ROZHOVOR - Jako by odešel kus jeho samotného. Jozef Golonka býval s tragicky zesnulým Jaroslavem Jiříkem jako jedno tělo. Dvanáct let vedle sebe hráli v jednom útoku za československou reprezentaci. Kamarády zůstali napořád, spojovala je i vášeň pro létání, která se v pondělí stala Jiříkovi kousek od Brna osudnou. „Lepší levé křídlo jsem nepoznal. A měli jsme hodně společného,“ říká zdrceně Golonka.
Zpráva o smrti velkého kamaráda při havárii v ultralehkého letounu s ním otřásla. Byl to šok, zprvu myslel, že si z něj vystřelili. „Celý jsem se roztřásl a musel si dát dva koňaky na uklidnění. Stále na to myslím. Je mi smutno a nedokážu uvěřit, co se přihodilo,“ vypráví 73letá legenda, která je na léčebném pobytu v Bojnicích. Na pondělním pohřbu nebude chybět.
Dovedete pochopit, proč k leteckému neštěstí došlo?
„Je mi to obrovskou záhadou. Motor prý při startu vynechával, takže letoun nenabral potřebnou rychlost. Stále sleduji, co za tím bylo, i když Jardovi už nikdo nepomůže. On byl rozvážný pilot, nechoval se unáhleně. Měli jsme spolu hodně společného, mám na něj ty nejlepší vzpomínky.“
Zůstali jste pořád velkými kamarády?
„Nemuseli jsme se vidět čtyři měsíce, pak jsme se potkali a připadalo nám to, jako bychom se rozešli včera. To bylo něco mimořádného. Je mi strašně líto, co se stalo, protože on byl v plné síle a tím neštěstím všechno skončilo. To jeho hobby se mu stalo osudným. Ještě na začátek příštího měsíce jsme měli s Jardou naplánovanou společnou akci. Pozval jsem ho do Bratislavy, že budeme vařit v televizní soutěži u paní Magálové na STV.“
Co se vám vybaví jako první, když si na Jaroslava Jiříka vzpomenete?
„Hned první zápas, kdy nás dali dohromady. Rok 1959 na mistrovství světa. On je o rok a půl mladší, já hrál centra, k nám přišel Volf, velmi zkušený hráč. Napravo se u nás křídla pak střídala, ale my byli velmi dobře sehraní, skvěle jsme si rozuměli. Brambor mému hokejovému myšlení neskutečně sedl. Vždycky jsem věděl, kde ho najdu. To nás provázelo dvanáct let. Tři olympiády a osm mistrovství světa jsme hráli spolu.“
Jaké bylo hrát naopak proti Jiříkovi?
„Byli jsme k sobě nesmlouvaví. Jednou jsme se v Brně dokonce pobili a potkali se pak na disciplinárce. Brambor povídá: To jsme tedy pěkní blbci, teď dostaneme distanc, že jsme to měli zapotřebí… Takže jsme si sedli, dali dvě deci vína a čekali, jak to dopadne. Udělili nám čtrnáctidenní trest. Tehdy šlo o takové vzplanutí, ale vzájemně jsme se uznávali. Byli jsme velmi dobří přátelé.“
Ovšem lišit jste se museli. Vám říkali Žiletka, jemu Brambor. V tom je rozdíl, ne?
„To já býval výbušnější povaha, on absolutní kliďas. Jarda vynikal jako tvrdý hráč, měl úžasný pohyb před bránou. Moc mi seděl. Věděl jsem, že tam bude stát, do branky dostal i ty nejnemožnější puky. Podobného hráče jsem na světovém ledě neviděl.“
Kdy se vaše cesty rozešly? Jakmile zamířil do NHL?
„Ano. Měl jsem jít s ním, jenže mě trápilo vážně zraněné koleno. Nestihl jsem kemp St. Louis, on tam nakonec cestoval sám, což byla dost nevýhoda, protože v tu dobu Kanaďani neměli rádi, když do jejich mančaftů chodili cizinci. Měl to tam velmi těžké. Kdybychom odešli jako dvojice, určitě bychom se prosadili. Ale osud to tak chtěl. Já jsem se vyléčil a nastoupil v Německu.“
Jako trenéři už jste se taky nepotkali, že?
„To ne, ale mám jednu krásnou vzpomínku. Vedl jsem výběr dvacetiletých. Byli jsme v Ružinově, najednou na tribuně sedí Brambor. Tak se ho ptám: Prosím tě pěkně, a ty ses sem dostal jak? A on, že se trošičku proletěl letadlem, podívá se, jak trénuji, a za chvíli poletí zpátky. On byl v těchhle věcech úžasný, neznal žádné zábrany. Dobrý člověk.“
Je pravda, že vás spojoval i zájem o letectví?
„Mně se to dotáhnout nepodařilo, Jarda si postavil letadlo. Když jsme se potkali, naše diskuse byla většinou hokej a letadla, nic víc. Vládla mezi nám symbióza, znaly se dokonce i naše manželky.“
Vy jste ho jako jiní přátelé nevaroval, ať raději s letáním skončí, aby se nepřihodilo něco zlého?
„Přesně tuhle řeč jsme vedli před čtrnácti dny na srazu internacionálů. Seděli jsme já, Richard Farda, Honza Havel, Jirka Holík. Padla tam i slova, ať už toho nechá, že jednou spadne a konec. A Jarda měl jedinou odpověď, že létání je bezpečnější než auto a že se vůbec ničeho neobává. Když jsme se pak rozcházeli, povídá mi: Víš, já už bych konečně chtěl mít to letadlo doma. Manželka půjde do důchodu, naloží do auta golfové hole a zajede za švagrem do Karlových Varů. A já si tam doletím tím novým letadlem. Ohromně se těšil a takhle tragicky to nakonec všechno dopadlo...“
| * Za reprezentaci Československa sehráli shodně 134 zápasů. * Oba byli výborní střelci. Jiřík dal v národním týmu 83 gólů, Golonka 82. * Společně se zúčastnili osmi mistrovství světa (1959, 1960 a 1964 až 1969), z toho tří ZOH (1960, 1964, 1968). Jiřík má jeden šampionát k dobru, debutoval už v roce 1958. * V jednom útoku nastoupili poprvé na MS 1959 v Praze a vydrželo jim to až do Stockholmu 1969. Jiřík hrál na levém křídle, Golonka v centru, napravo se nejčastěji objevoval František Ševčík. * Spojovala je i vášeň pro letectví. |
| Ve věku 71 let v pondělí při tragické nehodě sportovního letounu zemřel bývalý hokejový reprezentant Jaroslav Jiřík, první Čech, který hrál v zámořské NHL. Jiřík nepřežil havárii jednomístného stroje, který se zřítil dopoledne v Brně-Medlánkách. Poslední rozloučení se uskuteční v pondělí 18. července ve 12 hodin v Brně ve smuteční síni Ústředního hřbitova ve Vídeňské ulici. |
