O něm, bez něj. Radek Duda se radši potí na ledě než v soudní síni, brzy by mu ale mohlo být horko ještě větší. Ke Karlovarskému soudu se včera plzeňský útočník nedostavil, proces, v němž mu za výtržnictví hrozí až dva roky vězení, pokračoval výpověďmi svědků. Ty podpořily důchodce Josefa Havlíčka, jehož měl Duda napadnout. Hokejistův advokát se ohání znaleckým posudkem, který vše vyvrací...
Zásadní informace: Nic se zatím stále nevyřešilo, líčení bude pokračovat jednadvacátého září. Radek Duda tak určitě stihne začátek sezony, i kdyby měl jít nakonec přece jenom bručet. A půjde opravdu?
Podle vyjádření čtyř svědků, kteří včera vypovídali, by o jeho vině nemělo být pochyb. Lékařský posudek, kterým se vytasil Dudův právní zástupce Petr Hubený, zase tvrdí, že by vše tak vážné být nemělo.
Tedy výsledek žádný, nijaký. Zatím je tak pouze známo pár dalších detailů o onom lednovém napadení na přechodu v Karlových Varech. Třiašedesátiletý Josef Havlíček měl dostat pár pořádných úderů.
Podle výpovědí svědků šlo o potyčku, jaké by možná hokejový stadion aplaudoval. Porafání, přetažený dres (pardon svetr - jak nezištně poznamenal sám Duda při červnovém prvním líčení), rychlé rány na hlavu.
Být to v mele před vlastním brankářem na ledě, budiž. Jenže tady podle všeho bývalý reprezentant „bránil“ jen svoje ego, zhmotnělé v luxusním bavoráku.
Vystupoval v roli zkušeného bitkaře proti vyplašenému nováčkovi. A hlavně, , jednal nefér v reálném životě. Tak aspoň zněly hlasy lidí, kteří celý incident sledovali z bezprostřední blízkosti. Tohle nebylo na dvě minuty na trestné...
„Bylo to brutální,“ tvrdil nejpřesvědčivější ze svědků Jaroslav Vrbas. V autě tehdy měl dávat přecházejícímu Havlíčkovi přednost ze směru ke kruhovému objezdu. Duda profrčel z opačné strany, minul důchodce a ten mu praštil do auta. Brzda. A už to začalo. Žádné štípnutí do tváře, jak v červnu tvrdil sám obžalovaný.
„Prý že mu nikdo nebude mlátit do auta,“ líčil Vrbas, seriózně působící třicátník. „Sprostě mu nadával a začal ho hned mlátit oběma rukama. Mohl mu dát tak sedm, osm, devět ran. Krátkých, rychlých. Viděl jsem i brutálnější rvačky, ale tohle nebylo férové, byl jsem z toho v šoku.“
V mžiku měl Havlíček přijít o svršek, a když přihlížející na Dudu křičeli, ať seniora nechá, skončil napadený jen v krátkém rukávu. Takhle potom konsternovaný odešel pryč. I když byla pořádná zima a mrholilo.
Krev v důchodcově obličeji ale nikdo ze svědků neviděl. I toho se právě týká Dudova obhajoba, která kontrovala svědeckým výpovědím.
„Poškozený měl dostat minimálně deset ran od profesionálního hokejisty, podle lékařských zpráv je ale evidentní, že žádnou takovou ránu nedostal. Nebyly žádné stopy na jeho obličeji ani na hlavě,“ shrnul obsah znaleckého posudku hokejistův zástupce.
„Dneska bych tu nestál, kdyby se mě ostatní lidé nezastali. Utloukl by mě,“ připomněl zase včera sám Havlíček.
Tak si vyberte...
