Květoslav Šimek
26. září 2016 • 18:56

Táta proti synovi! Kdyby mi dal gól, to by bylo řečí, hrozí se Galvas starší

TOP VIDEA
Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok Málaga - Granada: Famózní Ochoa! Hostující gólman předvedl úžasný zákrok
VŠECHNA VIDEA ZDE

Proti bratrovi už si v elitní soutěži zahrál. Paráda, pěkný zážitek. Teď ale třineckého obránce Lukáše Galvase (37 let) čeká ještě větší pecka. V extraligovém duelu Olomouce s Třincem (17.10, ČT Sport) by mohl zítra nastoupit proti vlastnímu synovi Jakubovi (17). „Kdyby mi dal gól a ještě mě při tom nějak opláchl, to by bylo řečí. To snad ani ne, to bych nepřežil,“ hrozí se naoko se smíchem otec Lukáš v dvojrozhovoru pro iSport. „Budu se snažit,“ ujišťuje jej syn Jakub.



Kdy poprvé vás napadlo, že by se taková věc mohla podařit?
Lukáš: „Když Kuba narukoval do juniorů, tak jsem si říkal, že bychom si jednou mohli zahrát spolu. Ale proti sobě? Takhle to prostě vyplynulo. Já jsem v Třinci a on hraje za Olomouc, kde máme rodinné zázemí. Jsem rád, že se mu daří. I když zrovna v tomhle zápase by se mu až moc dařit nemuselo. (usměje se) Ale hrajeme oba v obraně, tak se asi stejně moc nepotkáme. Leda, že by mě postavili na centra...“

Počkejte, Jakub je docela ofenzivní obránce, ne?
Lukáš: „Kdyby mi dal góla a já byl na ledě! To by zase bylo řečí kolem. To snad ani ne, to bych nepřežil.“

Jakub: „Budu se snažit. (usmívá se) My musíme především hrát s pevnou obranou, ale když bude možnost zaútočit, rád ofenzivu podpořím. Jen si budu muset dávat pozor, aby nepřišel nějaký hit od táty. To si zase nedokážu představit já.“

Šel byste, Lukáši, do syna u mantinelu naplno?
Lukáš: „V zápase je to tak rychlé... Dostanete tělo, ani nevíte od koho. Ale projet bych jej určitě jen tak nenechal. Dělal by si pak ze mě srandu. A ještě kdyby si mě tam nějak opláchl a dvakrát mi povodil puk pod nohama! To bych to měl doma teprve těžké.“

Oba hrajete v obraně, ale čísla na zádech nemáte stejná. Čím to?
Lukáš: „Já dostal hned na začátku ve Vítkovicích patnáctku. Myslel jsem, že si budu moc vybrat, ale kustod mi dal patnáctku a řekl hraj. Měl jsem ji dlouho, ale v Třinci mě pak poprosili, jestli bych patnáctku neodložil. Protože ji nosil Honza Marek. Tak jsem to přehodil na 51.“

Jakub: „Já mám číslo 79.“

Lukáš: „To je můj ročník, že?“ (usmívá se)

Jakub: „Taky. Sedmdesát devět je ročník narození mamky i taťky, tak je to i symbolické. Vysoká čísla se mi líbí. Já jsem teda chtěl nejdřív 71, ale to už měl Kuba Herman. Tak jsem vzal 79. Já to tak trochu z legrace a s nadsázkou beru tak, že hráči s vyššími čísly jsou šikovnější.“ (usmívá se)

Lukáš: „Aha, tak proto mi to v žácích nešlo, když jsem hrál se čtyřkou! To se teda zeptám, jestli nemůžu mít ještě vyšší číslo než 51.“

LUKÁŠ GALVAS

Narozen: 28. března 1979 (37) v Opavě
Profese: hokejový obránce
Výška/váha: 179 cm/ 87 kg
Klub: HC Oceláři Třinec
Kariéra: Vítkovice (do roku 2002), Zlín (2002/03 a 2004-12), Karlovy Vary (2003/04), Třinec (2012-?)
Bilance v extralize: 978 zápasů/ 222 bodů (51+171)
Největší úspěchy: 4x extraligové stříbro s Vítkovicemi (1997 a 2002), Zlínem (2005) a Třincem (2015), bronz s Vítkovicemi (2001)
Reprezentace: 3 zápasy za A tým (2012/13), účast MS do 20 let 1998 (4. místo) a 1999 (7. místo)

Vy už jste, Lukáši, vlastně jeden rodinný duel v nejvyšší soutěži zažil, je to tak? Proti svému staršímu bratrovi Davidovi. Jak na to vzpomínáte?
Lukáš: „Když byl brácha v Opavě a já začínal ve Vítkovicích, tak jsme proti sobě hráli (1996-98). Vzpomínám, že jsme se tehdy sešli na obědě u mamky a brácha hned hlásil, že nás zrubou. Že nás konečně porazí. A jak mě potká v rohu, tak mě seřeže a zavalí.“

Víte, Jakube, jak táta s Vítkovicemi při své premiérové sezoně 1996/97 v extralize dopadl?
Jakub: „Ježiš... Myslím, že byli druzí? (táta přikyvuje) Víc podrobností ale nevím. Jen to, že taťka byl jiný hráč. Hrál víc do těla, víc do obrany. Já jsem trochu jiný.“

