+
Nenechte si ujít nejnovější
zprávy ze světa sportu.
Sledujte nás na Facebooku
a dozvíte se vše jako první.
16. září 2007 • 00:00

Ve stresu nejedu

Autor:



Legendární hokejista a trenér Karel Gut ani v osmdesáti na odpočinek nepomýšlí PRAHA - Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Karel Gut, legenda československého hokeje, slaví dnes osmdesátiny. Slavnému hráči a trenérovi mistrů světa z let 1976 a 1977 byste přitom hádali klidně o dvacet méně. "Snažím se udržovat," usmívá se. "Čas ale ukrajuje každému stejně." Na uhlazeného chlapíka s gentlemanským vystupováním jako by se to ale nevztahovalo. Pevný stisk ruky, jiskra v oku a jasná mysl. Na komplimenty od přátel a známých si už dávno zvykl. "Když mi někdo řekne ty dobře vypadáš, tak povídám ale má to ještě pokračování´," vypráví pobaveně. "Ty dobře vypadáš, kdy umřeš?!" Svůj věk bere s patřičným nadhledem. "Člověk na to nesmí pořád myslet," mávne rukou. A recept, jak se od myšlenek na stáří oprostit? Práce! Budíka má pořád nařízeného na šestou hodinu, podílí se na přípravě publikace ke stému výročí českého hokeje a stále pracuje se synem v rodinné firmě. "To byl můj sen už od dob studií na obchodní akademii," prozrazuje. "Toužil jsem po obchodním světě, ale za komunistů se toho moc dělat nedalo." * Takže si to vynahrazujete na "stará kolena"? (úsměv) "Za války jsem nemohl studovat, maturoval jsem až ve 22 letech. Když jsem dohrával, chtěl jsem na vysokou ekonomickou. Pracoval jsem na obchodním úseku jednoho podniku v Uhříněvsi. Ředitel mi ale povídal: Karle, na co se takhle honíš? Jako nestraník stejně nemůžeš dostat žádnou nomenklaturní funkci. Řekl mi, abych se více věnoval hokeji. Tak jsem ho poslechl." * Tam vás jako kapitána a později trenéra národního týmu do komunistické strany nelákali? "Pokusy, abych vstoupil do KSČ, samozřejmě byly. Ale nikdy jsem tam nevlezl. V hokeji to tolik nevadilo. Rozhodující byl přece jen výkon a výsledky." * Přesto jste o sobě nemohl svobodně rozhodovat. Třeba povolení trénovat v Landshutu jste dostal vždy jen na tři roky. Neuvažoval jste, že tam zůstanete? (okamžitě reaguje) "Ne, o emigraci jsem nikdy nepřemýšlel, vždycky mě to táhlo zpátky domů. Sportovci nebo umělci na tom byli za minulého režimu lépe než ostatní lidé. Přece jen jsme cestovali, leckam jsme se podívali. V tom jsme měli výhodu." * Zpět do současnosti. V jaké branži vaše firma vůbec působí? "Máme velkoobchod na hygienické a sanitární potřeby. Když se tady změnil režim, tak mi známí z Německa nabízeli, jestli bych se tomu nechtěl věnovat. Říkali, že když přijedou na hranice, vidí na záchodě plechovku od okurek a v ní štětku. A mokrý hadr jako ručník. Byla to bohužel pravda." * A obchody jdou dobře? "Je to boj o zákazníka, je tady konkurence. Je to jako ve sportu. Člověk se musí snažit, aby často neprohrával. Beru to sportovně, ne abych se tím nemožně trápil." * Nebyl byste na tom ale lépe, chodit jako vrstevníci jen do parku krmit ptactvo? (rázně vrtí hlavou) "To bych nedokázal, protože bych začal přemýšlet o nemocech. Myslím, že člověk by neměl úplně vysadit. Nesouhlasím s lidma, kteří se těší na důchod, aby mohli sedět na lavičce a dívat se, jak létají vrány. I lékaři doporučují něco dělat, jenom radí nebýt ve stresu." * A to se vám daří? "Tu míru nedokážete nikdy najít. Dělám, ale myslím si, že se prací