O vlastní obdobě Ďolíčku si můžou nechat zdát, fanoušků, kteří nevynechají zápas, napočítají v lepším případě desítky. I tak má ale jejich zelenobílý dres výjimečné kouzlo a lidé, kteří drží při životě klokana v logu, vykazují unikátní za zaujetí. Hokejoví Bohemians, toho času opět účastník pražského přeboru, jsou podobně jako fotbalový sourozenec nevšedním klubem…
S příjemným podzimním počasím kontrastuje mrazivá kosa uvnitř neratovického zimáčku. V neděli vpodvečer se tady, dvacet kilometrů od Prahy, po ledě prohání chlapi, pro které je hokej už jen zábavou, dotovanou z vlastních peněz. Na domácí straně parta v zeleném, kterou pohání bušení do bubnu a hlasivky několika oddaných, zatímco rozličné soupeře sem vyráží omrknout jen pár kamarádů, příbuzných či nadšenců.
Hrají Bohemians. Ledoví klokani.
Jedním z těch, kteří zápas co zápas stojí nastoupení na ochozu s odhodláním srovnatelným s tím dole na hřišti, je Miroslav Samec, jemuž se tu říká především „předsedo“. Typ člověka, z něhož čiší zápal pro věc. Od mládí pravověrný bohemák se spolu s partou kamarádů zasloužil o to, že zelenobílý hokej dál funguje. V roce 2005, kdy se s existenčními je potížemi potýkali fotbaloví Bohemians, zašel s kamarády na hokej, ještě v devadesátých letech druholigový. A co viděli, je za zaskočilo. Tým sice porazil rivala ze Žižkova… „Ale nastoupil v devíti lidech, a to tři z nich hráli načerno,“ vzpomíná Samec, z něhož padají hist historky a glosy s kadencí estrádního baviče.
Po dalším zápase se fanoušci sešli s hráči a domluvili se, jak postavit na nohy značku, která pod rozličnými názvy patří k tuzemskému hokeji (podle kroniky zevrubně zpracované archivářem Karlem Řezníčkem) od roku 1916 a svoji kariéru tu končil legendární Vladimír Zábrodský, či naopak začínal mistr světa a stříbrný olympionik Jiří Kochta.
IHC Bohemians- občanské sdružení, provozující pod záštitou TJ Bohemians Praha hokejový A-tým - působí v pražském přeboru, který v letech 2008-10 třikrát vyhráli, poté dvě sezony nastupovali v soutěži Libereckého kraje, od sezony 2012-13 jsou zpátky v Praze - domácí led od tohoto ročníku mají v Neratovicích - lední hokej se pod záštitou Bohemians hraje od roku 1929, samostatný oddíl „bandy“ odvětví tohoto sportu však vznikl už v roce 1916 - během let se celek jmenoval i AFK Bohemians, ČKD Praha či Spartak Stalingrad, nejvýše se A-tým pohyboval ve 2. národní lize, naposledy v sezoně 1995/96 - nemají mládež, ta v klubu skončila s dorosteneckým celkem po sezoně 1998/99 - rozpočet na sezonu činí cca 250 tisíc korun, většinu platí sami hráči z příspěvků - základ týmu funguje jako reprezentace bandy hokeje |
Pod hlavičkou TJ Bohemians vzniklo občanské sdružení. „Řekli nám: ‚Udělejte zázrak.‘ Všichni se nám smáli, ale my to nějak upytlíkovali. Na Bohemce se toho rozpadlo víc, ovšem hokej drží,“ pokyvuje Samec.
Nová éra odstartovala posílením, třemi výhrami v pražském přeboru v řadě, kvalifikacemi o druhou ligu a pak neúspěšnou snahou oživit upadající metropolitní soutěž, což vyvrcholilo dvouletou emigrací klokanů do zápolení v libereckém kraji. „Nejdřív jsme tam byli za atrakci. Lidi se divili, že Bohemka hraje hokej,“ vzpomíná Samec.
Pak ovšem začali odpadávat starší pardálové, až si i sám předseda, ač absolutní amatér, udělal registračku, aby měl dost lidí na soupisku. Nebýt posil z České Lípy, která tou dobou sama sezonu odpískala pro nedostatek hráčů, klub by skončil. Takhle se ale vrátil zpátky do probuzeného pražského přeboru a zelenobílá zábava na bruslích žije dál. Jen už nechodí 350 fanoušků, jako před pár lety, kdy se to sem tam s příznivci rivalů i servalo, anebo dorazil i vzývaný maskot Klokan.
Alespoň na soupisce se dnes zase řeší spíš přetlak, než nedostatek. O směr, jakým se ubírá hra, se zase vedle trenéra Jaroslava Honsů stará i kapitán a dříve i hrající kouč Ronald Schubert, ikona mužstva, za něž válčí 17. sezonu.
„Snažím se to uplácat tak, aby tým určitým způsobem fungoval zevnitř i navenek, ať má nějakou kulturu a není jen slepencem,“ popisuje svoji úlohu vytáhlý čtyřicátník, evidentně stále v kondici. „Aby lidi, kteří chodí, měli zodpovědnost, že nastupují za klub s tradicí, který jim dává šanci si ještě zahrát. Je třeba nějaká morální kvalita, ne aby ti kluci jednou přišli, a pak třikrát ne. Takové jsem normálně vyhazoval. Buď chceš hrát, nebo se na to vykašli a jdi hrát rekreačku, my chceme držet určitou úroveň.“
Klokani se v tomto ročníku zase drží v lepší polovině přeboru. Jen Hvězda a Letňany, nabušené celky plné mladých dravců, unikají. „Nejdeme si to jen užít. Chceme se dostat do první čtyřky, ať to má trochu šťávu. I když třeba pro mě je pak náročnější se v nadstavbové skupině honit s mladejma, rozhodně je to zajímavější pro lidi, kteří by se přišli podívat,“ vysvětluje Schubert.
A i když si se Samcem pochvalují, jak vřelého hostitelství se jim dostává od neratovického šéfa Martina Chabady, je znát, jak jim chybí pražské zázemí. Nebýt smutného osudu Štvanice, oběti developerských zájmů a původního klokaního domova, sídlili by tam zřejmě doteď. Místo toho roky přežívají ve vyhnanství.
Neratovice, Nikolajka, Sparta, Eden a teď zase Neratovice, to jsou bohemácké adresy za poslední roky. O svém stadionu si mohou nechat jen zdát, byť v 90. letech se dva projekty blížily realitě. „Vlastní zimák je alfa a omega působení jakéhokoliv klubu. Pak si můžete naplánovat ledy podle sebe, máte kabinu, i možnosti pro mládež,“ ví Samec. „V Praze by se další dvě haly rozhodně uživily, jenže svaz se soustředí na pozlátko, na to, co je vidět…“
U klokanů se tak dál sází hlavně na nadšení. „Ale když si pak osmnáctiletý kluk dá na facebook, že hraje hokej za Bohemku, zní to hezky, ne?“ usmívá se Samec.
A v téhle myšlence se skrývá podstata hokejových Bohemians.
