Květoslav Šimek
23. února 2016 • 10:00

Titul, vyhazov a teď tohle. Jak kouč Šimíček prožíval krach Skalice

Roman Šimíček v exhibici vítězů z Nagana a mistrů světa z let 1999 - 2001

Roman Šimíček (44 let) zažil na Slovensku během necelého roku triumf, vyhazov i krach. V minulé sezoně dovedl společně s Peterem Oremusem k mistrovskému titulu Košice. Když je ale šéfové košického klubu po nevydařeném vstupu do letošního ligového ročníku odvolali, odešel Šimíček v polovině října do Skalice. A tam zažil krach.



První výplatu ještě dostal, na další pak čekal marně. Od listopadu. Premiéra v roli hlavního trenéra dopadla tristně. Ne jeho vinou. Skalica se kvůli dluhům rozpadla, klub zkrachoval a musel se před koncem soutěže ze slovenské ligy odhlásit. Roman Šimíček už si tak stačil poupravit názor na trenérské živobytí. Upřímně přiznává, že radikálně.

„Když jsem byl hráč, tak jsem si vždycky říkal, že bych chtěl být taky takový trenér,“ líčí úsměvem. „Co dělá? Stojí na střídačce, řve po nás a my to musíme všechno oddřít. Teď si zpětně říkám, jak jsem byl hloupý, když jsem si tohle myslel a říkal. Trenérský život je sakra těžší!“ Pro hráče má jedinou radu: „Hrajte, dokud to jde. Život hráče je v porovnání s životem trenéra zlatý.“

Dá se popsat, co jste si ve Skalici prožil?
„Nebylo to normální. Když jsem do Skalice odcházel, vůbec jsem nepředpokládal, že by se něco takového mohlo stát. Informoval jsem se, ptal se i na situaci kolem financí a bylo mi řečeno, že to je v pohodě. Že by měli celou sezonu v pohodě zvládnout. Bohužel. První problémy přišly už v listopadu. Pak se to táhlo, táhlo, až nakonec přišli s tím, že peníze nejsou. Kluci měli ve smlouvách dodatky, že když jim klub dluží měsíc peníze, můžou si najít jiný. Uplatnili je a všichni, dá se říct ze dne na den, opustili kabinu.“

Roman Šimíček

Narozen: 4. listopadu 1971 (44 let) v Ostravě

Profese: hokejový trenér

Hráčská kariéra: Vítkovice (1989-98), HPK Hämeenlinna (Finsko, 1998-2000), Pittsburgh Penguins (NHL, 2000/01), Minnesota Wild (NHL, 2000-02), Houston Aeros (AHL, 2001/02), IFK Helsinky (Finsko, 2002/03), Sparta Praha (2002-04), Vítkovice (2004-09), Dukla Trenčín (Slovensko, 2009/10), GKS Tychy (Polsko, 2010-13)

Reprezentace: 53 zápasů/ 7 gólů

Bilance v NHL: 63 zápasů/ 7+10

Největší hráčské úspěchy: zlato z MS v Norsku (1999), bronz z MS ve Finsku (1997), extraligové stříbro s Vítkovicemi (1997), tři extraligové bronzy (1998 s Vítkovicemi, 2003 a 2004 se Spartou Praha), dva bronzy z finské ligy s Hämeenlinnou (1999 a 2000), bronz z polské ligy s GKS Tychy (2013), nejlepší nahrávač české extraligy (1991/92)

Trenérská kariéra: Tychy (hrající asistent 2012/13), Vítkovice (asistent, 2013-15), Košice (asistent, 2015), Skalica (hlavní, 2015/16)

Největší trenérské úspěchy: titul s Košicemi (2015)

Zajímavost: v Pittsburghu byl v sezoně 2000/01 členem „české mafie". Kromě trenéra Ivana Hlinky v týmu byli i Jaromír Jágr, Martin Straka, Robert Lang, Josef Beránek, Jan Hrdina, Jiří Šlégr, Milan Kraft, Michal Rozsíval, Jiří Kučera a Josef Melichar.

