Všechno se v Hradci točí kolem Jaroslava Bednáře. Má to logiku, kápo řídí kabinu i přesilovky. Žádná důležitá situace se neobejde bez něj. Pořád trochu stranou zůstává metrákové chlapisko, které má svoji kancelář kolem brankoviště. Bedřich Köhler se ve Zlíně učil od mistra, dostával lekce od Jaroslava Balaštíka. Taky má talent rozpálit soupeře do ruda, už jenom tím, že na ledě je. „Mám v ruce nějaké karty,“ komentuje svůj styl hry. Daří se mu, se 13 góly patří do TOP 5 v lize.
Při oslabení skáče do střel, bije se kolem branky. Když se jeho 107 kilo nastěhuje před brankoviště, odstranilo by ho jenom stádo silných pivovarských volů. To je jeho hlavní práce, kousat bolest a rozdávat rány. „Nejsem střelec, který dává za sezonu dvacet gólů,“ prohlásil nedávno Bedřich Köhler. Možná by měl svoje myšlenky přehodnotit, v polovině sezony nastřílel už 13 branek, jeho životním maximem je číslo 19, když válčil vedle Petra Lešky s Jaroslavem Balaštíkem ve Zlíně.
Už vás napadlo, že by ta dvacítka mohla padnout?
„Ale ne. Ono je strašně jednoduché to teď průměrovat, jenže si vezměte, že jsem i letos zažil osm zápasů v řadě, kdy jsem nedal ani gól. Beru věci tak, jak přicházejí, užívám si, že mi tam někdy něco spadne. Určitě si ale nebudu zatěžovat hlavu tím, kam bych se chtěl v téhle oblasti dostat, to by bylo nejhorší, co můžu udělat. Ještě nikdy jsem nedal v lize víc než dvacet gólů a nechci můj hokej zaměřit jen na tohle. To by nebylo dobře.“
Protože byste mohl ubrat ze svého stylu a hrát jinak?
„Právě, najednou byste začali dělat na ledě jiná rozhodnutí, která vám nejsou vlastní. Najednou bych pak třeba nebyl prospěšný týmu, a to nechci.“
Jasně, ale není na čase si přiznat, že je to trochu jinak a zabijácký instinkt v sobě máte?
„Proti Jihlavě jsem dal svůj 170. gól v lize, když to sečtete i s play off, takže jo, asi ho dát umím, no. (usměje se) Ale ty moje branky jsou pořád dokola.“
Počkat, v této sezoně nepadají jen z vašeho řádění kolem brankoviště. Proměňujete brejky, vycházejí kombinace, máte to pestré.
„No, v minulé sezoně se mi kluci smáli, že jsem z těch šestnácti gólů dal asi šest kalhotama a šest nohou. Prý dávám víc gólů výstrojí než hokejkou. (směje se) Vidíte, tohle mi teď chybí, ještě nějaké dva tři kalhotama, a bylo by to ještě lepší.“
Špinavé góly k vašemu stylu sedí víc?
„Je to tak. S klukama jsem se o tom v kabině bavil, čím déle já držím puk na holi, tím víc klesá pravděpodobnost, že dám gól. Pokud se neprosadím do tří sekund, tak procento mojí úspěšnosti padá dolů.“
Je fakt, že situace kolem vaší kanceláře na hraně brankoviště vás k tomu nutí. Okamžitě vystřel, jinak je po akci.
„Přesně, tam potřebujete pustit z první, nanejvýš z druhé, soustředit se na teč, na dorážku.“
A vážně v hlavě po třicítce nezačaly šrotovat myšlenky, že byste svůj styl změnil a hrál víc na chytráka?
„Mám v ruce nějaké karty, se kterými hraju. Mám určité schopnosti a podle nich musím hrát, nezačnu hrát Bedýnku (Jaroslava Bednáře), který dává žabky před prázdnou bránu. Na to schopnosti nemám, byla by obrovská chyba, kdybych si začal myslet, že musím něco změnit, aby hokej nebolel. Naopak, pořád tu práci kolem branky musím zdokonalovat.“
Z těch seker přes lýtka, ran do zad, z vylehaných oslabení pak ale musíte chodit domů docela omlácený, ne?
