Jak to děláš, že nestárneš? Vypadáš výborně! Luděk Bukač dnes opět vyslechne salvu komplimentů a gratulací. Léta je na ně zvyklý. Bývalý reprezentační útočník a kouč dvojnásobných mistrů světa dnes slaví osmdesátiny. A co je hlavní, ve vynikající duševní a v dobré fyzické kondici.
Jak jinak než na ledě. Nikde jinde dnes na hokejového profesora či pokrokového metodika, uznávaného daleko za hranicemi, nenarazíte. V Jindřichově Hradci, kde Luděk Bukač s kolegy pořádá tradiční letní kemp, můžete přijít s blahopřáním. Za vyhlášeným odborníkem, při jehož výkladu nelze jinak než pozorně naslouchat.
Neznám nikoho, kdo by neobdivoval vaši vitalitu. Upřímně, je co závidět?
„Víte, ono je to všechno subjektivní a relativní. Faktem je, že chodím, udržím myšlenku i moč. Prožívám stáří v optimistické náladě a jsem tomu rád.“
Přesto, a kdyby to šlo, vyměnil byste v těle nějakou součástku?
„Jsem vděčný a šťastný za to, kde jsem. Důležitá je pokora k životu. Já si před sebe nikdy nekladl velké cíle. Žil jsem si zkrátka svůj život. Mně bylo jedno, jak si žijí lidé vedle mě, neřešil jsem, zda mají úspěchy, nebo ne. Staral jsem se o sebe a měl to štěstí, že jsem se mohl realizovat a že mi svěží mysl zůstala i do osmdesátky.“
Znají vás vůbec doktoři v bílých pláštích?
„Ale samozřejmě! To víte, že se musím udržovat. Přeci každý starý vůz potřebuje údržbu. Bez ní by to nešlo. Dobré je, že dnešní páni doktoři jsou skvělí.“
Přejete si sám sobě něco k osmdesátinám?
„Přeju si, aby mi vydrželo mentální zdraví, neboť to je zdraví všeho dalšího. A aby tu moji údržbu tělesnou byli páni doktoři schopni zvládnout.“