Ne, ani náhodou byste nehádali, že tohle je brankář, kterého Hradec s klidným srdcem odložil. Ondřej Kacetl se nevešel do plánu, tak zamířil na měsíční hostování do Pardubic, tábora rivala číslo jedna. Jeho první zápas? Pohádka! Proti Vítkovicím vychytal výhru 3:0. Po zápase si pak zablbnul při děkovačce s fanoušky. Vzali ho, nenadávali mu. Přišla úleva.
Sám Kacetl nějaké své galapředstavení neřešil: „Mým hlavním přáním bylo, aby se vyhrálo, o to mi šlo v první řadě. Moc děkuju klukům, hráli jako tým a strašně mi pomohli,“ sypal ze sebe po své premiéře za Pardubice. „Do Plzně se teď v neděli pojede lépe, i když já na ni teda moc dobré vzpomínky nemám, dvakrát jsem po zápasech s ní přišel o místo v bráně,“ hořce se pousmál.
Působil jste ohromně jistě. Žádná nervozita před tím, že na sebe natáhnete dres s koněm, nedorazila?
„Fakt jsem vypadal jistě? Tak to děkuju. (usměje se) Pro mě to byl zápas po delší pauze, ze začátku jsem se do něj dostával. Nejdřív tam nebyly nějaké ultra těžké střely, hodně puků jsem viděl. Už je to za mnou, takže dobrý.“
Byla to taková pohoda celou dobu?
„Celou dobu ne. Třeba ve druhé a třetí třetině mě asi čtyři střely vyloženě trefily. A za tohle jsem hodně rád. Letos se mi štěstí vyhýbalo, tak snad se vrací. Celkově musím klukům hodně poděkovat, výborně bránili, hodně střel zblokovali. Pomáhali jsme si všichni navzájem.“
A co vychytaná nula, má pro vás velký význam?
„Nula je skvělá. Ale strašně si cením vítězství, to je pro mě důležitější. I když jsem po dlouhé pauze chytal za Hradec, asi po měsíci a půl na Spartě, my tam vyhráli 3:2, strašně mě to nakoplo. Čisté konto je příjemné, ale brankářské sebevědomí vám vystřelí nahoru výhra, přidává jistotu. Navíc nula není moje, ale patří klukům, hrozně mi s ní pomohli.“
Říkal jste si dopředu, jaký první zápas za Pardubice asi bude?
„Snažil jsem se soustředit hlavně na sebe a nedělat si z toho hlavu. Když se v něčem dlouho babrám, že třeba dlouho nejsem v bráně, chytnu úplný hovno. Takže klid a přál jsem si, ať to nějak takhle dopadne.“ (usměje se)
Přišlo mi, že jste se i bavil. Zákrok v rozštěpu a máchnutí lapačkou po střele Baranky byla velká chuťovka.
(usměje se) „Jsem rád, jestli se to líbilo. Ale právě tohle nebylo vůbec jednoduchý. Tomáš Klimenta chtěl blokovat střelu, ale odrazil puk na druhou stranu a trefilo mi to lapačku, kterou jsem měl připravenou za hráčem. Štěstí. Na druhou stranu, nemít tam ruku připravenou, nepřijde. Jsem fakt rád, že konečně mám kliku taky na svojí straně. Teda snad.“
Když pak zápas skončil, bylo vidět, jak jste soustředění hodil za hlavu. Pumpovačka rukou, velká radost. Euforie se vyplavila ven?
„No jo, moc jsem toho v sezoně zatím neodchytal. Vážím si tak každé výhry a každé minuty v brance. Když pak všechno takhle klapne, tak to bouchne. Jsem děsně šťastnej za tři body.“
A ta děkovačka? Jak dlouho jste přemýšlel, jestli mezi fanoušky zůstanete sám a vytleskáte si je?
„Tak oni moje jméno vykřikovali celý zápas, takže jsem jim chtěl poděkovat. Popravdě, byl jsem zvědavý, jak mě tady lidi v Pardubicích vezmou a bylo to skvělé. Nebylo vidět, že řeší nějaký Hradec.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
