Pavel Ryšavý
2. října 2016 • 12:30

Petr Hubáček: O městě v srdci, pražské SPZ v Brně, mladících i fotbale

TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Příbram: Rezek krásně trefil balon z voleje a Příbram vede 1:0 Mladá Boleslav - Příbram: Rezek krásně trefil balon z voleje a Příbram vede 1:0
Sparta - Vítkovice: Nepříjemný moment! Hudeček narazil helmou na plexisklo Sparta - Vítkovice: Nepříjemný moment! Hudeček narazil helmou na plexisklo
VŠECHNA VIDEA ZDE

Kdy se v Brně začne místním vařit krev v žilách a skřípou zuby? Když se ve městě zjevíte v autě, co má pražskou poznávací značku. „Jasně, v tom jsme vychovávaní,“ chechtá se hokejový útočník Petr Hubáček (37). Patriot, který teď ale hraje za Pardubice. V rozhovoru pro Nedělní Sport mluví o hrdosti na město, střídmých střeleckých oslavách i o relaxu na fotbale.



V úterý v Chomutově dal dva góly, dvakrát prásknul puk před branku a ten se od brusle odrazil do sítě. Smál se, že takové šmudly ještě nedal. V pátek proti „své“ Kometě se trefil zase, teď už čistě. Jeho gól ale město, kde od narození bydlí, složit nepomohl. Pardubice prohrály 3:4 po prodloužení. Petr Hubáček byl ovšem hodně výraznou postavou duelu.

720p 480p 360p 240p
Pardubice - Kometa Brno: Petr Hubáček poslal Pardubice do vedení, 1:0

Bylo zvláštní nastoupit proti Brnu?
„Je tam pětiletá prodleva, co jsem byl ve Finsku, takže je to přeci jenom trochu jiné, než kdybych hrál v Kometě minulou sezonu, někam přestoupil, nebo se stalo mezi mnou a klubem něco špatného. To bych to bral asi osobněji a víc prestižně. Takhle ani ne. Spíš bylo fajn vidět zase komeťáckej dres, lidi na tribuně...“

Takže spíš nostalgie.
„V člověku to vyvolá pocit dětství a dospívání, které jsem trávil za Lužánkami v hledišti. Tenkrát jsem byl v pozici lidí, co fandí Zetoru a pak Kometě. Na chvíli přišel takový ten dětský pocit, na který si asi každý rád vzpomene.“

A vážně jinak víc nic?
„Podívejte se na mě. Jsem už starej, abych podléhal nějakým emocím a přemýšlel o tom, jestli Brno, Nebrno... Zápas jako každý jiný.“

Ani před začátkem jste nebyl zvědavý, jestli s vámi atmosféra trochu nezacvičí?
„Možná jsem se tomu vnitřně bránil, abych ničemu nepodlehl a tolik o tom nepřemýšlel. Ono to asi bude trochu jiné, až pojedeme v polovině listopadu do Brna, do prostředí, které dobře znám. Ale jsem člověk, který je introvert, drží emoce víc v sobě. Nepotřebuju k životu padesát telefonátů den před zápasem s Kometou, aby se mě někdo ptal, jaké to bude.“

Dali jste gól, dělejte si, co chcete

Věřím. Ale na vaše poměry jste při gólu na 1:0 předvedl hodně divokou oslavu. Zapumpoval jste rukou, byly vidět emoce, žádný introvert...
„Mám radost, když dám gól. (směje se) Tohle byl reflex, zvednu ruku... Ale nějaké komedie ne, nejsem kluk, který by musel létat po hřišti a divoce góly slavit. Možná bych tu radost mohl dávat najevo trochu víc, ale to bych nebyl už já.“

Koukám, že se ve vás pořád drží Thierry Henry, bývalý fotbalista Arsenalu Londýn, ne?
„Jé, to už je ale hodně dávno, kdy jsem to říkal. (usměje se) Strašně se mi líbilo, že když dal gól za Arsenal, a že jich bylo, tak se nějak extra neradoval. Zase na druhou stranu je fajn, když přijde nějaká důležitá trefa a vy pak všechno rozpumpujete. Třeba taky přijde velký gól, co nás v průběhu sezony posune někam výš.“

720p 480p 360p 240p
Chomutov - Pardubice: Petr Hubáček poslal Pardubice do vedení 3:4

Počkat, můžeme se tedy dočkat toho, že budete blbnout po svých gólech jako Ovečkin?
„Tak to zase ne. Nikdy jsem si dopředu nepřipravoval, co bude. To jsou věci, které musí vyjít přímo z vás, spontánně.“