pořád bavím. Ve stresu nejedu." (úsměv) * Při výstavbě Sazka Areny jste se ale stresových situací asi nevyvaroval, že? "Zažíval jsem je, protože jsem byl vždycky příliš zodpovědný. Jako introvert všechno dlouho prožívám. Ale spal jsem vždycky dobře, prášky jsem brát nemusel. Už jako hráč jsem chtěl být co nejlépe připravený. Když jsem trénoval, už tři hodiny před zápasem se mnou nebyla řeč. Neexistovalo, aby se mnou někdo dělal rozhovor. Chtěl jsem se odpoutat od všeho, soustředit se. To mi zůstalo." * Berete to, že jste si moderní stánek v Praze doslova vydupal, jako zadostiučinění? "Splnil se mi tím sen. Nejlepší hráčská léta jsem prožil na Štvanici, největší trenérské úspěchy v holešovické Sportovní hale. Potom jsem chtěl v Praze vybudovat novou halu. Nejdřív se úspěšně rozvíjela jednání s finským investorem. Ten si ale potom začal klást podmínky, které nebylo možné splnit, takže jsme se rozešli." * Jak vás napadla jako investor právě Sazka? S vládním zmocněncem Malým jsme uvažovali, kdo by to mohl převzít, a dospěli jsme k tělovýchově. Tak jsme šli za doktorem Hušákem. Tomu se do toho nejdřív moc nechtělo, ale nakonec jsme ho získali. Musel ovšem přesvědčit akcionáře Sazky, aby souhlasili. Třeba fotbal byl dost silně proti." * Chvílemi se zdálo, že jste ve svém boji za novou halu osamocený. Jak jste to vnímal? "Vytrpěl jsem si i legraci, že jsem snílek, že se to nemůže stihnout. Myslím, že Hušákovou důsledností se podařilo dílo, které je nejlepším kouskem v Evropě. Vím, že jsou problémy se splácením, ale hala se poprvé dostala do černých čísel. Sportovní svazy budou na určitou dobu finančně omezeny, ale věřím, že se to bude zlepšovat. Myslím, že máme skvost, který dělá republice reklamu. Možná jednou poslouží i případné olympiádě." * Ani na okamžik jste nezapochyboval, že aréna na pomezí Vysočan a Libně skutečně vyroste? "Chvilkama to bylo samozřejmě nepříjemné. Ale pořád jsem věřil Hušákovi, že to disciplínou a ctižádostí dokáže. Mně zase věřil předseda IIHF Fasel. Řekl: Když mi to Karel slíbil, tak to bude. A nedělal nám problémy." * Zmínil jste olympiádu v Praze. Patříte k zastáncům této myšlenky? "Myslím, že je to reálné. Zvedlo by to úroveň nejen Prahy, ale i dalších měst. Sice by to přineslo velké náklady, ale ty by se vrátily. Navíc by zůstala infrastruktura. Termínu 2016 ale moc nevěřím, připravit takovou akci je náročné." * NHL by se ale právě v Sazka Areně mohla hrát třeba už za rok... (úsměv) "Myšlenka je to pěkná, což o to. Pro halu by to bylo další povzbuzení a úspěch. Potvrdilo by se, že je na úrovni arén v NHL, protože do špatné haly by nešli. Však je také trochu okopírovaná ze zámoří. Záleželo by však na tom, za jakých ekonomických podmínek by to NHL chtěla udělat. Těžko se můžeme měřit s Londýnem nebo Německem." * Jako čestný předseda hokejového svazu nevynecháte jediné zasedání výkonného výboru, jste pořád v centru dění. Neuvažujete o tom, že byste příští rok znovu kandidoval na funkci předsedy? (rozesměje se) "Jsem nejpilnější účastník schůzí, hokejem jsem vysloveně postižený. Nikdy pro mě nebyl zátěží, ale radostí. Znovu kandidovat jsem mohl už před třemi lety, ale odmítl jsem to, i když sílu jsem na to měl. A udělal jsem dobře, víte proč?" * Povídejte... "Protože vy novináři byste se v případě problému hned pustili do hokeje. Říkali byste co chcete, když