+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
15. září 2007 • 00:00

NHL mě nikdy nelákala

Autor:



OSTRAVA - Na extraligových soupiskách není hokejista, který by dal v nejvyšší soutěži víc gólů. Viktor Ujčík jich měl před začátkem soutěže na kontě už 302. Když na to přišla řeč, vypadal překvapeně. Netušil prý, že je z aktivních útočníků nejlepší. "Já?" divil se. Vzápětí se mu obličej rozzářil širokým úsměvem. "Nó, vždyť jsem taky nejspíš nejstarší, tak je to možný..." V pětatřiceti letech se Viktor Ujčík vrací do české extraligy. Trojnásobný mistr světa a dvojnásobný mistr finské ligy podepsal s Vítkovicemi smlouvu na tři roky. Proč nezakotvil v Praze, kde má postavený dům? Proč přestal mluvit s kamarádem Vladimírem Růžičkou? Nebo proč si nikdy nezahrál v NHL? Na to vše odpovídá v následujícím rozhovoru. * Ví se o vás, že jste fanouškem detektivek Dicka Francise. Vaše rozhodování, kde odehrát tuto sezonu, bylo stejně napínavé jako jeho příběhy. Dá se to tak říct? (usmívá se) "Ano, dlouho jsem neměl jasno. Vítkovice mě přes mého agenta oslovily už v době, kdy jsem se vracel z Finska. Já to chtěl ještě venku zkusit, ale vzhledem ke školním povinnostem syna jsme se rozhodli vrátit domů. Učitelka říkala, že by bylo lepší, aby už chodil do české školy. Pro budoucnost. Proto jsme se rozhodli, že zůstaneme doma. Možností bylo víc, ale Vítkovice mi nabídly nejsolidnější nabídku, co se délky kontraktu týče. Já chtěl mít jistotu na delší dobu." * Syna ve Finsku učila manželka? "Je mu jedenáct, chodil normálně do školy. Doma si udělal úkoly do finské školy, pak se musel učit české předměty, aby zvládl vyrovnávací zkoušky. A k tomu hrál hokej, měl to hodně nabité." * Pomáhal jste mu s finskou školou? "To vůbec nepotřeboval. Byla to mezinárodní škola, učili se anglicky, takže bez problémů. Jen v začátku jsem mu s angličtinou pomáhal. To jsme hledali slovíčka všude možně, abych mu vysvětlil, co to vlastně znamená. Finštinu se začal učit až poslední rok, aby v tom neměl guláš. A taky ji zvládnul. Nepotřeboval pomoct." * Učit se matematiku a ještě finsky, to je asi oříšek... "Nó, to jo. (směje se) Ale finsky se pak taky naučil rychle. Když jsme odjížděli, neměl problém napsat slohovou práci ve finštině." * A vy jste ji přečetl? "Přečetl, ale moc jsem z toho nerozuměl. Určitě už umí finsky lépe než já." * Takže jste jej využíval i jako překladatele? "To né, všichni ve Finsku mluví anglicky. Ale třeba v kabině byli kluci hodně překvapení, jak rychle zvládl angličtinu i finštinu." * S Kärpätem Oulu jste za tři roky získal dva mistrovské tituly. Co vám bude nejvíc chybět, po čem se vám bude z Finska nejvíc stýskat? "Odjíždělo se mi hodně těžko. (přikyvuje hlavou) Když člověk někde prožije tři opravdu dobrý sezony v klubu, který fungoval neskutečným způsobem... Když jsme jeli na letiště a míjeli ceduli Oulu, tak nám bylo všelijak. Malý to dokonce obrečel, nebylo to nic jednoduchého. Chybět mi bude celkově atmosféra toho klubu. Byly to prostě tři nádherné roky." * A finská sauna? Oslavy v ní prý bývaly hodně podařené... "To bylo jen o reprezentačních přestávkách. (usmívá se) A každý to bral po svém. Fiňáci byli schopný za hodinu ze sauny vypadnout jak zralé hrušky. Pořádně zduněný. (směje se) My si to spíš užívali." * Už jste to stačil zavést ve Vítkovicích? "Já nejsem zrovna typ, který tohle potřebuje. Když je tak tým zavedený, tak se přizpůsobím, ale nepotřebuju to. Ve Finsku na tohle hodně dbají. Team spirit, jak