Berete okázalé oslavy jako neuctivé k soupeři?
„Ne, takhle to nemyslím. Jen je to zkrátka každého věc. Někdo má tyhle kousky v sobě, jiný ne. Podívejte se na fotbalistu Peťu Švancaru, ten si zakládal na tom, že góly slavil. Je hodně dalších hráčů, kteří si vždycky něco vymýšleli. To je na osobnosti člověka, s čím přijde. Ale o neúctě k soupeři bych nemluvil. Dali jste gól, dělejte si, co chcete.“

Od tam já přeci su

Když už se pořád motáme kolem fotbalu. Co zápas Pardubice-Baník Ostrava, byl jste se před týdnem podívat?
„Nebyl, měli jsme akorát volno, takže jsem odjel z Pardubic domů.“

Není škoda, že si velký fotbalový fanoušek nechá tohle představení ujít?
„Zase jsem viděl děcka, to bylo lepší jak fotbal.“ (usměje se)

Druhá liga možná milovníka anglické Premier League netáhne, co?
„Vůbec, o tom to není. Jen to tady vychází hrozně blbě. Pardubice hrají domácí zápasy v sobotu dopoledne, kdy máme tréninky. Uvidíme, jestli to někdy vyjde. Šel bych se na nějakej dobrej fus podívat. Já chodím třeba i v Brně na Líšeň, to je třetí liga. Mám tohle prostředí rád, tři lavičky, jedno zábradlí, skvělí lidi, dobrej párek. Nižší soutěže mě baví, nemusím koukat pořád jenom na Anglii.“ (usměje se)

Hokejky Petr Hubáček, Radek Smoleňák a Jiří Tlustý na rozlučce Petra ŠvancaryHokejky Petr Hubáček, Radek Smoleňák a Jiří Tlustý na rozlučce Petra Švancary

Tam si hlava od hokeje odpočine?
„Taky. Jen během sezony není tolik času, máte hodně zápasů, tak pak volíte jinou formu odpočinku než sedět někde v zimě a venku na stadionu. Nejradši mám fotbal přes léto. To se chodím dívat hodně rád.“

Chápu. Brno, Líšeň, domácí pohoda... Tady jednou zestárnete?
„Jasnačka. Od tam já přeci su, z té strany Brna. Žil jsem tam celý život, a jestli se po kariéře neodstěhujeme s rodinou do Finska, určitě tam zůstanu napořád.“

Když přijedu na jih Moravy, přijde mi, že tam jsou lidi tak nějak víc v pohodě, mají lepší náladu, jsou srdečnější. Myslíte, že to sedí?
„Tak se podívejte na mě.“ (směje se) Ne, já su hroznej vocas.“

Chovají se tam lidé jinak než třeba v Čechách?
„V Brně jsem vyrostl, žil a žiju. Brno je hodně hrdý na svoje město a vždycky bylo. Lidi jsou tam takhle vychovávaní. Upřímně, su rád, když někdo řekne, že jsou v Brně lidi srdečnější. Taky jsem slyšel opačný názor, že v Brně je to samý hovado. (usměje se) Záleží, jak si to lidi vyberou.“

Nebo záleží, s jakou SPZ do Brna přijedete. Jakmile se zjevíte s pražskou, jde srdečnost stranou.
„Jasně, v tom jsme vychovávaný, s tím souhlasím. Pozor na SPZ. (směje se) Ne, já to tam fakt mám rád. Někdy se moc hrotí, jak se o vašem městě ostatní vyjádří. Každý odněkud je, máte tam kořeny a to prostředí milujete. U mě to bylo vždycky Brno. 

720p 480p 360p 240p
Chomutov - Pardubice: Petr Hubáček vyrovnal na 3:3

Pošlou vás do Plzně, ale jejím fanouškem se nestanete

(Do rozhovoru vstoupí Jan Hrabal, tiskový mluvčí Pardubic)

„Počkej a mě by zajímalo, jací jsme podle tebe my, v Pardubicích?“
„Ale jo, taky dobrý. Akorát ty jsi strašný hňup.“ (směje se)

Petře, je těžké se přehodit na mód, že doma vlastně teď není v Brně, ale v Pardubicích?
„Když zůstaneme u fanoušků a sportu, tak já mám rád, když si člověk stojí za svým městem, když nezapomíná, odkud pochází. Podívejte, fandíte Pardubicím, narodili jste se tady, ale práce vás pošle do Plzně. Stanete se pak jejím fanouškem? Nestanete. Pořád budeme sledovat svůj klub.“

A takhle to máte přesně vy?
„Jo, já se jdu rád podívat v Brně na sport. Mladému je teď šest, budu ho tlačit k tomu, abychom chodili spolu. Tak jako jsem já prožil dětství za Lužánkami, ať už na fotbale, nebo na hokeji, to je jedno.“

