Vidíte, jak je nad věcí. Libereckému brankáři Jánu Lašákovi je 37 let, vyhrál titul mistra světa, zachytal si v NHL a vloni podruhé vyhrál extraligu. Na jaře vychytal titul. A že mu vedení za odměnu přivedlo za záda mladého vlčáka Romana Willa? Nezlobí se. Naopak. „Byla to skvělá volba.“ Pro iSport navíc prozradil svůj další cíl. Chtěl by mu pomoci do českého nároďáku.
Cítíte z Liberce, po úžasné loňské jízdě, že pořád má v sobě hlad vítězit?
„Dost jsme se od minulé sezony změnili, odešla nám velká kvalita. Teď jsme oproti loňsku o něco urputnější, to, myslím, vidí každý. Zase se ale naše síla víc rozprostírá do všech lajn, třeba ta čtvrtá hrála naposledy v Pardubicích skvěle. Noví hráči najednou dostanou víc místa. Přišlo sem dost mladých kluků, kteří mají kvalitu. Na nás starších je, abychom jim pomáhali, usměrňovali je a říkali jim, co je špatně. Taky je musíte chválit, to je taky potřeba.“
To se týká i Romana Willa, který přišel z Ameriky? Je mu 24 let, vám o třináct víc a oba se perete o jednu branku, jste konkurenti.
„Nikdy bych nechtěl chytat jenom kvůli tomu, že se druhému brankáři nebude dařit. Snažím se Romanovi co nejvíc pomáhat a povím vám jedno. Mám velké štěstí, že je tady. V téhle době najít takhle pokorného a tvrdě pracujícího člověka? To není jen tak. On takový je.“
Přitom hodně mladých si spíš myslí, že když poznali svět, všechno znají sami. Váš parťák má v sobě pokoru?
„Má a ta je základem všeho. Roman je pokorný a slušně vychovaný mladý kluk. Budu se snažit, abych ho do dvou let dostal do nároďáku. Talent má ohromný.“
Dokazuje to, že Liberec si nové hráče nevybírá jenom podle čísel, ale i podle charakteru?
„Určitě si ho klub proklepl a udělal dobře, že ho přivedl. Za mě říkám, že to byla super volba.“
V pátek jste vyhráli 5:4 v Pardubicích, moc střel na brankáře nešlo. Byl zápas náročný hlavně psychicky?
„Rozhodně, během pár sekund jsem dostal dva góly při pardubických přesilovkách, pak mi tam spadnul gól z půlky. Byl to takový test mých zkušeností. Jsem jenom rád, že chlapci tu káru vzali a utáhli. I když to třeba nebyl náš úplně nejideálnější výkon, ale vyhráli jsme. To je teď to důležité.“
Vyčítal jste si gól, který padl po nahození Ščotky od půlky a Pardubice vedly 3:2, hodně?
„Nestává se to moc často. Ale k hokeji takové chvíle patří. Hned v zápětí měl šanci
Petr Sýkora
, puk jsem mu vypíchl a my dali gól na 3:3. Ve sportu to tak chodí, že chyby přicházejí. Ale důležitá je pak ta reakce, co přijde po ní. Každému brankáři se jednou za čas podobná věc stane a mě akorát zdravě naštvala.“
Zase aspoň máte na sezonu vybráno...
„Budu tomu věřit. (směje se) Jedna taková věc za sezonu mi bohatě stačí.“
Ztratil se vám puk, když tak dlouho letěl?
„Ale ne, letěl přímo na tvář Martina Ševce, uhnul se a bylo to dva metry přede mnou. Taková blbá shoda okolností. I když jasně, pořád šlo o střelu z půlky, kterou brankář musí mít. Švícko se mi omlouval, ale vždycky jsme v gólech namočeni všichni, celá pětka, všichni, co jsme na hřišti. Nikdy ne jeden hráč.“
Cítil jste, že byla potřeba zápas v Pardubicích urvat, aby se nezačínaly rojit řeči o mistrovské kocovině?
„Nikdy nemůžete poslouchat, co o vás okolí vykládá. Musíte si jet to svoje. Vždycky. Bylo by hodně špatné, kdybychom poslouchali, co o nás kdo říká. Co bylo, musíme zapomenout. Přeci nebudeme žít z minulosti, je potřeba se pořád dívat dopředu, soustředit se na naši hru a sbírat body. Prvních deset zápasů může dost věcí ovlivnit. Buď máte stres, nebo vyhráváte a tým pak začíná hrát lépe a lépe. Já věřím, že u nás vyhraje ta druhá možnost.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