„No, my si s těmi obránci vzájemně nic nedarujeme. (usměje se) Někdy dostanu, jindy rozdám. Navíc hokej směřuje celkově k tomu, že tyhle fauly se pískají častěji, myslím, že třeba patnáct let dozadu to byla kolem branky daleko větší džungle. Pokud se nehodil puk dozadu na mantinel, faul před brankou se nepískl nikdy. Přijmu, rozdám, ale je to tam čistší.“
Teď se tady bavíme o gólech, daří se vám i Hradci. Začátek v klubu jste měl ale dost těžký. Přišel jste ze Zlína a čísla spadla. Během prvního ročníku v klubu jste dal jen 5 gólů a na dalších 5 nahrál. Co se tak zásadně změnilo, vy?
„Abych pravdu řekl, tolik jsem toho nezměnil. Sebevědomí každého hráče roste s výsledky a jeho body, to je jasné. Ale nemyslím si, že bych něco dramaticky zlepšil. Pořád hraju to samé. Můžu jenom poděkovat trenérům za to, že mě používají na to, v čem jsem silný. Snažím se jim tuhle důvěru vracet.“
A nešlo i o to, že jste byl zvyklý na chemii s Petrem Leškou a Jaroslavem Balaštíkem? Najednou jste vedle sebe neměl ten geniální mozek.
„Tam to byly pořád ty samé branky. Tím spíš s Balážem (Balaštíkem). Před brankou nestál jeden obrovský chlap, ale dva. Nafackovali jsme to, dosekali do branky. Baláž taky nikdy neprotáhl hřiště, neudělal tři hráče, ale dal 300 gólů v lize. Vždycky pro mě byla škola se na něj dívat, jak pracuje na brankovišti. Prostě paráda ho sledovat. A dal mi taky moře rad, on mi strašně moc pomohl.“
Teď ty rady zase pouštíte dál v Hradci?
„Snažím se. V únoru mi bude třiatřicet, pomalu se do té role dostávám. Starších nás je v kabině víc, ale snažím se klukům pomoci, teď s námi třeba hrál Ráďa Pavlík, takže aby byl v klidu, když chodíme ještě s Michalem Dragounem na první lajny soupeře.“
Nepotřebovali byste ale ještě spíš nějakého dalšího siláka, hromburáce, který ukáže sílu? Tímhle vás třeba přetlačily Pardubice. Emocemi to byl vlastně stejně vyhecovaný zápas, jako přijdou za pár měsíců v play off, možná varování...
„Ten zápas měl velký náboj. Ale nevím, jestli my bychom potřebovali další sílu. Tenhle tým šlape, věřím mu. Navíc se nám vrátí další hráči z marodky. Chápu, na co se ptáte, v play off je to víc na krev než v sezoně, jen neumím odpovědět na to, jestli nám chybí silovější typ. Protože se podívejte na Brno. To vyhrálo titul jak?“
Skvělým hokejem a dobrou obranou.
„To je ono. Taky se s nikým nechtělo prát, nemělo to zapotřebí. Vyhráli hokejem a kvalitou.“
Je fakt, že ta vaše individuální kvalita je markantní při přesilovce. Když si hází přes šířku třetiny puky Bednář s Koukalem, nejste z toho i vy, spoluhráči, vykulení?
„Já se akorát točím na tom svém místě kolem brankoviště, snažím se chodit s pukem, ať dělám pořád clonu. Myslím, že tohle je strašně složité bránit. Bedýnka má na výběr čtyři leváky, Blaže Gregorce na modré na volej, Rudu Červeného mezi kruhy, Koukyho na kříži a před brankou parkuju já. Soupeře je o jednoho hráče méně, volba, kam dát puk, tam vždycky je. A Bedýnka je natolik šikovný, že bránící hráče dovede vždycky nějak překvapit.“
Ožívají pak vzpomínky na koumáka Lešku ve Zlíně?
„Určitě, jen Lešoun byl možná ještě větší vyčuránek. Bedýnka má lepší individuální schopnosti, to, co dovede s pukem, kolikrát nám padají brady. Lešoun byl takový chytrák, měli jsme na každou situaci signál, věděli jsme, jak která situace má skončit a on hlavně zastával pravidlo, že chce dát branku na co nejméně snahy. (usměje se) Liší se to tím, že ve Zlíně s klukama nebyla taková improvizace, všechno bylo předem domluvené. Tady je to víc na Bedýnkovi, co vymyslí, jak vás najde.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
