Víc ledových ploch, úprava kritizovaných tabulek odstupného, rozumnější financování sportu a taky více cizinců v extralize. Taková jsou přání majitele Sparty a viceprezidenta Českého svazu ledního hokeje Petra Břízy. „Každé střední město by mělo mít stadion. K tomu je ale zapotřebí změna rozdělování peněz. Dnes dáváme dotace každému, kdo udělá dva kotrmelce,“ říká Bříza v rozhovoru pro deník Sport.
Tabulkové odstupné. Prvek, který v českém hokeji v posledních letech budí velké vášně. Svaluje se na ně například to, že jejich nesmyslné placení při každém přestupu potápí český hokej. Kluby si totiž vyberou raději cizince, za kterého se žádná tabulková hodnota neplatí. To ale bývalý reprezentační brankář a v současnosti jeden z čelných představitelů českého hokeje Petr Bříza odmítá.
Jak by podle vás případné zrušení tabulek ovlivnilo český hokej?
„Tabulky tady existují od 90. let, vyrostla na nich generace úspěšných hokejistů. Když vzpomenu na svá úplně dětská a mládežnická léta, v té době se mezi kluby vůbec nepřestupovalo. Dnes dostaly tabulky punc strašně zajímavého mediálního tématu, o kterém se začalo mluvit jako o důvodu krize. To bych chtěl říct jen na začátek. Nemyslím si totiž, že dojde k jejich úplnému zrušení.“
Proč?
„Podle logického vzorce: pokud si někdo (rodiče) platí něco sám, může být svobodný, volný a obchodovat se svými právy. Pokud si ale někdo něco sám neplatí, je součástí výchovného systému, tak spadá do jeho pravidel. Určitý výchovný systém je v celé Evropě. Nejspíš dojde k úpravě, ale k úplnému zrušení ne.“
Z vašich slov vyplývá, že systém výchovného, bavíme li se teď jen o mládeži, v českém hokeji zůstane. Jak ho ale chcete upravit?
„U mládeže není výchovné myšlenkou, ale prostě faktem. Výchovný systém a mládežnický hokej spadá do poměrně složitých podmínek fungování sportu v zemi. Souhlasím s tím, že o výchovném mládeže se pořád má diskutovat. Myslím, že společná snaha médií i svazu by měla definovat potřeby mládežnického hokeje a vysvětlovat jeho problémy. Až pak se dostáváme k mnoha vzorcům. Jeden z nich je, že si to rodiče budou platit kompletně sami. Nebo budou platit v návaznosti na úspěšnost spolku podle toho, jak se jim podaří sehnat sponzorské peníze.“
Jenže většina rodičů by chtěla totální volnost a svobodu za co nejmíň peněz.
„Přesně tak. Rozhodně si nedělejme iluze, že se dostaneme do situace, že rodiče budou dávat děti na hokej – tedy relativně drahý sport – a pak budou moct kdykoliv a kamkoliv odejít. Finové i Švédové se snaží děti držet do čtrnácti let v jednom klubu. U nás se objevují názory rodičů o chartě dítěte, právo odejít v sedmi osmi letech kamkoliv, říkají, že s nimi obchodujeme. To jsou extrémy, které debaty o výchovném posílají do úplných nesmyslů, černobílých soudů.“
Mnohé kluby jsou financovány z veřejných peněz. Je jejich účelem, aby se díky nim vychovali hráči pro městský tým, anebo slouží k tomu, aby děti ve volném čase sportovaly?
„Primárně se řekne, že by města měla investovat do zdraví dětí a tak dále. Ale vezměte si, kam ta debata teď začíná jít. U nás v Česku už platí nesmyslná pravidla toho, že víc peněz dostávají spolky, které se zabývají všeobecnou sportovní činností. Sice jen dvakrát týdně, ale mají více tzv. registrovaných dětí než specializované sportovní kluby. Takže v tu chvíli jsme u debaty, jaký je vůbec u nás sportovní výchovný systém, který má zajistit jak sport dětí, tak výsledky reprezentací, přínos pro ekonomiku a vzory pro mladou generaci.“
Povídejte.
„Hokejový svaz je srovnáván tlakem výsledků, které byly dřív. Zasaďte si ale dnešní situaci do šedesátých, sedmdesátých let, kdy byly fotbal, hokej a ostatní kolektivní sporty v Česku prioritní sporty, bylo kompletně zajištěné financování jejich svazů a rozvojových projektů. Byly na vrcholu celé pyramidy. Dneska začíná druhý extrém. Při všem respektu, vůbec to nemyslím špatně, tady financujeme každého, kdo udělá dva kotrmelce, i když to jsou zájmové kroužky. Aby byl ale jakýkoliv sport efektivní na mistrovství světa, musí mít jasně nastavenou hierarchii a dlouhodobost financování. Kombinací státních a komerčních zdrojů. Hokejový svaz dodnes těží z úspěšného MS 2015. Nebýt toho, měli bychom velké potíže a museli rušit mnoho projektů.“
Dobře. Tak se teď pojďme bavit o současném systému, který je tady a teď.
