Miroslav Horák
26. května 2016 • 20:00

Bukač chválil Vůjtka na MS postrádal individuality: Páté místo odpovídá

TOP VIDEA
Zlín - Slavia: Škoda jako Poborský! Krásným lobem překonal Dostála, Slavia vede 2:0 Zlín - Slavia: Škoda jako Poborský! Krásným lobem překonal Dostála, Slavia vede 2:0
Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona Chomutov - Mountfield HK: Hokejová paráda! 16letý Lauko vymíchal obránce Newtona
VŠECHNA VIDEA ZDE

Češi si na šampionátu v Moskvě vedli výborně, páté místo odpovídá poměru sil ve světě. Výborný byl trenér Vůjtek. To tvrdí Luděk Bukač, persona českého hokeje. Zároveň však vidí, jaká mezera se rozprostřela mezi vítěznými velmocemi a zdejší snahou o pokrok. „Chybí mi tu velká diskuze na dané téma, která by nás posunula dál,“ prohlašuje renomovaný kouč.



I v osmdesáti letech se vyplatí naslouchat jeho myšlenkám. Nic totiž nelakuje narůžovo, nemá důvod. Jak věci vidí, tak je podává. A takto Luděk Bukač shrnuje pro Sport před pár dny skončené MS v Rusku. 

Jaký výstup z turnaje ohledně české účasti jste si sám pro sebe vytvořil? 
„Mám z toho velmi dobrý dojem. Po stránce výkonu jsme dosáhli maxima, kterého šlo dosáhnout. Stalo se tak díky výbornému kouči a týmu, kde všichni hráli velice zodpovědně a pro mužstvo. Na druhé straně, výsledek odpovídá realitě rozvrstvení sil ve světovém hokeji.“ 

Co ve vašich očích stojí za čtvrtfinálovým vystřízlivěním s Američany? 
V čem především? 
„Především v prezentaci Vládi Vůjtka na turnaji. Ukázal, že i bez mediálního humbuku, naprosto přirozeným, vřelým, přesto však pevným způsobem a projevem, lze mužstvo vést. A hráči se tomu dobrovolně podřídili. Vzali si za svou povinnost, aby mužstvo na turnaji dobře dopadlo. Celá výprava měla před turnajem jisté obavy z výsledku, z vlastní produkce, ale všichni si vedli dobře. Krizové momenty ustálo. Ano, čtvrté místo jsme mohli mít, ale páté odpovídá skutečnosti víc.“ 
Trenér Jandač o Jágrovi: Je jen jeden, nejde nahradit


Český hokej prvně od padesátých let nedosáhl počtvrté v řadě na medaili. Divíte se, nebo ne? 
„My to nechceme slyšet, ale odpovídá tomu naše základna a aktuální stav naší mládeže. Podívejte se na Kanadu, jakým progresem prošla. My všichni jsme ji znali úplně jinou, než jak se prezentuje dnes. U nás si zapnete televizi a od komentátorů pořád slyšíte, kolik měl ten který hráč hitů, osobních soubojů, blokovaných střel, dorážek. My se vyžíváme v atributech, které Kanada dávno opustila, anebo na nich nelpí. Dnes je to Kanada, kdo hraje nejhezčí a nejlepší kombinační hokej ze všech. Její hráči vybruslí z každé situace podobně jako Barcelona ve fotbale. Kombinací. My se do tohoto stadia dosud nedostali. Ani to nejde, směr je u nás jiný. Chybí mi tu velká diskuze na dané téma, která by nás posunula dál.“ 

Po předloňském stříbru osmnáctky kouče Jakuba Petra to vypadalo na velký progres, letos však přišla drsná facka a propadák stejného ročníku 0:8 ve čtvrtfinále s USA... 
„A do toho argumentujeme, že Amerika je pohromadě celou sezonu. Ale přeci naše osmnáctka to má podobně, odehrává spolu plno turnajů během sezony. Problém vidím v našich trenérech mládeže a jejich pohledu na hokej. Neřešme extraligu, to je záležitost majitelů klubů. To výchova mládeže je věc celospolečenská. A my ji zanedbáváme. Spousta rodičů vysílá své potomky do zámoří, kde pořád dokola slyší: přihrávka je víc než střela. Nutí hráče do vytváření ideálních střeleckých pozic, zatímco u nás máme hity... Vytváříme jinou koncepci, než tu, nesoucí úspěch. Naši lídři mládeže si však myslí, že je vše v pořádku, hráče správně poučujeme a vedeme. Říkáme jim, jak mají Říká hrát, přitom mladým hrát bereme přirozenou ber tvořivost, snahu tvo něco vymyslet, sešněrováváme pokyny.“ 
Nemáte tedy dojem, že český hokej vychovává progresivní trenéry? 
„My trenéry vychováváme, ale ne pro třetí tisíciletí. Změnilo se poznání, víme přesně, jak funguje lidský organismus, jak teoreticky vychovat tvořivého člověka. Zároveň neznamená, že když byl někdo vynikajícím hokejistou, bude zároveň skvělým trenérem nebo developerem. V tomhle směru nás svět předběhl a je třeba si to nejen přiznat, ale účinně proti tomu bojovat. Musíme vytvořit prostředí, v němž se všichni budou cítit dobře. Hráči, trenéři, rodiče.“ 

Jak na to? Každý tu jede spíš na sebe. 
„Je nesporné, že v naší zemi nevymizel talent. Projdete se po stadionech a vidíte nefalšované nadšení dětí, jejichž předchůdci jim zanechali prvotřídní genofond. Na nás je, aby se mládežnické prostředí stalo úrodným. Zajistit, aby hráči byli pyšní, že mají možnost učit se hokej, že je vychovávají čeští trenéři. To samé rodiče. Je omyl si myslet, že vše záleží na penězích. Podpora státu a svazu je na velmi slušné úrovni. Je pouze otázkou, zda investice dobře využíváme. Zda to někde náhodou neděláme pro sebe.“ 

Vrátím se ještě k šampionátu, kde hráči jako Šimek či Jeřábek prokázali do té doby zapouzdřenou mobilitu českých obránců. Pro vás výkřik do tmy, anebo nástup trendu? 
„Beru to jako pozitivní znak. Zajímavou roli v tomto sehrává extraligový Liberec. Našel si kouče s pokrokovým uvažováním, ctižádostivého a rozvíjejícího mladé hráče. Prošel si tvrdou cestou, ale přišel na to. Věřím, že i další trenéři změní své uvažování. Musí a to okamžitě. Liberec bezpochyby prokázal, že je soudržnou organizací. Tu musela rozpohybovat vůdčí osobnost, jedna hlava. Takhle to funguje ve všem, ve sportu, v byznysu. Jen víc takových příkladů.“ 
Ručinský o SP: Jágr má plné právo myslet sám na sebe