Minimální satisfakci pociťuje Miroslav Palaščák z rezignace Vladimíra Růžičky na post reprezentačního kouče. Rozhovor, se kterým trenér vystoupil jako se svou obhajobou, navíc považuje za slabomyslný a plný nepravd. Nestojí podle něj ani za zvýšenou pozornost.
Jaký jste měl pocit, když jste si přečetl rozhovor s Vladimírem Růžičkou (VÍCE ZDE>>>)?
„Slabomyslná obhajoba, už jsem to skoro zase zapomněl. Otevřu si to, ať se o tom můžeme pobavit.“
Co vám na tom přišlo absurdní?
„Že nikdy neřekl o mém synovi, že by měl skončit s hokejem. Jak na to přišel, že to neřekl? Vždyť o tom věděli i jiní lidé na Slavii, někteří dřív než já. Šokován jsem tam potkal člověka, který mi povídá, že mi teda nezávidí. Takže nevím, jak na tohle pan Růžička přišel. Že mi nic neřekl.“
Pronesl to při osobní schůzce?
„Jistě. Končila sezona a on si takhle musel zavolat pravděpodobně všechny hráče. S někým prodlužoval smlouvu a s někým ji ukončoval. Proč jí se synem neprodloužil, když měl pokračovat? Obecně by v těch klubech mělo být trošku úcty ke klukům, kteří tam strávili celé dětství. Alespoň poděkování na závěr. Místo toho přijde tohle nedůstojné rozloučení.“
Trenér prý moc nekamarádil s panem Jiřím Moučkem, co si o tom myslíte?
„Toho zná hodně dlouho. Kluk byl někdy ve druhé třetí třídě, kdy tam Mouček s panem Jiřím Čumpelíkem trénovali brankáře. Oni spolu snad kdysi i hrávali, alespoň něco v tom smyslu se Mouček vyjadřoval. A Růžička ho zval na každé narozeniny. Tak co myslíte? Byli kamarádi? Mě teda nezval. Asi je to jenom takový známý, tedy…“
Vyzval vás někdy k dodání smlouvy?
„Jaké smlouvy? O ničem takovém nikdy nebyla řeč. Ale kdyby chtěl, tak by se samozřejmě podepsala. Já mám zkušenost s funkcionářem z okresního městečka. Úplně se tomu smál. Protože prý má připravené smlouvy v šuplíku, dopíše se částka, podpis a je hotovo. Všechno to chce mít rychle podchycené, aby si ten sponzorský dar nikdo nestihl rozmyslet. A to jde třeba o pět tisíc. Ne o půl milionu.“
CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V SOBOTNÍM VYDÁNÍ DENÍKU SPORT
