Pavel Bárta
29. března 2016 • 18:14

Divočina v zastupování hráčů. Licence pro agenty neexistují, hlásí svazový boss

Autor:
Tažení proti korupci bude v českém hokeji ještě intenzivnější
TOP VIDEA
Osasuna - Barcelona: Gól! Messi vymíchal obranu a zvýšil na 3:0 Osasuna - Barcelona: Gól! Messi vymíchal obranu a zvýšil na 3:0
Slovák Borároš uškrtil Běleho a vyhrál OKTAGON: Teď se najím jako prase! Slovák Borároš uškrtil Běleho a vyhrál OKTAGON: Teď se najím jako prase!
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tažení proti korupci bude v českém hokeji ještě intenzivnější, svaz rozšířil spolupráci s Transparency International a iniciativou Loveckorupcniku.cz i na prevenci. Sem spadají rovněž zpronevěry peněz za naslibovaná angažmá v cizině. Deník Sport informoval o kauze Libora Švindla, podobných případů je víc. Dochází k nim taky proto, že v zastupování hráčů v Česku vládne divočina. Neexistují licence pro agenty, nejsou stanovena žádná pravidla. „Podklady jsme připravené už měli, ale zatím jsme nenašli východisko,“ přiznává člen výkonného výboru ČSLH Bedřich Ščerban. „Lidi tedy sami musí dobře zvážit, komu svěří svůj osud do rukou,“ dodává.



Agent je něco jako poradce hráče, stará se o něj, zajišťuje mu servis. Ale mírně řečeno, všichni se nechovají čestně. Chystá svaz zavést licence a databázi agentů, aby zajistil v této oblasti větší pořádek?
„Podklady na udělování licencí už jsme měli připravené. Vzali jsme mezinárodní licenční řád a upravili to na naše podmínky. Ale vždycky jsme narazili na problémy. Ukázalo se, že APK (Asociace profesionálních klubů) k tomu měla určité výhrady, chtěla ten materiál zpracovat úplně znovu. Točili jsme se pořád dokola, po nějakých čtyřech sezeních se komise přestala scházet. Nemohli jsme najít východisko. Kdykoli jsme se na něčem shodli, přišlo nějaké ale.“

Například?
„Třeba jsme byli postaveni před otázku, co když hráče zastupuje právní kancelář, která licenci nemá. Takže jsme tam museli zapracovat, že právník to může být. Nebo, co když to bude hráčův rodič. Pořád jsme se takhle točili v různých věcech.“

Pracuje se na dotažení téhle otázky, nebo zůstane ještě dlouho otevřená?
„V tuto chvíli to trošku spí, čeká nás ještě konference svazu. Ta může změnit obsazení výkonného výboru a lidí v různých funkcí, to už pak bude třeba na nich. Ale cítíme, že bylo dobré licence mít. Jenže tím pádem určujeme skladbu a množství lidí, kteří ty agenty budou dělat. Takže se k tomu musí vyjádřit ještě další orgány, jestli my jako ČSLH do toho vůbec můžeme takhle zasáhnout a říct, kdo smí být agent a kdo ne. Narazíme na další předpisy, které jsou nadřazené řádům a stanovám ČSLH.“

V NHL a taky v KHL licence normálně fungují. Proč to v Rusku jde a u nás ne?
„Víme o tom, ovšem v Rusku to funguje ještě trošku jinak. Tady přece jen můžou orgány státní správy například říct, že to takhle provést nelze, protože licence znamenají omezení. A to my zatím nevíme, jestli lze nebo ne. Musíme to rovněž propojit s IIHF, aby platná licence ČSLH platila i v rámci celé mezinárodní federace.“

Agenta pak ale může dělat v podstatě každý. Jak tedy mají lidé postupovat, aby se v někom nespletli a třeba nenaletěli?
„Musí si dobře prověřit, komu vloží svůj osud do rukou, aby to byla důvěryhodná osoba, aby smlouva byla ošetřena tak, že jim skutečně zajistí servis, jaký očekávají. Je potřeba dobře zvážit, na koho se obracejí. Je to vztah hráče s někým. Může to být osoba, agentura, cestovní kancelář. Když pojedete na dovolenou, taky si vybíráte cestovku, která je důvěryhodná a poskytne vám, co očekáváte.“

Přesto naletí...
„Lidé mívají přehnaná očekávání. Svoje děti vidí v NHL, jsou ochotni leccos podstoupit. To je jako když jim v nějakém kempu naslibují, že právě přes něj se jejich dítě prorazit a kdesi cosi. I za ně jsou pak ochotni platit značné částky a moc to neřeší. Dobrých hráčů je ale málo. A pokud někdo dobrý je, tak se o něm ví, sejde se mu třeba pět nabídek z různých klubů. Myslet si, že někdo někoho přehlédl, že je utlačovaný a že si ho někde jinde všimnou v době propracovaného skautingu a internetu, kdy o všech víme všechno, to by musela být hodně velká výjimka.“

V kauze Libora Švindla nebo i dalších ovšem nešlo o špičkové juniory, nýbrž o hráče, kteří si jen chtěli zahrát jinde a naučit se jazyk. Zaplatili, ale žádné angažmá se nekonalo. Co tedy mají dělat, když nemají potřebné kontakty?
„Nabádáme hráče, aby byli hodně opatrní a reální při pohledu na svoji výkonnost a svoje možnosti. A znovu opakuju, lidi musí být obezřetní v tom, komu mají důvěřovat. A pokud se jim něco nezdá, můžou se obrátit na instituce, s nimiž v tažení proti korupci spolupracujeme.“