Když už to slíbil, slovo dodrží. Dominik Hašek exhibice zarputile odmítal. Ale v sobotu při Zlatém utkání v Jihlavě udělá výjimku. „Ten proud se valil a strhnul mě s sebou,“ vypráví v rozhovoru pro Sport hrdina olympijského týmu z Nagana. Za ten nastoupí proti výběru mistrů světa.
Hokej hraje každý týden, ale jako obránce. Na sobotní comeback mezi tyče se speciálně nepřipravoval, ovšem jak je pro něj příznačné, nechce to mezi tyčemi jen odestát. V brance hodlá strávit jednu třetinu, ale jeden u něj v tomhle nikdy neví. Třeba vydrží i déle.
K účasti vás prý museli dlouho přemlouvat. Bylo to skutečně tak?
„Když to tak řeknu, nadšený z toho nejsem, nepatřím mezi příznivce těchhle exhibic. Jenže by tam měli být všichni kluci a diváci si koupili lístky. Nechtěl jsem nikoho zklamat. Mluvil jsem o tom s Béďou Ščerbanem (jednatel klubu a organizátor akce), těžko se odmítá bývalému spoluhráči z Jihlavy a nároďáku.“
Čím vás přesvědčil? Tvrdí, že to je obchodní tajemství…
„My jsme byli tak nějak postaveni před hotovou věc. Zase tolik ukecávat mě nemusel. Navíc to bude vzpomínka na Ivana Hlinku, vyberou se nějaké peníze na jeho nadaci. I když se nechci jako neaktivní hráč moc ukazovat a nerad se vracím do minulosti, uvidím se s klukama a věřím, že to je pro dobrou věc.“
„To není jen tenhle případ. Všechny podobné záležitosti jsem zásadně odmítal. Ale spadl jsem do toho, ten proud se valil a strhnul mě s sebou. Když jsem Béďu potkal na Zlaté hokejce, tak jsem mu to slíbil. A když už to jednou udělám, tak nevycouvám. Ale do branky jdu jen na třetinu!“
Taky se tvrdilo, že nemůžete najít výstroj. Už se objevila?
„Volal jsem do Pardubic a prý jim tam ještě mají schovanou. Myslím, že tam nemám žádnou helmu, tu jsem věnoval na charitu. Něco si prostě dám na hlavu.“
Prý vám připravili speciální přilbu.
„Vážně? A i kdybych žádnou neměl, tak si můžu nasadit bekovku, ve které chodím se psem do lesa…“(směje se)
Končil jste po sezoně 2010/11 ve Spartaku Moskva. Kdy jste si zachytal naposledy?
„Je to asi dva roky. Trénoval jsem s Pardubicemi, když jsem ještě uvažoval o návratu do NHL. Jenže pak přišla výluka a tím to skončilo.“
Těšíte se, že si to zase osaháte?
„Takhle: je to hezká věc, když už se jednou pro něco rozhodnu, tak jsem rád, že tam budu. Jinak jsem k těmhle nostalgickým záležitostem spíš zdrženlivý. Hokej chodím hrát pravidelně každý týden, pobavím se jako obránce. Ale chytání mi nechybí.“
Už jste se začal na zápas připravovat?
„Ne, ne, to vůbec ne! Žádné rozbruslení ani testování bruslí nebude. Čtvrt hodiny před zápasem si tam stoupnu, chytím si dvacet puků, zůstanu jednu třetinu a budu doufat, že se nezraním. Mám asi jen dvě kila nad svoji herní váhu, takže se vstáváním z ledu by to nemělo být nejhorší. Budu chytat naplno, to je jasný, nejedu to tam odstát, to v žádném případě. Na druhou stranu nemám v plánu kvůli tomu trénovat a potom se nějak předvádět.“
Letní zápasy jste vždycky odmítal, a nejen exhibice, už v roce 1996 jste se omluvil ze Světového poháru, že ano?
„Tenkrát jsem navíc měl od konce sezony zraněné koleno a ještě nebylo v pořádku, takže jsem nejel i kvůli tomu. Ovšem jedinou exhibici jsem chytal o dva roky později po Naganu. Bylo po olympiádě, chtěli jsme se ukázat lidem, bylo to ještě živé. Jinak mě tyhle věci nebraly, chtěl jsem vždycky mít léto spíš pro sebe.“
„S Aušusem normálně vycházíme, to byl naprosto výjimečný konfl ikt, který byl daný i tím systémem, že se na vojnu chodilo povinně. Dneska už by k tomu ani nemohlo dojít. Kdybyste se nezeptal, ani by mě to nenapadlo. Taky jsme za revoluce jezdili s Frantou Kučerou, Milanem Kastnerem a Petrem Hrbkem do Prahy na demonstrace. Já strávil na vojně jen devět měsíců, nebylo to nic dlouhého. Měli jsme vynikající sezonu, ovšem v play off se nám nedařilo. Ale už to je dávno. Tenhle zápas v Jihlavě beru hlavně tak, že se tam potkám s bývalými spoluhráči.“
Zlaté utkání bylo vyprodané za 36 hodin. Překvapil vás takový zájem?
„Vcelku jo. Když vezmu, že v Jihlavě se do haly vejde přes sedm tisíc diváků, tak si říkám, že to mohlo být na ještě větším stadionu. Už se mě pár lidí taky ptalo na lístky, tak nevím, jestli nějaké zbyly.“
Na vaší straně nastoupí jen pět aktivních hráčů. Nebudete proti mistrům světa v nevýhodě?
„To určitě. Když někdo dlouho nehraje, je to znát. Jen doufám, že Jarda Jágr nastoupí za olympijské vítěze. Jestli hraje přede mnou, a ne proti mně, tak to bude dobrý.“ (směje se)
Najde se někdo, na koho se obzvlášť těšíte?
„Loni jsme měli patnácté výročí od Nagana, takže jsme poseděli. Tak nějak se potkávám se všemi. S Jirkou Šlégrem si zavoláme, s Růčou se občas vidím v Praze. Taky jsem v Buff alu mluvil s Ríšou Šmehlíkem. On patří k těm, na které se vždycky těším. Je zajímavě zaměřený, dělá ty pejsky, já mám taky jednoho, je si o čem povídat… I když musím říct, že on je v tomhle větší profík, já mám navíc loveckého psa, kdežto on se zaměřuje na ty hlídací.“
Z naganské party se máte sejít všichni, snad až na Petra Svobodu. Už to je samo o sobě vzácnost, souhlasíte?
„Určitě. To mě taky nakonec přinutilo k tomu, že jsem kývnul.“