sami říkají. My jsme trochu jiná mentalita." * Máte dům v Říčanech u Prahy, hrál jste ve Spartě i ve Slavii. Řadu fanoušků možná překvapilo, že jste nakonec zakotvil na severní Moravě... "Já měl naprosto vyrovnanou nabídku od Sparty, co se platu týče. Ale Vítkovice mi nabídly dlouhodobější smlouvu. Na tři roky. Nechtěl jsem být rok ve Spartě a pak znovu řešit co dál. Když už jsme se rozhodli vrátit domů, tak jsem vybral dlouhodobější smlouvu." * Slavia se neozvala? "Ne, ne. Slavia ne." * To je možná překvapivé, ne? Díval jsem se na klubové stránky a pořád jste zapsán ve Zlaté knize slavných hráčů Slavie Praha. "Jó? Tak to ani nevím." * Že by ještě hrál nějakou roli váš nucený odchod ze Slavie? Když vás klub v sezoně 2002/03 vyměnil do Plzně? "Tak... (chvíli hledá slova) Ono se říká, že všechno přebolí. Ale já prostě nezaznamenal žádný zájem z jejich strany, tím je to dané." * Zůstala ve vás nějaká hořkost? "Nebyla to hořkost z toho, že to udělali. Spíš mi šlo o to, jakým způsobem mi to udělali. Že mi tenkrát Láďa Růžička neřekl do očí - chci místo tebe Dudu! To mi vadilo. Kdyby přišel a řekl, chci Dudu a Plzeň chce tebe. Řeknu dobře, je to tvoje volba. Dodneška to nechápu." * Růžičku jste ve Slavii zažil ještě jako spoluhráče, hráli jste spolu v jedné formaci. Takže jste se znali asi hodně dobře, ne? "Kdyby to byl nějaký trenér, kterého neznám, tak nad tím mávnu rukou. Ale my se znali, doufal jsem, že máme trošku jiný vztah. A najednou mi nebyl schopný říct do očí - už tě nepotřebuju, chci někoho jinýho. Já bych to pochopil. Sice těžko, ale pochopil. Než aby mi popisoval, že pan Trvdý tohle, že došla trpělivost a tak... To mi vadí. Na druhou stranu, já se také jednou nezachoval ke Slavii fér. Před olympiádou v Naganu jsem šel za penězma a do lepšího týmu do Třince. S tím, že jsem se chtěl do Nagana dostat. Nakonec se to nepovedlo. Tenkrát zase já nebyl fér vůči Slavii a možná se mi to svým způsobem pak vrátilo zpátky." * Bavili jste se s Růžičkou od té doby? "Ne." * Nemrzí vás to? "Já žádnou chybu tenkrát neudělal. Samozřejmě mi to ze začátku sezony nešlo, jak jsem si představoval. Ale museli vidět, že se snažím na sto procent a dělám všechno pro to, aby se to otočilo. Nevidím důvod, proč bych já měl někoho vyhledávat." * Nedávno jste říkal, že kdybyste si k návratu vybral Spartu, bylo by to pro vás jednodušší a pohodlnější. Jak jste to myslel? "Máme barák u Prahy. A Sparta má mužstvo, které je poslední dobou zvyklé vyhrávat. Dokázala získat dva tituly po sobě, je to vítězný typ mužstva. V tom by to bylo pro mě jednodušší." * Vyžití a podmínky v Praze vám teď chybět nebudou? "Já tohle k životu nepotřebuju. Když mám sezonu, plně se soustředím na hokej. A když chci něco podniknout s rodinou, zajdeme do ZOO. Nebo do kina, což není problém. Navíc máme psa, takže si uděláme společnou procházku a jsme spokojení. S tím nemám problém." * Ani manželka? "Vůbec. Už si zvykla, že hokejový život není normální práce." * Dům je prázdný, nebo v něm máte nájemníky? "Nájemníky bych si v životě do svého baráku nevzal! (rezolutně) Je prázdný, jsme tam přes léto. Jinak máme super sousedy. Chodí čas od času vyvětrat, zalít kytky." * Říkal jste, že se vám z Finska neodjíždělo lehce. Je naopak něco, že jste si řekl -konečně doma! "Nevím... (přemýšlí) Sám jsem zvědavý. Víte co, my měli pořád našlapanou halu... Tady jsou zase lidi víc slyšet, jsou živější. Sám jsem zvědavý, jak bude česká extraliga vypadat." * Pořád vás hokej