máte v čele starého dědka. Ta kritika by logicky přišla a já to respektuju." * Koho byste tedy rád viděl jako příštího šéfa českého hokeje? "Měl by přijít někdo opravdu mladý, který hokejem žije. Protože to se musí, když to chcete dělat. Musíte s tím usínat a probouzet se." * Nového předsedu bude čekat spousta práce. Mnozí hovoří dokonce o krizi českého hokeje. Vidíte to také tak? "Útlum potká každého, podívejte se na Rusy. Poslední výsledky hlavně u mládeže jsou ale určitě varováním, že by se mělo něco dělat, aby skomírání nepokračovalo." * Kde vidíte cestu, jak z marastu ven? "Na všech úrovních, od práce s mládeží po reprezentaci. Není místo, které by se mohlo přeskočit. Hokej máme pořád v krvi, talentů je dostatek." * Mnozí nadaní hráči ale zmizí ještě dřív, než se jejich vlohy mohou pořádně rozvinout. Co s tím dělat? "Na svazové úrovni toho moc nezmůžeme. Jedině přesvědčovat rodiče, aby byli trpěliví a nechali děti dosáhnout určité kvality doma. Jako Švédové a Finové. Rodiče chtějí mít prostředky vložené do dětí co nejdříve zpátky. Někdy je ale lepší rok dva počkat, efekt potom může být větší. Prezident Klaus zrovna teď v pátek vzpomínal, jak při jeho návštěvě Chicaga Havlát vyčníval nad ostatními. Martinův tatínek měl trpělivost a počkal, až se syn zdokonalí doma." * O čem jste si ještě s hlavou státu povídali? "Bylo to úžasné, opravdu srdečné, žádná oficialita. Beru to jako velkou poctu pro všechny hokejové generace, které jsem jako hráč, trenér nebo funkcionář zažil. Asi půl hodiny jsme seděli v jeho pracovně a bavili se převážně o hokeji. Úplně přirozeně, to mi imponovalo. Od pana prezidenta jsem také dostal krásný osobní dopis, nic formálního. Ten si určitě dám na nějaké čestné místo." * Vraťme se ke stavu českého hokeje. Mají to podle vás dnešní trenéři těžší než v minulosti? "U mládeže určitě, protože dnešní mladá generace má mnohem více zájmů než před lety. Těch možností úniků od sportu je spousta. Neexistuje ale univerzální recept, jak kluky pro hokej získat. Rozdílné je to ve velkoměstě nebo v menších místech." * A jakou pozici mají trenéři u seniorských mužstev? "Reprezentační trenér to má hodně složité, protože nemá hráče pořád na očích. Na klubové úrovni na tom jsou dnešní trenéři asi lépe. Hráči mají profesionální smlouvy, vědí, že jsou placeni za hokej, cítí větší zodpovědnosti." * A jak brali ve Spartě vás, když jste v sedmatřiceti letech přešel z pozice hráče rovnou k prvnímu mužstvu? (úsměv) "Nebyla to moje vize, ale vyplynulo to ze situace. Přáním vedení klubu i hráčů bylo, abych začal trénovat." * Jak vás spoluhráči brali jako kouče? "Moc se toho nezměnilo. Respekt jsem měl už jako dlouholetý kapitán, zároveň jsem nebyl žádný dryáčník. Vůči klukům jsem se vždycky choval kamarádsky, proto mě akceptovali. Nejsem konfliktní člověk, i když jsem háklivý na přesnost, chování, vystupování. Vyžaduju to od sebe i od ostatních." * Dál jste si s bývalými spoluhráči tykal? "Samozřejmě. Ještě jako kapitánovi národního mužstva se mi ale stala zvláštní příhoda. Když tam poprvé přišel Pepík Černý, tak mi říkal pane Gut." (směje se) * Ale jako zastánce tvrdé přípravy vás asi moc nemilovali, že? "To byla nutnost! V 50. letech nám Rusáci otevřeli oči. Oni sice vypadali na ledě podivně, prolamovaly se jim kotníky, ale byli výborně připravení. Když jsme s nimi chtěli