Nikdo v celé extralize se takovou zámořskou kolonií chlubit nemůže. Pardubice udržely brankáře Maxwella a k němu přivedly do pole ještě Leduca, Schause, Hodgmana a Malleta. „Věřím, že nám vyjdou všechny nákupy,“ říká generální manažer Pavel Rohlík. Parta z Ameriky má vylepšit šance Dynama na play off.
Proč Pardubice letos vsadily na takový počet hráčů ze zámoří?
„Udělali jsme si po minulé neúspěšné sezoně analýzu a chtěli se obrátit trochu jiným směrem, z východu na západ. Předtím tady bylo dost hráčů ze Slovenska. Nechci říct, že by byli špatní, ale chtěli jsme změnit klima v kabině, přístup, s trenérem jsme se shodli, že půjdeme touhle cestou. Jednali jsme i s hráči z Francie, Norska, Německa... Ale tihle nám vyšli jako pro nás nejvhodnější.“
Čím konkrétně by měli pomoci?
„Chceme, aby se přidali věci, co zdobí zámořský hokej, to znamená tvrdost, přímočarost, jednoduchost, žádné kudrlinky. Vím, že mladí mají svoje idoly v NHL, ale vsázíme i na to, že se tady tihle hráči budou chovat tak, že jejich profesionální přístup bude táhnout a osloví i kluky v naší akademii, že k nim budou vzhlížet.“
Jde i o to, že kdybyste hráče srovnatelné úrovně chtěli koupit v rámci extraligy, dáte za něj mnohem větší obnos?
„Výhoda, že se neplatíte tabulky, tam určitě je. Na druhou stranu, kdyby takoví hokejisté byli doma, vezmeme klidně je. Jenže česká kvalita je buď pod smlouvou, nebo hraje mimo republiku. My jsme třeba pracovali na Petru Hubáčkovi týden, podařilo se nám dostat do Pardubic top českého hráče. Ale celkově je zdejší trh docela úzký, tak jsme koukali i jinam.“
Obavy, že by se tolik hokejistů ze zámoří nemuselo s Českem úplně porovnat, nemáte?
„V dnešním globálním světě by tohle neměl být problém. Někteří cizí agenti se mě ptají, jestli tady máme běžně mobily a internet, občas koukám, ale věci si rychle vysvětlíme. Našim přímým konkurentem jsou Finsko nebo Německo, s nimi cílíme na podobné hráče, jsme schopni nabídnout srovnatelné podmínky. Ano, někdy se stane, že si hokejista vybere Německo, protože je přesvědčen o vyšší životní úrovni než u nás. Snažíme se jim tady taky zajistit kvalitní podmínky, lékařské služby, bydlení, auto...“
Aby si to mezi sebou řekli?
„Ano, aby naše značka měla zvuk. Když sem jde hráč ze zámoří, spojí se s někým, kdo tady třeba dřív hrál a vyzvídá. Mají trochu strach, kam jdou, ale nám jde o to, aby naše adresa pro ně byla dobrá.“
Potvrzuje se vám na příkladu Brandona Maxwella, že když takovému hráči zajistíte klid mimo halu, on vám to pak vrátí na ledě?
„Musí to tak být. Neříkám, že mají výhodnější podmínky než čeští kluci. Ale snažíme se tady držet nějaký standard, co od nás hráči dostanou.“
Mají i 24 hodin někoho na telefonu, kdyby se něco dělo?
„To zase ne. Agent od nás ví, kam až můžeme zajít, jeho si hráč platí, s ním takové věci řešíme. To znamená, jestli nájem za hokejistu platí klub, nebo si ho hradí sám, jestli pro něj pojedeme na letiště... Všechno se dopředu nastaví, aby obě dvě strany věděly, kde jsou mantinely. Ale ano, když se něco rozbije v domácnosti, vyskytne se problém, taky umíme pomoci. Máme člověka, který by měl fungovat jako organizační manažer a podobné věci vyřizuje. Zase ovšem nejsme školka. Potíže vyřešíme, ovšem platit člověka, který se výhradně stará o pět hráčů z Ameriky, to ne.“
Hodgman se Schausem odehráli pár sezon v Evropě, jejich angažování takový risk asi není. Leduca s Malletem, kteří zatím nevytáhli paty z Ameriky, jste si vytipovali proč?
„Některé typy hráčů jsme poptávali a chodily nám pak nabídky. Mluvili jsme se skauty, nebo máme kontakty na hráče, kteří s nimi působili v jednom týmu. Snažili jsme se o posilách mít co největší přehled. Samozřejmě, že vždycky do rizika trochu jdete, nevíte, co s ním ten samotný přechod do Evropy udělá.“
Stopnul jste během léta nějaký příchod, protože reference na posilu za oceánem nebyly dobré?
„Měli jsme třeba výborného beka z Ameriky. Zjistili jsme ale pak, že jeho pohyb je na evropské kluziště neakceptovatelný. Na první pohled byl produktivní, ale tady by nestačil reagovat. Snažíme se takové přehmaty eliminovat. Na naše hráče jsme si zjistili hodně informací, Leduc je třeba bek s výborným pohybem po celém hřišti. Nehraje tolik do těla, proto není v NHL. Nám vyšel, že má velké předpoklady pro evropský hokej.“
Takže klíč je, neskočit agentovi na špek, když vám pěje ódy na svého hráče?
„Vždycky, než se rozhodneme, chceme uplatnit systém mnoha očí, referencí potřebujete pro takový nákup co nejvíc. Agent dělá svoji práci, je to obchod, on samozřejmě nabízí nejlepšího hráče. Rozhodně to není tak, že on agent zavolá, koukneme na statistiky a domluvíme se. Je to vždycky delší proces.“
Od které ze zámořských posil si vy sám slibujete v sezoně nejvíc?
„Hlavně věřím, že nám vyjdou všechny. (usměje se) Leduc je tady zatím krátce, Mallet je pořád na zkoušce a na konci září se rozhodneme, jestli ho podepíšeme dál. Schaus vypadal velmi dobře na turnaji v Hradci, ten by měl asi plnit to, co si od něj přejeme. Hodgman je u nás proto, aby hrál prvního centra, ale zatím není moc produktivní. Beru, že se sžívá s týmem, ale pomalu na něj začínáme tlačit, aby dělal body, od toho je placený, ne za nějakou krásu.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