„Je to fakt černobílé. Buď rodič dává peníze ze svého a platí si svou aktivitu, nebo si ji neplatí. Slabina současného systému výchovného u nás je ta, že rodič chce odejít do jiného klubu ve 12, 13 letech svého dítěte a klub mu řekne: jasně, my vás vezmeme, ale nebudeme za vašeho kluka platit 50 tisíc, přijde nám to zbytečné. Rodič pak na to: ale já bych chtěl, já to zaplatím. To se pak ve vašich očích otáčí, že rodiče jsou vydíráni. Ale on přitom jen v podstatě doplatí rozdíl v nákladech jeho a klubu. Přitom jejich děti mohou dál ve svém klubu zůstat, být vychováváni tam. Musíme asi pitvat jeden příklad za druhým a nebagatelizovat."
Pořád tu jsou ale případy, kdy děti smlouvy nemají, kluby jejich rodičům řeknou, ať jdou pryč, ale tabulkovou hodnotu od nich stejně vyžadují.
„Každý systém má nějaké procento excesů, chybného fungování nebo pastí, do kterých můžete spadnout. Jde o to se o nich bavit, rozebrat je, zanalyzovat proč se to děje a eliminovat to procento na co nejmenší míru. Každý systém ale nějak drtí. Vezměte si Kanadu. Když se tam v srpnu přihlásíte do týmu, musíte v něm dohrát sezonu. I tam se úplně běžně stává, že spousta těch mladých hokejistů skončí, protože si nemůže sednout s trenérem, ten ho nenechá hrát a dítě ztratí do hokeje chuť. Akorát že kanadský systém produkuje 160 tisíc hokejistů a je brutálně ekonomicky nastavený. Tam si všechno rodiče platí sami.“
I tady rodiče platí příspěvky. Někde menší, jinde relativně velké.
„Úplně si to zjednodušte, co platí kluby. Ledy, dopravu, účast v soutěžích, trenéry, materiál, rozhodčí a některé i tu nejbrutálnější položku – provoz stadionu. Z toho vám pak vyjde suma na sezonu jednoho týmu. Proti tomu máte příjmy z municipalit, příspěvků rodičů a sponzorských darů. A tohle se prostě ve velké většině případů nekříží. Vždycky je rozdíl, který v České republice doplácejí kluby. Páteří českého hokeje jsou extraligové kluby, dávají do hokeje nejvíce peněz. Je to úplně jednoduchá věc, prostě si to převeďte do ekonomické roviny. Buď si budou rodiče všechno platit sami, my zrušíme tabulky a místo 17 tisíc mládežnických hokejistů jich v Česku budeme mít sedm, protože se hokej stane jenom sportem pro vyšší vrstvu. Anebo odstupné v nějaké podobě zůstane.“
Na kolik tedy rodiče vyjde celý výchovný proces mladého hokejisty?
„Pojďme si říci fakta a ne dohady. Během každé sezony registruje ČSLH maximálně okolo desítky takových přestupů, kdy se kluby nedohodnou, tedy absolutní většina nemá se systémem vůbec žádný problém A financování? V mnoha klubech nepřesahuje výše ročních příspěvků hranici 6 až 8 tisíc.“
Ideální stav? Co nejvíce dětí v co nejvíce klubech
Jak to máte ve Spartě, jíž jste majitelem?
„Ve Spartě, která sídlí v nejdražším městě státu, zaplatí rodiče za celou dětskou a mládežnickou kariéru hokejisty od první třídy do juniorů asi 205 tisíc korun za celých jedenáct let. Stejnou částku za stejnou dobu investujete do každého dítěte jenom návštěvami obyčejných kroužků. A přibližně stejnou částku zaplatí v Kanadě za jednu sezonu v absolutně základní variantě tří tréninků a jednoho zápasu týdně v místě bydliště. Tato čísla jsou lehce ověřitelná u bývalých českých hráčů NHL, jejichž děti tam hrají hokej.“
V tom případě se vraťme k výchovnému. Jaký má tedy význam, jsou na penězích z něj kluby závislé?