baví, užíváte si jej? "Kdybych z něj neměl radost, tak to přece ani nejde dělat. Někdo už si v mém věku rozjíždí podnikání, myslí na zadní kolečka. Já to tak nemám. Hokej je pořád můj život, kromě rodiny teda. A zatím jsem pořád schopen jej dělat tak, že mě někdo chce." * Díval jste se, kdo je nejlepším aktivním střelcem v extralize? "Né, nesledoval jsem to. (rozohní se a spustí vodopád slov) Já jen přišel a už to bylo - nahradit góly Zbyňdi Irgla! Teď jsem zase zaslechl, že se mám předhánět s Petrem Sýkorou. Ty vole! Já hlavně chci odehrát super sezonu s klukama jako tým. Samozřejmě, když dám hodně gólů, mužstvu to pomůže. Ale já chci být prospěšný pro tým. Nějaké góly jsem dal, strašně rád dám i další. Ale když jich dají jiní pětadvacet a já na ně přihraju, tak mi to úplně bude stačit." * Abych se vrátil k otázce. Víte, kdo je nejlepším střelcem? "Nevím, já to nesleduju." * Přece vy. "Já? (udiveně) Vždyť tady je... Nó, vždyť jsem taky nejspíš nejstarší, tak je to možný. Je fakt, že už mám pár extraligových sezon odehraných." * Na kontě jste měl před startem soutěže 302 extraligových gólů, těsně za vámi byl Martin Procházka. Ten jich nastřílel 299. Překvapilo vás to? "Tak to jsem myslel, že jich má víc než já. Nemá teda? (kroutí hlavou) Tak je to levý křídlo, ještě aby mě tak předehnalo." (směje se) * Štvou vás řeči o gólech, které se od vás čekají? "Chápu, že vaše práce je statistiky sledovat a ptát se na to. Lidi to zřejmě zajímá. Mě to jen trošku znervózňuje, co si budeme povídat. Vím, že mě brali do Vítkovic, abych nějaké góly dal. Rád je dávám, ale vím, jak to chodí. Někdy se může člověk s odpuštěním posrat a netrefí se. A někdy se mu puk odrazí od kalhot a je gól. Chci sezonu rozjet co nejlépe. Když bude dobrý start, bude to vypadat dobře i po zbytek sezony." * Statistiky také říkají, že jste byl třikrát mistrem světa a z prvního titulu se radoval v roce 1996 ve Vídni. Byl jste členem zlaté hokejové party, v nejlepších letech. Ale do NHL jste se nikdy nedostal. Proč? "Já tam hlavně nikdy moc nechtěl, nebyla to moje priorita. Ani jsem k tomu nebyl vychovávaný. O NHL jsem se nezajímal, do kolika let jsem ani neznal kluby, které tam vlastně hrají. Pro mě byla vrchol Dukla. Pak nároďák. A NHL? Já nevím. Ani jsem necítil, že bych byl typ pro tuhle soutěž. A když jsem měl šanci tam odejít, tak jsem ji nevyužil. Je to uzavřená kapitola." * Kdy jste tam mohl odejít? Když vás draftoval Montreal v roce 2001? "Ano, draftoval mě po vydařeném mistrovství světa 2001. Tenkrát jsem ale cítil povinnost zůstat ve Slavii. Ten rok se mi nedařilo, Růža mě vytáhnul z Třince do Slavie, dal mi spoustu prostoru na ledě. Já se dostal do nároďáku a vyhrál titul. Slavie mi pak řekla, potřebujeme tě tady. Bral jsem to jako morální povinnost zůstat. Dneska bych to možná řešil jinak. Ale to je pryč." * Bylo to dilema? "Můj agent mi na rovinu říkal - je to tvoje poslední šance. Jakmile jim řekneš, že nejdeš, tak už se tam nikdy nedostaneš. Nikoho nepřemlouvají víckrát. A já říkám, dobře. Tak zvyšme částku, jakou bych jako chtěl. Že chci víc peněz, aby to nevypadalo, že tam jen tak nechci. Jenže nejhorší na tom bylo, že Montreal na to kývnul a nabídku zvedl... A já jim pak stejně řekl, že nejdu. Takže tím to bylo hotové." * Navíc, když šlo o Montreal. Žádný začínající klub, ale tým s ohromnou hokejovou tradicí a jménem. Tam se asi opravdu nedalo čekat, že by se ozval znovu. "Přesně tak. Říkali mi, parádní klub! Přímá linka Praha - Montreal, nic víc nepotřebuješ. Ale já se takhle rozhodnul. I teď se můžu podívat do zrcadla a říct si, že jsem to udělal ze svýho nejlepšího přesvědčení." * Takže vás to ani trochu nemrzí? "Asi jsem si to alespoň zkusit mohl. (smířlivě) I když se tam nechytila spousta kluků, který jsou určitě lepší než většina, kteří tam hrají. Je to o příležitosti, psychické odolnosti." * Byl někdo, kdo vás tehdy vyloženě přemlouval, ať NHL vyzkoušíte? "V tomhle mám štěstí, že rodina respektuje moje rozhodnutí. Samozřejmě jsme doma řešili, jestli jít, nebo nejít. Peníze tam byly ohromně lákavé, ale já to tehdy tak cítil. A když se jednou rozhodnu, nenechám se zviklat." *** Montreal mě draftoval po vydařeném mistrovství světa 2001. Tenkrát jsem ale cítil povinnost zůstat ve Slavii." Vítkovice mi nabídly dlouhodobější smlouvu. Na tři roky. Nechtěl jsem být rok ve Spartě a pak znovu řešit co dál. Slavia se neozvala." VIKTOR UJČÍK Profese: hokejista HC Vítkovice Steel Narozen: 24. května 1972 Kariéra: Dukla Jihlava (1990-95), Slavia Praha (1995-97 a 2000-02), Oceláři Třinec (199701), Plzeň (2002/03), Sparta Praha (2002-04), Kärpät Oulu (2004-07) Úspěchy: trojnásobný mistr světa (1996, 1999 a 2001), dvojnásobný mistr finské ligy, nejlepší střelec extraligy (1995/96) Gólů v extralize: 302 Gólů v reprezentaci: 57 Draft do NHL: v roce 2001 si jej vybral Montreal jako 226. v pořadí. Zámořskou soutěž nikdy neokusil. Zajímavost: je velkým fanouškem střelných zbraní a střelcem. Také náruživým motorkářem, ale po haváriích z let 1999 a 2003 na motorku nesednul. Kdyby mi Láďa Růžička tenkrát řekl do očí, chci Dudu a Plzeň chce tebe, řeknu, dobře, je to tvoje volba. Dodneška to nechápu." Teď jsem zase zaslechl, že se mám předhánět s Petrem Sýkorou. Ty vole! Já hlavně chci odehrát super sezonu s klukama jako tým." střelecký dotazník Nejcennější zbraň. "Z každé koupené zbraně jsem měl radost a nevyvyšuju jednu nad druhou. Chtěl jsem tyhle kousky, tak je mám. Samozřejmě se pak dá dokupovat spousta serepetiček a zbraně si ještě vyšlechtit. Ale neřadím žádnou nad ostatní." Nejúdernější. "Mám dvě pistole - devítku a pětačtyřicítku. Jednu brokovnici a jednu kulovnici. Největší palební síla je asi v té poslední - samonabíjecí kulovnici. Ta má třicet ran v zásobníku." Nejpřesnější. "Ta co má nejdelší hlaveň. To je kulovnice. Dlouhá zbraň, mám na ní nastavenou optiku, kterou mám nastřelenou na sto až sto dvacet metrů. Takže tahle je určitě nejpřesnější." Nejoblíbenější. "Těžko říct. Ale nejčastěji mám u sebe Glock 19 Compact. Ta je lehká, skladná, v černé barvě, není moc vidět. Paráda. Nosím ji na boku, občas s ní chodím. Ne, že bych se cítil ohrožený. Ale proto, že mám zbraně rád. Ten pocit, že ji mám u sebe. Využít ji doufám nikdy nebude potřeba, naprosto mi stačí střelnice. Kdyby mi někdo šel po autě, nebudu po něm přece střílet. Něco jiného je, kdyby mi někdo lezl do baráku. To bych neváhal. Střílím a na hlavu. A je velká šance, že se trefím. Hlavně s tou brokovnicí." Nejlákavější. "Jestli mám nějaký sen? Kupuju si pravidelně časopis Zbraně a náboje a v každém vydání je kousek, který bych chtěl. To je jako s autama. Já si už ale splnil, co jsem chtěl, jsem spokojený. Snad jen mít plně automatickou zbraň... Ale to nejde, musel bych mít výjimku od ministersta vnitra. O ni určitě žádat nebudu, takže z téhle zbraně si nezastřílím." O autorovi| Hráče Vítkovic zpovídal KVĚTOSLAV ŠIMEK redaktor deníku Sport

Témata: 







Klasická verze
Mobilní verze