držet krok, museli jsme přidat v tréninku. Přizpůsobili se ještě Švédové a Finové, ostatní jako Švýcaři nebo Němci odpadli a dohánějí to dodnes." * Takže nejste staromilec nostalgicky vzpomínající na minulost? (citelně přidá na hlase) "Když někdo vykládá, že za něho se hrál krásný hokej, dívá se růžovejma brejlema. Dnes je všechno dokonalejší, rychlejší, tvrdší. Je to někde úplně jinde. Speciálně hokej prodělal obrovský vývoj, i co se týká pravidel. Vždyť třeba obránci kdysi nesměli ani ze své třetiny. Byli to stojáci." * Životosprávu z mládí dodržujete pořád? "Nemůžu říct, že bych byl asketa. Nikdy jsem ale nekouřil, neopíjel se. I když vína se napiju rád. Dokonce jsem se dočetl, že v přiměřené míře je to zdravé." * Ordinujete si červené na krvinky? "Vím, že je zdravější, ale mně chutná spíš bílé. Pravidelně si doma dávám tak dvě skleničky." * Tak to je váš recept na svěžest? "Jsem docela fit, ale také jsem už měl namále. V roce 1986 před mistrovstvím světa v Moskvě mi doktor Trefný musel vzít asi dvacet centimetrů tlustého střeva, kde jsem měl zhoubný polyp. A vidíte, jsem tu už jedenadvacet let. Chodím jen na pravidelné rozbory krve, dostávám imunologickou podporu, to je všechno." * Udržujete se i nějak v pohybu? "Když nepočítám procházky, už je to horší. Nejezdím ani na kole." * Za volant se ale ještě posadíte, že? "Řídím pořád, ale raději jen ve dne, protože už hůř vidím, třeba při čtení. Mám trochu problémy se sítnicí, musím být opatrný. To je úděl vyššího věku." * Kdy jste měl naposledy na nohách brusle? "Když se otevírala Sazka Arena. Museli jsme se předvést." * Troufl byste si na led ještě dnes? "To jo, ale nechtěl bych být pro srandu. To víte, ta ladnost pohybu je pryč." (směje se) * Odkoučoval byste ještě zápas? "Jedině nějakých starých pánů. Naposledy jsem stál na střídačce v roce 1992 ještě v Landshutu. Člověk se v určitých směrech nesmí přeceňovat. Musí vědět, co si může troufnout a co už patří mládí. To už bych nebyl soudný." *** "Když někdo vykládá, že za něho se hrál krásný hokej, dívá se růžovejma brejlema. Dnes je všechno dokonalejší, rychlejší, tvrdší. Je to někde úplně jinde." "Pokusy, abych vstoupil do KSČ, samozřejmě byly. Ale nikdy jsem tam nevlezl. V hokeji to tolik nevadilo." "Vytrpěl jsem si i legraci, že jsem snílek, že se to nemůže stihnout. Myslím, že Hušákovou důsledností se podařilo dílo, které je nejlepším kouskem v Evropě." KAREL GUT Narozen: 16. září 1927 Hráčská kariéra: ATK Praha (1949-51), Tatra Smíchov (1951-53), Sparta (1953-1964) Trenérská a funkcionářská kariéra: Sparta (1964-67), Landshut (1967-70), Sparta (1970-73), reprezentace Československa (1973-80), Landshut (1980-83), ústřední trenér svazu (1983-89), Landshut (1989-92), předseda ČSLH (1994-2004) Největší úspěchy - hráčské: nejlepší obránce MS 1955, 3x bronz z MS (1955, 1957 a 1959), mistrovský titul se Spartou 1954. Trenérské: titul mistrů světa 1976 a 1977, titul mistrů Německa 1970 a 1983. Člen Síně slávy IIHF (uveden v roce 1998 spolu s Jiřím Holečkem) Foto popis| KAREL GUT převzal v pátek na Pražském hradě z rukou Václava Klause stříbrnou Čestnou plaketu prezidenta republiky Foto autor| Foto: ČTK/Roman Vondrouš Foto popis| KAREL GUT (vpravo) a FRANTIŠEK TIKAL Foto autor| Foto: archiv

Témata: 

Dejte nám like a sledujte nás!

.
instagram







Klasická verze
Mobilní verze