Svírá v rukou nebezpečnou opakovačku. BUM, BUM, BUM. Pozor, pálí Dominik Kubalík, největší postrach extraligových gólmanů. Dva roky trůní na stolici pro nejlepšího střelce a otlačeniny mu nevadí. I nový ročník začal s Plzní ve velkém stylu. Hattrickem ve třetím kole. Tady je jeho příběh.
„Na první trénink s áčkem asi nikdy nezapomenu, byl to úžasný pocit. Tím vykáním to začalo,“ usmíval se později v rozhovoru pro Sport. Tehdy s mřížkou zvládl osm zápasů extraligy, jednou skóroval. A Česko mu bylo malé.
Viděl staršího bráchu (a svůj velký vzor) Tomáše, který posílal pohledy ze zámoří a sbíral první starty v NHL. Musím tam také, honilo se hlavou mladšímu ze sourozenců. Takže si zabalil bágl a vyrazila se dělat sláva do Ontario Hockey League.
„Chtěl jsem tam hned, zkusit to, ochutnat a poznat, jaké to je. První sezona se mi podařila, draftovalo mě Los Angeles. Jenže pak jsem to nepotvrdil a žádná nabídka na kontrakt nepřišla,“ nehledal výmluvy po návratu domů.
Domů, tedy do Plzně. Zabušil na dveře zimáku. „Tak jsem zpátky.“ Na ztraceného syna na západě koukali nejprve trochu skepticky. „Když si na to vzpomenu, jak vypadal… Vždyť byl pomalu na vyhození, když to trochu přeženu,“ usměje se sportovní manažer Tomáš Vlasák. „Nebylo to úplně optimální,“ uznával i Kubalík.
„Chodil jsem se rozehrát do první ligy, to mi nakonec hodně pomohlo. V Klatovech jsem dostal spoustu času na ledě, měl jsem důvěru. Nejprve jsem to asi vnímal negativně, ale zpětně to chápu,“ vyprávěl. V létě 2015 už neponechal nic náhodě. Byl zdravý, nelimitovalo ho žádné zranění, a tak si dopřával bolest pouze dobrovolně. Pálily ho svaly z toho, jak na sobě dřel. Potřeboval nabrat sílu, ukázat svou vůli: Chci hrát!
Výsledek této snahy znáte. Ročník 2015/16: 25 gólů. Ročník 2016/17: 29 gólů. Ve dvaadvaceti letech si levý křídelník dvakrát podal střeleckou konkurenci a obhájil korunu pro nejproduktivnějšího snajpra. To před ním v samostatné soutěži dokázal pouze Jaroslav Balaštík. Útok na hattrick začal Kubalík skvěle, po třech kolech má na kontě čtyři góly, stejně jako třinecký Tomáš Marcinko. Naposledy nasázel Olomouci hattrick.
Hlavní zbraně svého svěřence má Vlasák nastudované. Vždyť sám býval famózním útočníkem, pro kterého meta třiceti zásahů za sezonu nezůstala nepokořena. „Má fantastickou střelu. Razanci, přesnost. A hlavně nepoznáte, kdy vypálí. Umí to vážně rychle,“ popisuje.
Zároveň u Kubalíka vidí neustálou snahu posouvat se dopředu. „Zlepšuje se v osobních soubojích, už ho jen tak neodstavíte. Nebojí se u mantinelu, nebojí se na brankovišti. Umí si tam udělat prostor,“ připomíná trojnásobný světový šampion a mistr ruské i české ligy.
V létě na chvíli snajpra ztratil. Poslal ho do Ufy, jistě mu na štaci v KHL popřál hodně štěstí. Jenže nyní už reprezentační forvard se v konkurenci dalších cizinců do sestavy Baškirců neprosadil. Dostal avízo, že si na svou šanci musí případně počkat.
„Těžko se mi to hodnotí, protože to samozřejmě mám z druhé ruky. Nicméně vím, že to tam trénuje finský kouč Erkka Westerlund a sází na svoje krajany. Dominik chtěl hrát, koná se olympiáda… Jsme rádi, že ho máme zpátky,“ těší Vlasáka. Pochopitelně. Ať už se to na východě seběhlo jakkoliv, pro Kubalíka by to měla být další motivace do práce. Na tuzemském ledě vládne, jistě však má na víc. Ani sen o NHL nemusí být zahrabaný do hrobu, jen je potřeba posunout se o další level.
Například v reprezentaci. Co stačí v extralize, nemusí být dostatečné v mezinárodní konkurenci. I s nejlepším zakončením musíte nabídnout další herní atributy.
„Prostor pro zlepšení tam samozřejmě je. Ale bavíme se o klukovi, kterému je dvaadvacet let a je pořád na startu své kariéry. Charakterově je navíc výborný. Ví, za čím si jde. Věřím, že má před sebou velkou budoucnost,“ uzavírá Vlasák prozatím tuhle story.
Takže další terče: olympijské kruhy a více než 30 gólů v sezoně.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
