Jeho mnohamilionové dluhy, které nasekal při mizerném podnikání a kvůli nimž se ocitl v platební neschopnosti, byly o víkendu tabu. Roman Čechmánek se na Vysočině vrátil mezi rodinu olympijských šampionů, ovšem téma svých nenávratně vypařených investic odmítl otevírat. „Ne, o tom se nebudeme bavit,“ pravil hned dvakrát Haškův náhradník z Nagana, jenž byl ale rád, že si po 16 letech připomněl s kamarády zlaté české tažení. A dost možná mu to pomohlo zlepšit náladu ve složitých časech…
Je i pro vás příjemné a povzbuzující znovu se setkat s někdejšími kumpány?
„Většina z nás už hokej nehraje, ale pořád jsou mezi námi ti s hokejovou dlouhověkostí. Pro ně, ale hlavně pro nás je to výborná vzpomínková akce. Na hokej, na Ivana Hlinku a vůbec na tehdejší dobu. Tehdy, kdy se sbíraly úspěchy, si člověk moc neuvědomoval, čeho dosahoval, dnes to má jinou váhu.“
Mluvíte o váze, pochlubte se, jakou váhu máte vy pár let po ukončení kariéry.
„Myslím, že stejnou. Samozřejmě že po odchodu z hokeje musíte upravit životosprávu, jíst mnohem méně než jste býval zvyklý během aktivní kariéry. U mě ale zrovna tohle nebyl problém.“
S kým jste se v Jihlavě setkal po dlouhých letech?
„Po dlouhé době jsem sviděl s Richardem Šmehlíkem, který žije v Americe. Většina z nás vypadá stejně, jen roky a pár kil přibylo, nic víc. Loni v Praze jsme krásně oslavili patnáct let od Nagana, teď jsme si tu slávu připomněli na ledě, navíc ještě společně s úspěchy na mistrovství světa z přelomu tisíciletí.“
Naskočí vám hned, kdy naposledy jste se ocitl v brance?
„Předloni jsem odchytal jedno exhibiční utkání, ne celé samozřejmě. Od té doby, co jsem skončil, jsem měl výstroj na sobě třikrát. V Jihlavě to bylo počtvrté. Šel jsem do zápasu s jediným cílem – přežít. Ono je rozdíl mezi rekreačním sportem a vrcholovým. Asi dva roky po konci kariéry jsem poznal, že mi fyzička odchází a není, co bývala.“
V srpnu tomu bylo deset let, co zahynul naganský kouč Ivan Hlinka. Letí to, co říkáte?
„Čas utíká strašně rychle, pořádně si to ani neuvědomíte. Jakmile se mi někdo zmínil, že to bude v srpnu deset let, řekl jsem si: Kurňa, to je už tolik let… Zkrátka, utíká to.“
Proti času úspěšně bojuje Jaromír Jágr, co říkáte jeho výdrži a fazoně?
„Důležité je, že se mu vyhýbají zranění. Dbá o svoje tělo, zdraví. Je skvělé, že v tomto věku pořád může hrát na nejvyšší úrovni a předvádět takové výkony, jaké předvádí.“
