Po dvou letech strávených v Asii se do Česka vrátil bývalý obránce Kladna či Vsetína Jiří Veber (47). Jeho pomoc si vyžádal kouč Sparty Jiří Kalous. „Nad touto nabídkou jsem vůbec neváhal,“ přiznává mistr světa z Vídně 1996. Bývalý trenér slavistické mládeže zavzpomínal také na své trenérské začátky nebo na angažmá v Koreji.
Stal jste se novou trenérskou posilou Sparty. Jak se vlastně zrodila cesta k úřadujícímu vicemistru extraligy?
„Během ledna, když už se vědělo, že bude Jirka Kalous hlavním trenérem. Oslovil mě sám Jirka, zda bych neměl zájem. Já jsem to samozřejmě přijal. Sparta je tradiční klub a má ty nejvyšší ambice.“
Co tedy rozhodlo pro Spartu?
„Řekl bych, že už jenom ta možnost vrátit se do Čech. S extraligou už mám zkušenosti. Působil jsem před třemi roky v Chomutově, ale brzy mě odvolali. Teď se vracím do rodného města a mám radost, že mi Sparta dala šanci. Udělám všechno, co je v mých silách. Je pro mě ctí stát se členem této organizace.“
Jaká je vaše úloha v trenérském štábu Jiřího Kalouse?
„Už jsem se o tom bavil s Jirkou. On je týmový typ kouče. Jako hlavní trenér nese největší zodpovědnost. Řekne vám, na co se máte soustředit. Měl bych mít na starosti obránce. To se však může kdykoliv změnit. Minulou sezonu je měl Zdeněk Moták. Takže myslím, že to bude propletené. Na naši spolupráci se těším.“
Považujete se spíš za aktivního asistenta, který se nebojí zasáhnout do hry, nebo stojíte v pozadí a řídíte se především pokyny hlavního trenéra?
„Snažím se být aktivní, ale mám tu zkušenost, že všichni trenéři nemůžou křičet. Samozřejmě respektuji pokyny kouče. Vím však, kdy můžu zasáhnout a kdy ne.“
Vidět Jaškina a Hertla v NHL je osobní dohodnocení
Svůj první trenérský úspěch jste zažil se starším dorostem Slavie, se kterým se vám podařilo vyhrát mistrovský titul. Jak na toto angažmá vzpomínáte?
„Byly to mé začátky. Na Slavii mám krásné vzpomínky. Když pracujete s mládeží, tak to děláte hlavně proto, abyste ty kluky posunul dál. Vyhrát soutěž je motivace hlavně pro hráče. Neříkám, že pro trenéry ne, ale pro mě bylo nejdůležitější, že jsem mohl pracovat s hráči, kteří teď hrají extraligu nebo dokonce NHL. Byl jsem tam, když za Slavii hrál třeba Dmitrij Jaškin nebo Tomáš Hertl. Když je teď vidím nastupovat v zámoří, beru to jako své osobní dohodnocení.“
Teď stojíte na lavičce Sparty. Je to pro vás zvláštní, když jste trénoval u největšího rivala vašeho současného zaměstnavatele?
„Už jen, když se vrátím do své hokejové kariéry, kterou jsem začínal na Kladně, tak Sparta byla a je velkým rivalem pro všechny. Každý tým se chce na sparťany vytáhnout. Zápasy proti ní jsem bral velice prestižně, ať už jako hráč na Kladně nebo poté v roli trenéra ve Slavii. Nicméně se toho nebojím. Jsem na tlak připravený. Cítím hrdost, že tu mohu být a udělám všechno pro to, abychom byli úspěšní.“
V Asii je jiná mentalita
Poslední dva roky jste strávil v Jižní Koreji. Minulou sezonu se vám dokonce podařilo s týmem Anyang Halla získat mistrovský titul. Jak se vám v tomto poněkud exotickém místě pracovalo?
„Je tam jiná mentalita. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl. V Koreji se mi však pracovalo dobře. Místní hráči jsou hodně pracovití. Mají jiný charakter. V Česku mohou být někteří hokejisté s něčím nespokojení, ale tam si to prostě nedovolí. Přeci jen je jejich hokej na jiné úrovni. Kdybych to měl s něčím porovnat, tak nejspíš s 1. ligou. Myslím si, že tým, ve kterém jsem minulý ročník působil, by se v naší druhé nejvyšší soutěži neztratil. Měl jsem jeden z nejlepších mančaftů. Dvakrát se mi s týmem povedlo dostat se do finále a minulou sezonu jsme slavili titul.“
Do vašeho minulého působiště v Asii teď putuje již bývalý sportovní manažer Sparty Patrik Martinec. Byla tato výměna o vaší vzájemné spolupráci?
„Ono to vypadá jako Škatulata hejbejte se... (směje se) Ale hlavně díky Patrikovu doporučení jsem se tehdy dostal do Asie a teď vlastně i do Sparty. V Koreji je velice váženou osobou. Během jeho hráčské kariéry zde hodně odehrál. Dlouhou dobu o něj pak stáli jako o hlavního trenéra, ale on měl závazek na Spartě. Když ho teď splnil, tak mu nic nebránilo, aby se tam vrátil už jako kouč. Jsem mu velice vděčný.“
Máte za sebou úspěšnou hokejovou kariéru. S národním týmem jste v roce 1996 slavil titul mistrů světa. Dvakrát jste získal bronzovou medaili. Byl jste také u zlaté éry vsetínského hokeje. Čtyřikrát v řadě vyhrát ligu přeci není jen tak. Jaký z těchto úspěchů je pro vás nejdůležitější?
„Je hezké, když mi někdo připomene mojí hráčskou minulost, ale já se snažím hlavně koukat na současnost. Nejsem ten typ člověka, co by se doma kochal diplomy a medailemi ve vitríně. Když si na to však vzpomenu, tak mohu jen říct, že to byly krásné časy. Čeho jsem byl součástí, mi už nikdo nevezme. Zlatá éra ve Vsetíně byla úžasná. S týmovým složením, které tam bylo, se očekával úspěch. Nejvíc však pro mě znamená zlato z Vídně. V té době to nikdo nečekal, protože poslední titul byl ze šampionátu v Praze 1985. Řekl bych, že jsme v podstatě odstartovali to nejúspěšnější období českého hokeje.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