Lukáš: „To bylo tenkrát finále se Vsetínem? Zdá se mi, že mě tehdy ve finále nechali i jeden zápas odehrát, když už jsme prohrávali 0:2 na zápasy. Jinak jsem v té sezoně naskočil jen do nějakých osmi, deseti utkání. Už je to nějaký pátek zpátky, nějaké dva tři roky, ne?“ (usmívá se)

Hecujete mladého, aby měl podobný start?
Lukáš: „Já jsem byl třeba moc rád, když mě před čtyřmi lety vybrali na pár zápasů do reprezentace. Na Karjalu. To jsem si z Kuby hned dělal srandu a říkal jsem mu, že doufám, že mě překoná. Přiznávám, byl jsem za to kvůli dětem rád. Budou mít motivaci a třeba se dostanou ještě dál.“

S reprezentační osmnáctkou Jakub v létě vyhrál prestižní Hlinkův memoriál (6 zápasů/2+3), to už je solidní úspěch, ne?
Lukáš: „To ano, to bylo fajn, přál jsem jim to. Ale hned jsem Kubovi říkal, aby si dal jenom jeden den pauzu a začal znovu pracovat. Je hezké, že to vyhráli, i Kubovi se dařilo, za což jsem byl rád. Ale musí být při zemi a makat. Pořád se snažit. Takhle to v hokeji je.“

720p 480p 360p 240p
Otec a syn Galvasové při focení a rozhovoru pro deník Sport

Jakub: „Vím, mám to v hlavě srovnané. Jsem rád, že mi táta občas napíše, povzbudí. Ať hraju jednoduše, pořád stejně. To mi pomáhá. Ohledně motivace mi ale radit nemusí, sám chci udělat všechno pro to, abych se dostal co nejdál.“

Oba jste v lize začínali v sedmnácti. Jak jste na tom, Lukáši, byl v sedmnácti v porovnání se synem?
Lukáš:
„Já hrál jiný styl hokeje. Neříkám, že jsem se to snažil jen bourat, ale nikdy jsem nebyl až tak technický. Kuba je na puku šikovnější, ruce má lepší.“

Chtěl byste je mít taky takové?
Jakub:
„Mladé a zdravé.“ (usměje se)

Lukáš: „Jasně... I myšlení. Do útoku je Kuba lepší. Až to ještě vypiluje a zvykne si v chlapech na větší rychlost a na to, že nesmí udělat chybu, když už se pro něco rozhodne, bude to ještě lepší. Pořád je před ním hromada práce.“

Jakub: „Já na tátovi pro změnu vždycky obdivoval, jak obětavě hraje. Pro tým udělá maximum a vzadu si odvede nejlepší práci, co umí. A když k tomu přidá i gól, tak to je třešnička na dortu.“

Lukáš: (usměje se) „V extralize jsem na svůj první gól čekal tak tři, čtyři roky.“

Jakub: „No, to je docela dlouhá doba. Nezlobil bych se, kdybych se dočkal gólu dřív.“

JAKUB GALVAS

Narozen: 15. června 1999 (17) v Ostravě
Profese: hokejový obránce
Výška/váha: 181 cm/ 75 kg
Klub: HC Olomouc
Bilance v extralize: 4 zápasy/ 0 bodů
Největší úspěchy: vítězství na Hlinkově memoriálu 2016

Když to tak počítám, Lukáši, měl jste syna ve dvaceti letech. Jak jste to tehdy zvládal?
Lukáš: „Pro mě to bylo tak nějak pořád stejné, spíš musím poděkovat manželce, že se o Kubu starala a já měl klid na hokej. Naopak, když se mi nedařilo, tak jsem byl rád, že si můžu doma pročistit hlavu. Zajít na procházku, pohrát si. To bylo dobré, těšil jsem se za rodinou.“

A kdyby vás Jakub i v tomto kopíroval?
Lukáš: „Jako, že by měl dítě už ve dvaceti? (zasměje se) To bych se spíš zeptal Kuby...“

Jakub: „Tak brzo se mi do toho nechce. Čas ukáže.“ (mrká na tátu)

Lukáš: „Jsem klidný, Kuba to dobře vidí u nás doma. Jeho brácha má deset, taky hraje hokej a dveře se u nás netrhnou. Hokejové a školní tašky se hází tam a zpátky, pořád je frmol. Myslím, že v tomhle Kuba sám moc spěchat nebude.“

Měl jste, Jakube, jako dítě v hokejové kabině nějakého oblíbeného „strejdu“?
Jakub: „Pouštěli jsme si stará videa. Jsem na nich natočený na dvorku u babičky, mlátím hokejkou a pořád řvu Roman Kaděra, Roman Kaděra! Tak to byl asi můj oblíbenec, ale nepamatuji si to.“

Lukáš: „Měl dva roky a hokejkou mlátil pořád. Když chtěl do kabiny a šlo to, tak jsem jej tam bral. Ale kluci jej učili sprostá slova. Když jsme přišli domů a vybalil to, tak to nebylo moc dobré...“

Jakub: (směje se) „Tak to si už vůbec nepamatuju, všechny sprosté slova jsem zapomněl.“

Lukáši, říkal jste, že váš druhý syn Tomáš v Olomouci také hraje hokej. Na něj také počkáte?
Lukáš:
„Má deset, takže dalších sedm roků? To by mi bylo čtyřicet čtyři, musel bych být jak Jágr.“

Témata:  sporthokejextraligagalvastřinecolomouc