Zdědil syn talent po tátovi?
„Je v Kometě v přípravce, bruslí druhý rok. Občas jdu s malejma klukama v Brně na led, mám děcka rád. Když trénují, vidíte v nich nadšení. Ale já hraju hokej už třicet let, takže všechno tohle beru už s odstupem. Vím, že cesta, abyste se dostali do velkého hokeje, je děsně dlouhá a faktorů se musí sejít strašně moc, aby všechno klaplo a hráli jste ligu.“

Petr Hubáček v dresu KometyPetr Hubáček v dresu Komety

Proto je lepší na pilu radši moc netlačit?
„Přesně, u šestiletých dětí je nesmysl se k něčemu upínat a vidět v nich něco, co tam nemusí nikdy být. Jenom chcu, ať má mladej za tou mřížkou úsměv na tváři a baví ho to.“

Rozumím. Ale zase zažít něco jako třinecký obránce Lukáš Galvas, který si proti synovi teď zahrál extraligu, musí být taky asi docela jízda. Co myslíte?
„To byl hodně hezký příběh. Moc se mi to líbilo. Mám rád, když takhle mladí kluci nastupují v extralize. Třeba teď v pátek, proti nám hrál za Kometu Martin Nečas, je to vynikající hokejista. Moc se mi líbí, že se nebojí, vezme puk, jde do kličky. Vrátí situaci, podrží kotouč, a když třeba udělá chybku, má v dalším střídání snahu hrát zase dál. Fakt se mi líbí, jak hraje.“

Mladí kluci potřebují podpořit, ale musí si to zasloužit

Asi je důležité, jak ho spoluhráči vychovávají, co? Aby ho třeba Martin Erat hned nesestřelil, ale naopak ho spíš povzbudil, když něco nevyjde.
„Jo, je to tak. Je super, že hraje v lajně právě s Martinem a Kvápou (Kvapilem). To jsou zkušení borci, co toho v hokeji dokázali hrozně moc a ví, jaké je začínat. Myslím, že toho kluka podporují. Někdy mu puky dají třeba do jednodušších situací, pomohou mu, že najedou, ulehčí jeho roli. Ale on si to zaslouží, hraje fakt dobře.“

Podobný prostor měl v Pardubicích dostat i šestnáctiletý Filip Zadina, ale u něj to zatím drhne, hodně chybuje, spíš má strach něco na ledě vyvést. Kde je u něj problém?
„To je trochu rozdílná situace. Záda je typově jiný hráč než Nečas, on je spíš hokejista individuálního charakteru, silový, který dovede přejít přes obránce. Má dobrou střelu, je silný ve finální fázi a víc se hrne do koncovky než Nečas. Pak je tady ale ještě jedna věc, možná důležitější. Kometa je nahoře, vyhrává, daří se jí a pak je jednodušší dávat prostor mladým klukům. U nás je to jiné, po sedmi zápasech máme tři body. Ale líbí se mi, že tihle kluci dostávají teď šanci. Je to dobře.“

Jsou třeba o něco drzejší, než byla vaše generace?
„Tohle nejde brát takhle globálně. Záleží hodně na individuální osobnosti a taky na tom, v jakém týmu působí, jaké má spoluhráče kolem sebe. Když jsem začínal já, byli ti starší o něco odměřenější k mladším klukům. Myslím, že my jim dnes daleko víc pomáháme, je to víc provázané, vztahy jsou bližší než za mých časů.“

Pomůže pak taková věc v adaptaci?
„Myslím, že hodně. Jde o to za tím klukem přijít a pomoci mu. Nebo se mu něco nepovede, tak jenom na střídačce prohodit dvě tři slova. Podle mě klukovi hodně pomůže, když ho starej borec, kterému je pětatřicet let, v uvozovkách, zná. Vezměte si, že pokud takovej frajer za mladým hráčem přijde, něco mu řekne, tak on si pak v týmu připadá daleko důležitější, jako člen týmu.“

Zato kdyby byl jen jako „mladej beze jména, co nosí lahve a sbírá puky“, asi těžko by si dovolil na tréninku, co dovede, natož při zápase?
„Jo, když někam přijdete jako mladej, nikdo ze starých by vás nepozdravil, akorát by do vás žďuchnul a řekl: ´Uhni hňupe a sedni si do rohu,´ tak byste se necítil moc dobře. Je potřeba taky dodat, že takový přístup si mladej kluk musí zasloužit, být pokorný. Líbí se mi, že třeba v Pardubicích s tím není jediný problém. Kluci, co přijdou z juniorky, nemají hlavu nahoře. On je to obecně docela základ, protože jinak by sebetalentovanější hokejista tolik prostoru nedostal. Nikde.“