se mi, jak hrál, ale spíš se srovnávám se zahraničím, obecně se mi líbí Tampa Bay. Jon Cooper je můj obrovský vzor, který obdivuju za to, jak se vyjadřuje do médií, jak třeba komunikuje s hráči. A oslovil mě také Pittsburgh, sázel na rychlost a o ní je dnešní hokej. Měl neustálý tlak na kotouč a podobně. Když jsme přivedli Honzu Výtiska, tak si každý myslí, že budeme sbírat body do Radegast Indexu, ale raději bych byl, kdybychom dominovali ve střelecké převaze, dokázali se udržet v útočné třetině na puku, zaváželi s pukem na hokejce a podobně. Musíme mít bruslivé a nepříjemné mužstvo.“
Hodně se zajímáte o pokročilé statistiky a analytiku. Budete s tím ve Vítkovicích pracovat?
„Máme domluvenou spolupráci s mým dlouhodobým kamarádem, který v těchto oborech pracoval v basketbalu, a má za sebou okruh lidí, se kterými to dělá. Je pravda, že tyto statistiky mě zajímají a během juniorského šampionátu jsme třeba s Corsi a střeleckými mapami pracovali. Po prvním utkání s Ruskem náš všichni chválili, že jsme soupeře přestříleli a měli smůlu, ale střelecká mapa byla tragická. Když jsme to klukům ukázali, tak jen zírali. V tu chvíli jsem věděl, že to chci mít i v klubu. A v utkání se Slovenskem už jsem viděl posun, pak jsme pokračovali v dalších detailech, jak kdo vstupuje do pásma a podobně. Je jasné, že tohle chceme dělat, všichni tomu věříme.“
Velké téma o Vítkovicích čtěte v úterním vydání deníku Sport!
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