Všichni?
„Zůstalo jich asi osm. Pavel Brendl, Honza Novák… Pak najednou přišli nějací lidé, že by to chtěli zachránit. Že peníze mají. Jenže to už jsme nebyli schopni dát za pět, šest dnů mančaft znovu dohromady. Chybělo nám nějakých třináct lidí, nedalo se. Domluvil jsem si jednoho, vypadnul další. Co jsme měli slíbené, to postupně odpadávalo, bylo to hektické.“

Vy jste byl také od listopadu bez peněz?
„Já tam přišel v půlce října, to jsem peníze dostal. A od té doby nic. Takže… Byla to škola i pro mě. Sezona, ať už byla jaká byla, mi dala hodně. Ať už to byly Košice, nebo tohle. Vyzkoušel jsem si ve Skalici poprvé hlavního trenéra, což bylo úplně nové. Když tedy pominu těch pár zápasů, co jsem zaskakoval s Pavlem Trnkou ve Vítkovicích u mladšího dorostu.“

Jak jste hráče ve Skalici motivoval? Pojďme hrát, třeba peníze přijdou?
„O to ani nešlo. Kluci měli vůli, chtěli hrát. Ale třeba jsme měli problémy se zbytečnými vyloučeními. Chtěl jsem to řešit, zavedl jsem nějaké sankce. Byť minimální. Ale když pak kluci říkali: ‚Trenére, z čeho vám máme pokutu zaplatit, když peníze nedostáváme? Výplata nám nepřišla dvě měsíce.‘ To bylo těžké.“

Zapracovat na studiu

Věděl jste jako trenér o situaci v klubu víc, nebo jste byl ve stejné pozici jako hráči?
„Měl jsem informací asi víc a častější. Jenže to bylo stejně jedno. Vygradovalo to tím, že hráči na začátku února řekli, že když nedostanou peníze k určitému datu, nenastoupí k zápasu. Peníze se nepodařily sehnat, takže jsme nejeli do Piešťan. Potom do Košic. No a začalo se to rozprchávat. Pak se všechno najednou chtělo zachránit, jenže jsme už nesehnali hráče. A když jsme někoho sehnali, tak za pět hodin volal, že ne. Že se pídil po informacích a že se mu do toho nechce.“

Podle slovenských médií dosahoval dluh Skalice až tři miliony eur. Opravdu tolik?
„To si nemyslím, že by byly dluhy až tak velké. Pravda, přesně jsem do toho neviděl – kolik se dluží, kdo s kým měl jaké problémy. Ani jsem to nechtěl vědět. Ale nemyslím si, že by byl dluh až tak velký. Faktem prostě je, že peníze došly.“

Vy se ke svým penězům dostanete? Nebo jste to odpískal?
„No tak odpískal asi ne. Hlavně nevíme, co s klubem bude. Jestli úplně zanikne? Nebo spadne do první národní? Pokud zůstane, tak by všechny pohledávky měli vyplatit. Vůbec nevím. Řekl jsem si, že si teď dám chvíli úplně volno a pak to začnu řešit. Hlavně, že jsme zdraví.“ (usměje se)

Proč to neklaplo v Košicích?
„Pravda je, že na začátku sezony jsme v Lize mistrů měli zápasy podstatně lepší, než potom v lize. Tam nám to nešlo. Chemie mezi trenéry a hráči nefungovala. I když tam byli v podstatě stejní hráči, jako když jsme udělali titul. Nevím, někdy si to prostě nesedne. Sám jsem cítil, že mužstvo potřebuje impulz a cítilo to i vedení. Tak se změna udělala. Takový je trenérský život. Jednou jsi tam, potom tam. Vyhodí tě a modlíš se, aby přišla další šance. Co si budeme nalhávat – sedět doma, to prostě nejde. To vydržím týden. Možná. A musím něco dělat.“

Co tedy budete dělat dál? Už vás někdo kontaktoval?
„Ne, máte únor. Všude se dohrává… Další sezonu zatím neřeším, chci chvíli vypnout, dívat se na extraligu, doklepat druhý ročník licence trenérského áčka. Ve Skalici jsem na tohle čas neměl, protože tam se od rána do večera řešily úplně jiné věci. Tak teď chci na studiu zapracovat.“