Zůstává. V Olomouci bude Zdeněk Venera pokračovat i v nadcházející sezoně. To je zpráva, která může vyznít překvapivě. Ani ne tak proto, že se Mora v této sezoně nedostala do play off . Loňský postup do čtvrtfinále, to byl spíše zázrak. Spíše se čekalo, že zkušený trenér, který se může pyšnit trojnásobnou účastí v extraligovém finále, bude chtít po dvou letech změnit prostředí a zamířit do některého z ambicióznějších klubů. Na Hané je ovšem, zdá se, spokojen.
Solidní začátek, pak období, kdy se dařit přestalo. A nakonec vzepětí, které vyústilo v boj o play off do posledního kola základní části. A pak už jen formální play out, v němž už Hanákům o nic nešlo. Tak nějak by se dala stručně shrnout druhá sezona HC Olomouc pod vedením Zdeňka Venery (59). Jaká bude ta třetí? Ta otázka je na místě, protože kouč se rozhodl na Hané pokračovat.
Co vás přimělo k tomu v Olomouci své angažmá prodloužit?
„Odpovím stručně. Zájem měla Olomouc, zájem jsem měl i já, tak jsme to stvrdili. Byli jsme na tom domluveni od chvíle, kdy bylo jasné, že nám nehrozí pád do baráže.“
Proslýchalo se, že máte nabídky odjinud. Svého času se hodně šuškalo o tom, že o vás stojí Zlín…
„Ne ne, o tom nic nevím.“
Olomouc s vámi prodloužila kontrakt navzdory tomu, že jste nepostoupili do play off . Lze to chápat tak, že v Olomouci považujete za úspěch, že jste se vyhnuli baráži?
„Úspěch to určitě není, ale ani propadák. To prodloužení smlouvy beru spíš jako výsledek naší spolupráce v úzkém kruhu lidí, kteří v Olomouci pracují. A která asi nejen podle mého názoru docela fungovala. Ale to je otázka spíš na vedení klubu.“
Vnímám Olomouc jako klub, který si extraligu jednoduše užívá, těší se přízni svých fanoušků a fakt, že se nedostane do play off , nijak dramaticky neprožívá. Máte jiný pohled na věc?
„Diametrálně jiný asi ne. Olomouc je po dlouhé pauze v extralize teprve třetím rokem. To, že kdysi vyhrála titul, už je dávno pryč. Je to jediný extraligový klub, který má k dispozici jedinou ledovou plochu. A co se týká zázemí na stadionu, troufnu si říct, že i v tomto ohledu je to nejskromnější klub v extralize. K tomu, aby si tento klub mohl zodpovědně klást podstatně vyšší cíle, se musí teprve postupně dopracovat. Začít od zázemí, postupně navyšovat rozpočet a docílit toho, že se stane uznávaným klubem se vším všudy. Nevím, na základě čeho by si teď měla Olomouc dělat ambice třeba na semifinále play off.“
Řekněte upřímně, vyhovuje vám, že jako trenér nejste v Olomouci pod tak enormním tlakem, jako jsou trenéři v ambicióznějších klubech?
„Všechno má výhody i nevýhody. I já bych si dokázal představit být v týmu, který by sbíral body a prohrál by jen občas. To je vždycky něco za něco. Ale když jste před chvílí zmínil ty olomoucké fanoušky, ti jsou fakt zlatí. Když si vzpomenu na loňské play off , kdy jsme od Plzně dostali osm gólů a oni si zazpívali, že není nutno, aby bylo stále veselo, tak to jsem nikdy nikde nezažil. Za tohle jsou těm lidem vděčni i hráči, nejen já. Toho si člověk musí vážit.“
Nestýská se vám už po angažmá v týmu s vyššími ambicemi?
„Ale tak… samozřejmě. Už jsem říkal, každý rád vyhrává. Ale mě práce v Olomouci prostě baví, mám chuť pokračovat.“
V Olomouci se mluví o stavbě nové hokejové haly. Sledujete tyto informace?
„Zas tak bedlivě ne. Jednak to není mou náplní práce a jednak se toho v Olomouci nejspíš nedožiju.“
Máte už nějaké základní představy o tom, jak bude vypadat olomoucký kádr v příští sezoně? Bude-li třeba silnější, než ten ze sezony uplynulé?
„Na to je ještě brzy. Mám velké přání, abychom našli střelce. Ať mezi hráči, které v týmu máme, nebo mezi příchozími. Chtěl bych, aby se nám podařilo mít hráče mezi deseti nejlepšími střelci v extralize. Nebo, ať jsem skromnější, třeba ve dvacítce. A jestli se v příští sezoně podaří, že některý z našich hráčů dá hattrick, tak já se snad zblázním.“
Brankář Branislav Konrád v týmu zůstane?
„Měl by, to není nic tajného. Nevím, co by se muselo stát, aby odešel. Má u nás smlouvu. Pro nás je to klíčová otázka, na Braňovi to u nás stojí.“
A co Juraj Mikúš, jeden z nejproduktivnějších hráčů sezony? Tam je údajně situace komplikovanější…
„Nerad bych předjímal, ale je možné, že ho ztratíme. Pokud vím, nějak se nedohodl na smlouvě. Třeba se to ještě nějak povede zvrátit.“
Získal si už hokej v Olomouci za tři roky extraligové existence takový respekt, aby mohl počítat s narůstající podporou ze strany sponzorů a partnerů? Nebo bude muset vyjít se stále stejným, a tedy stále spíše skromnějším rozpočtem?
„Olomoucký hokej má velkou podporu ze strany města i kraje. To rozhodně ano. Pokud jde o rozpočet, to není otázka na mě. Ale když mluvíte o tom respektu, tak teď už uplynula nějaká doba po našem posledním utkání, tak o tom snad můžu mluvit, aniž bych dostal pokutu. Třeba pokud se týká rozhodčích, tak tam je vidět, že jsme pro ně jen nějaká Olomouc, která se tady plantá. Kdybych se měl rozčilovat na rozhodčí, tak to dělám každý zápas. Někdo nám řekne, že jsme dali nejméně gólů z přesilovek. Ale když jich nejméně hrajete, tak v nich těžko dáte nejvíc gólů. Despekt je cítit i z komentářů k naší hře ze strany komentátorů a médií. Někdo někdy řekl, že hrajeme beton, a všichni se toho drží. Mám z toho ze všeho pocit, že jsme pro všechny jen nějaká Olomouc, tou se nemá cenu ani zabývat. Ti to tam tak šmidlají, těmi nemá cenu se zabývat.“
Na druhou stranu, těžko si získat respekt u soupeřů, kteří přijedou k vám na stadion a píšou pak na sociální sítě, že v šatnách je větší zima než venku. Což tak zkrátka je…
„No je, já vím. Možná už mám takový úděl. Zažil jsem plecharénu v Karlových Varech. Tři sezony. Nová aréna tam vyrostla, až když jsem odešel. Tady to možná bude podobné. Ale kdyby se to v Olomouci k něčemu takovému pohnulo a třeba i na základě našich výkonů, byl bych šťastný člověk, i kdybych se té nové haly už v Olomouci jako trenér nedožil.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
