Měl se zúčastnit svého prvního tréninku s juniorským týmem z Mladé Boleslavi. Na místo toho skončil sedmnáctiletý hokejista Dominik Skořepa v nemocnici s poraněnou páteří. Rodák z Nymburka měl totiž autonehodu, když jel zrovna na zimní stadion. „Pamatuji si všechno, ale snažím se na to nemyslet a prostě bojovat. Minulost je něco, co už nezměním. Budoucnost je však na mě,“ říká odhodlaně mladý útočník.
Na čtvrtek 23. července vyhlásili trenéři mladoboleslavské juniorky první sraz týmu, do kterého byl zahrnutý i trénink na ledě. Pro Dominika Skořepu, který minulou sezonu nastupoval za starší dorost, to měla být premiéra v nejstarší mládežnické kategorii. Bohužel k ní nedošlo.
Mladého útočníka spolu s jeho otcem a mladším bratrem smetl na silnici kamion. Ironií osudu bylo to, že za nimi jeli oba kouči mladoboleslavských juniorů Jan Křivohlávek a Boris Žabka. Ani jeden z nich nezaváhal a snažili se okamžitě zraněným pomoct.
Má minimálně tři návštěvy denně
Nejhůř ze všech dopadl právě Dominik, který má poraněnou páteř. „Momentálně jsem ochrnutý na nohy. Nějaký čas to bylo špatné i s rukama, ale ty už se mi povedlo docela rozhýbat. Na nohy se nepostavím, ale dotyk cítím. Taky na trup jsem slabý. Mám problém se posadit, ale už začínám rehabilitovat a jsem přesvědčený o tom, že jednou to všechno zase půjde!“ vysvětluje svůj stav Skořepa a zároveň říká s odhodláním, že se rozhodně nevzdává.
Dominik se nyní nachází ve Fakultní nemocnici v Motole. „V polovině září bych se měl stěhovat do Kladrub, kde můžu být až šest měsíců s tím, že později by mě odtamtud mohli pouštět alespoň na víkendy domů,“ nastínil dění následujících měsíců.
Přestože se nemůže aktivně připojit ke svému týmu, se ho všichni spoluhráči a trenéři snaží podporovat. „Pravidelně si volám s panem Křivohlávkem, jsem v obraze. On i Boris Žabka tu za mnou byli a přivezli mi nějaké dárky. Taky se za mnou pravidelně stavují spoluhráči a byl tu i sportovní manažer Martin Vejvoda,“ sděluje Skořepa.
Velkou podporu mu vyjadřují i rodina a kamarádi. „Mám minimálně tři návštěvy denně. Všichni mi hrozně pomáhají a hlavně fandí. Strašně si toho vážím, bez tak skvělého okolí bych to je těžko zvládal. I oni jsou pro mě obrovskou motivací,“ říká.