„Je to sedm let, co se na svazu snažíme dělat restriktivní opatření v hlubším slova smyslu. Za tu dobu se navýšil počet hokejových klubů v Česku o skoro padesát. Obnovují se i tam, kde dříve zanikly. Když budete sám organizovat hokej v malém městě a budete vystaveni každý rok situaci, že vychováte děti – dejme tomu do dvanácti let – a ty pak ambicí rodičů nebo kanibalizací větších klubů odejdou a vy se pak nemůžete ani přihlásit do soutěže. Jak dlouho na to budete mít energii? Jak dlouho se vám bude chtít shánět peníze, překecávat starostu a sponzory, ať vám něco dají? Za dva roky vám takhle odejde polovina kluků jen tak, protože si rodiče budou myslet, že jinde je to lepší a dostanete odpověď: proč vám mám dávat peníze, když ani neposkládáte tým?“
Jsou ale takhle malé týmy z výchovného hlediska funkční?
„Vždyť byly vždycky nejfunkčnější! Podívejte se na hráče z NHL a reprezentace, kolik jich začínalo v malých klubech. Ta pyramida je všude stejná a musí mít právě na základně malé kluby v malých městech, aby se pro hokej zachytilo co nejvíce dětí. Vždyť to je přece logické, ne? V malých městech jsou menší příjmy, spousta rodičů nemůže jezdit čtyřicet kilometrů daleko jinam, když ve svém městě svůj klub nemají. Druhá věc je, že pokud by se to takhle mělo dělat, to dítě zvadne. Přitom dnes to tak někteří rodiče s ambicemi dělají, vozí děti 40 kilometrů denně na tréninky. Kluka pak mají unaveného, úplně ho zlikvidují.“
Není v Česku rovněž velkou chybou až přehnaný důraz na výsledky hned u nejmenších dětí?
„Nejsme to jen my. Kanadský profesor Steve Norris mi potvrdil, že s tím denně bojuje i Hockey Canada. První otázka na devítiletého kluka, když přijde domů z hokeje, je, jak dnes hrál a kolik dal gólů, a proč prohrál nebo jich nedal víc. V dotazníku pro děti, proč hrají hokej, nebyl motiv vítězství týmu ani v první desítce. Honba trenérů a rodičů za poháry a výsledky ve třetí třídě je úplně k ničemu. Tenhle problém mají všude.“
Umíte si představit, že by si v Česku rodiče platili všechno sami a vy byste pak svolili k uvolnění tabulek?
„Když to tak bude, klesne počet dětí radikálně. Jak jsem již uvedl. Zavolejte si Vencu Prospala a další kluky, co zůstali po kariéře v Americe. Vyčíslí vám roční náklady na sezonu svého syna, rozdělí vám je na dvě částky. Co zaplatí v základu a co navíc. Z příspěvků platí základní rozpis, trenéra, tréninky, ale jakékoliv turnaje a zápasy navíc si platí. Amerika je velká země, vzdálenosti mají větší, platí si dopravu a hotely, a všechno si platí sami. Dosaďte si to do českých poměrů a platů.“
Jak by teda podle vás měl fungovat český hokej v ideálním případě?
„Mít všude zimáčky dotované městy. Nemusí to být žádné arény. Ve Finsku a Švédsku jsou to prostě boudy, které ale pro účely hry úplně stačí. Kluby by hradily jen ledy a přímé náklady. K tomu konečně nastavený systém stabilního státního financování sportu a platnou daňovou úpravu pro sponzoring firem před jejich zdaněním, včetně povinností těch nadnárodních. Co nejvíce dětí v co nejvíce klubech, ve kterých budou hrát do určitého věku, kdy začínají přicházet první výběrové kempy. Na jejich základě jdou do sportovních center, akademií, lepších klubů. A takhle musí postupně nahoru vylézt ta špička. Jak velká bude, pak závisí na tom, jak široká bude základna dole. To je úplně jednoduchý model, jednoduchý trojúhelník.“
V jaké fázi jsou případné další změny, jež svaz a kluby chystají?
„Debata o tabulkách bude znovu otevřena. První revize už jsme udělali, zejména na úrovni nižších soutěží. Podle mého by bylo ideální, aby kluby platily do společného banku, z něhož se pak budou finance rozdělovat. K tomu je ale dlouhá cesta. Všechny musíte přesvědčit, aby do toho šli. Manažeři budou muset peníze někde najít. Nejde zrušit jeden systém, aniž by byl stoprocentně připravený jiný místo něj.“
Už loni došlo k řadě úprav a revizí. Pomohly tyto změny?
