V rozjuchané kabině šampiónů nepatřil mezi nejhlasitější vítěze, přesto Karel Rachůnek prožíval náramné uspokojení. Zlaté placky si hvězda týmu hodně vážila.
Každý rok sbíráte světové zlato, v čem je to nové z inlinu stejné a jiné oproti tomu v Německa?
„Zlato je zlato, v tom je to totožné. Ale tohle je speciální v tom, že ho máme i my, kteří inline nehrajeme celoročně. Pro mě je to velký úspěch. Zprvu to člověk bere jako tréninkovou jednotku, ale když už do toho jdete, chcete to celé vyhrát. Jsem šťastný, že jsme to dotáhli do zlatého konce.“
Na finále dorazilo přes 6 tisíc diváků, nezarazila vás euforie, kterou jste rozpoutali?
„Ani ne. Pardubice mají na hokeji celoročně výborné návštěvy. Věděli jsme, že když půjdeme daleko, přitáhneme hodně lidí. A potvrdilo se to, na finále bylo skoro vyprodáno.“
Budou následovat stejné oslavy jako po triumfech na ledě?
„Asi ano. Na Staromák zřejmě nepojedeme, ale v Pardubicích si určitě sedneme! (směje se) Třeba taky na zdejším náměstí. Ještě jsme na žádném nebyli, tak se podíváme.“
Turnaj byl pro někoho možná až překvapivě velice profesionálně pojatý, souhlasíte?
„Jednoznačně, měli jsme výborné podmínky. V tom se to dá srovnat s klasickým mistrovstvím světa. Zázemí bylo na nejvyšší úrovni. Navíc poprvé v historii se uspořádal ziskový turnaj, takže se vypsaly i prémie pro hráče.“
Finiš bitvy o zlato byl enormně napínavý, měl jste nervy i vy jakožto mazák?
„Určitě ano. Měli jsme hodně vyloučených, hra v oslabení se nám nedařila. Ke konci jsme hráli ve třech proti pěti, bylo to nepříjemné. Američani hrají inline celý rok, daleko lépe se pohybují než my. Museli jsme hrát jednoduše, čekat na chyby. Věděli jsme, že ve finále nepadne moc gólů, proto jsme si hlídali obranu.“
Poslední dobou se spekuluje o vašem budoucím transferu do Sparty. Co je na tom pravdy?
„Zatím se o tom bavíme okrajově. Až se to bude blížit k reálu, tak se s panem Jandačem (GM a kouč Sparty) domluvíme. Mým snem je zahrát si s bráchama v jednom týmu, ve Spartě už hrají, mohlo by to vyjít.“