„Ano, teď už nedochází k excesům typu, že si chtěl devatenáctiletý kluk zahrát krajský přebor a bylo mu řečeno, že má plnou tabulku. V takovém případě už se neplatí vůbec nic. Ve druhé lize to je 25 tisíc na rok a ve WSM je to do 24 let čtyřicet tisíc, nad 24 let pak základ šedesát tisíc, plus koeficienty. To je bez problémů funkční. Jestli někdo z první ligy řekne, že je to pro ně likvidační, tak je to prostě kravina. Čtyřicet tisíc je osm hokejek. Je to směšné. První ligu hrají týmy, které mají sponzory, vybírají vstupné, berou peníze od měst. Jsou normální podnikatelský subjekt, jako jsme my, jen o úroveň níž.“
Podle některých kritiků se toho ale v praxi moc nezměnilo.
„Hrozně nemám rád rychlosoudy typu: tady je to všechno na prd, to by se jinde stát nemohlo, tady je to katastrofální. Všude jinde to funguje jinak. Jak jinak? Co přesně, za jakých podmínek? To už neřekne nikdo. Takové výkřiky do médií nesnáším."
Co je tedy podle vás aktuálně největším problémem tuzemského hokeje
„Jednoznačně nedostatek hokejových ploch. Druhý problém je, že spousta z nich nejsou vlastněny městy. V Praze se o svůj stadion musejí starat Hvězda, Kobra i Sparta. Letňany jsou v soukromých rukách a Slavia je tělovýchovná jednota. Provoz stadionu je strašně drahý. Na druhé straně tu jsou pak kluby, kterým se o všechno stará město a ony ještě berou dotace.“
Cizinci chtějí méně než Češi
Pojďme od mládeže k mužům. Co si myslíte o názoru, že jsou cizinci zvýhodňováni oproti českým hráčům? Proč sem chodí jen ti průměrní, kteří je výkonnostně nepřevyšují?
„Není to kvůli tabulce. Je to kvůli daním, kvůli nárokům českých hráčů a jejich agentů a kvůli nedostatku domácích kvalitních hráčů. Podívejme se třeba do Švédska, tam je 26 procent hráčů z ciziny. Kolik z nich je výrazně lepších než domácí hráči? Fungují tam krátkodobé půlroční kontrakty kvůli menšímu zdanění. Cizinců tam je mnohem víc než u nás. Přesto produkují nejvíc svých mladých talentů v Evropě.“
Jaké platy chtějí cizinci po českých klubech?
„Menší, než jaké chtějí čeští kluci. Dneska třeba Pardubice kupují úplně low-cost cizince, protože neseženou Čecha. Ne kvůli tabulce, ale kvůli platu. Naši hráči prostě chtějí víc.“
Čím je to dáno?
„Je tady malý trh. Pamatuju si, jak to bylo před revolucí v Německu. Hráči, kteří byli na pomezí jejich nároďáku, tam brali 300 tisíc marek. Ve chvíli, kdy se trh v roce 1994 otevřel, spadli na 80 tisíc. Důvod? Příliv nových hráčů, kteří se jim nabízeli. Když tady teď jeden hráč vyskočí, hned se o něho tahá pět klubů, které se vzájemně přeplácí. Agent jen přepojuje linky a šroubuje jeho cenu. Proto potřebujeme cizince, abychom dostali do toho systému další hráče. Jsou navíc oživením a celá Evropa je využívá v daleko větší míře než my. Mělo by jich tady být víc. Jak hráčů, tak trenérů.“
Jsme připravení na trenéry z ciziny?
„Nejsme. Zatím. Ale potřebovali bychom je.“
Říkáte, že hráčů by tady mělo být víc. Třeba Jiří Vykoukal se ale v rozhovoru pro deník Sport vyjádřil tak, že tady cizinci jen zabírají místo Čechům. Co si o tom myslíte?
„Že je to nesmysl. To, že jsem Čech, mi přece nedává právo tady hrát víc než někdo jiný. Není to žádné privilegium. Jirka Vykoukal je jeden z osmadvaceti manažerů, kteří tu působí v profesionálních klubech obou soutěží. Vůbec si nemyslím, že s jeho názorem většina souhlasí. Navíc je dost absurdní situace, že představitel odborů je zároveň manažerem klubu. Ještě absurdnější je třeba fakt, že na Smírčí komisi ČSLH leží podnět právníka Hráčské asociace, za niž Jirka často ostatní soudí. Ten podnět je proti klubu z Prostějova, který řídí. A další absurditou je, že Jirka by nejradši chtěl do týmu všechny hráče z extraligových klubů bez smlouvy zadarmo, aby z nich postavil tým s barážovou ambicí a vybíral na něj vstupné, sponzoring a dotace a bral svůj plat.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
