Roman Čechmánek kopanci v soukromém podnikání utopil desítky vychytaných milionů, v jednu dobu byl rád za pouhou střechu nad hlavou. Všechny trable zdaleka neodklidil, hlavu však zvedl. A vrátil se k hokeji.
Na středečním Hokej charity Golf Cupu u Kunětické hory svojí přítomností nejprve podpořil dobrou věc a pak se dal do vyprávění. Ne tolik o tom, co ho bude živit, spíš o tom, co by jej v budoucnu mělo naplňovat. Člen zlaté naganské armády vstupuje do oficiálního programu výchovy mladých talentovaných gólmanů. „Díky nabraným zkušenostem můžu dát klukům něco navíc,“ věří si trojnásobný mistr světa a pětinásobný extraligový šampion.
Máte na hokej čistou hlavu, vzhledem k nedořešeným potížím souvisejícím s podnikáním?
„To je taková moje druhá kapitola, ale já se chci věnovat hokeji a nevracet se zpátky.“
Máte to už vyřešené?
„Jak jsem řekl, nechci se vracet zpátky.“
V čem všem jste v hokeji zapojený?
„Poslední dobou už je toho víc. Věnuji se hlavně mládeži. V minulé sezoně jsem vytvářel individuální tréninky nejen brankářům, ale i hráčům v poli. Od nadcházející sezony by se to mělo rozšířit a měl bych mít na starosti mladé gólmany z celé Moravy. V plánu je starat se o jednodenní kempy, kde by byl výběr top brankářů a ti by dostávali různé informace. Jakým stylem se momentálně chytá, co pro ně můžeme udělat v oblasti rozvoje a růstu. Předběžně jsme se s lidmi ze svazu dohodli, jen to ještě není schválené.“
Jak moc táhne jméno Roman Čechmánek?
„Nevím, jak moc táhne. Já se hlavně snažím pomoci, a pokud to bude ku prospěchu, brankáři budou mít chuť se zlepšovat, bude to jenom dobře. Práce s mládeží však nikdy není vidět hned, je to práce na pár let. Ale věřím, že se dopracujeme k tomu, že budeme mít víc kvalitních brankářů než nyní.“
Spousta bývalých hokejistů se vrací k tomu, co jim šlo. Jste do toho maximálně zapálený, anebo v sobě teprve nacházíte chuť dělat v branži?
„Především je to něco, čemu rozumím, co znám a umím. Právě díky nabraným zkušenostem můžu dát klukům něco navíc. Když se něčemu věnujete dlouhou dobu, spoustu toho prožijete a hlavně na vlastní oči vidíte, jak se pracuje v zahraničí, jaká je tam píle, nasazení nejenom hráčů, ale i trenérů, tak je dobré to přenést i sem.“
Před pěti lety nebyla práce s mládeži, jak dnes
Navíc doba pokročila…
„Od mých časů se hodně změnilo. Já tomu dávám něco navíc, co se týká zkušeností, které člověk za ty roky nabral. Samozřejmě nějaký mustr, podle něhož pracujeme, chceme předat i trenérům na regionální úrovni, abychom všichni pracovali stejně. Aby se všude dostaly nové trendy.“
První kontakt přišel ze svazu k vám, nebo jste se zajímal, co by bylo k dispozici?
„Sám jsem oslovil Slávu Lenera (šéftrenéra ČSLH) s tím, že bych se chtěl připojit. Snažili jsme se najít vhodnou spolupráci, která by byla pro obě strany přijatelná. Aby to opravdu fungovalo a mělo svůj význam. Už loni jsem se svazem jistým způsobem spolupracoval a poslední dva roky dělal brankářské kempy, abych měl sám přehled, co se dneska učí, co se chce a co se praktikuje.“
Jste optimista, co se týká budoucnosti českého hokeje?
„Je pravda, že ubývá talentů, kteří se dostanou na draft a poté se prosadí do NHL. Ale sportujících dětí je všeobecně málo. Sportů je dnes tolik… Před třiceti lety byly tři čtyři hlavní sporty, které pohltily hlavní proud. Důležité je, těm, co chtějí, otevřít a ukázat cestu. Jsem optimista, určitě se tu dělá víc práce než dřív. Před pěti deseti lety nebyla práce s mládeží na úrovni, jaká je dnes.“
Jako trenér jste nedávno působil ve Vsetíně, dlouho jste tam však nevydržel. Proč?
„Byl jsem tam necelou sezonu. Začal jsem u mladšího dorostu, ale po měsíci jsem byl požádán, abych přešel k juniorskému týmu. Tak jsem na to kývl a věnoval se brankářům. Dobrá zkušenost, dobrý rok. Díky němu jsem získal pohled na situaci v mládeži. Udělal jsem si béčkovou licenci, dozvěděl se přitom spoustu nových věcí, které si člověk jako hráč neuvědomuje.“
Láká vás pouze práce s brankáři, anebo i klasická trenérská práce?
„Samotný koučink mě určitě baví. Je to věc, která je asi na vrcholu, ale člověk potřebuje sbírat zkušenosti, aby i v trenérské roli vystupoval jinak. Odlišně to vidí člověk jako hráč, s odstupem času se na vše dívá jinak a musí reagovat jinak. Na koučink musíte mít vlohy, je to specifi cká věc.“
Brzy bude z brankářů třetí obránce
Jaký jste trenér? Impulsivní jako hráč během kariéry?
„Impulsivní vůbec. Ty časy jsou pryč. Snažím se v klidu předávat zkušenosti ostatním, chci po klucích, aby si nedělali těžkou hlavu z hokeje. Aby ho hráli s radostí, smáli se u něj, ale aby rozhodně byli pracovití, celé to mělo řád a naučili se poslouchat povely. Pokud se má hráč zlepšovat, musí umět poslouchat trenéra a radu, kterou od něj dostane, vstřebat.“
Když jste chytal v NHL vy před patnácti roky a jak se chytá teď, v čem vidíte zásadní rozdíl?
„Brankářský styl se mění neustále. Před pěti šesti lety se chytalo na brankové čáře, slajdovalo se, dnes je to pryč. Už i práce brankářů je víc o bruslení a dalších činnostech. Po brankářích se čím dál víc žádá, aby byl jako šestý hráč. Časem se po nich bude chtít, aby zastávali roli třetího obránce.“
Před pár lety se tvrdilo, že v NHL čeští gólmani vymřou. Není tomu tak…
„A jsou to mladí kluci, kteří mají všechno před sebou, nabranými těžšími zápasy a dál porostou. Pokud se jim bude někdo věnovat a oni sami budou chtít, tak půjdou nahoru. Pro Česko je dobře, že v NHL pořád máme brankáře, mladí k nim budou vzhlížet, budou chtít chytat jako oni.“
Kdo se vám nejvíc líbí?
„Samozřejmě že dobře má našlápnuto Mrázek, ale zatím měl první takhle dobrou sezonu, v níž byl více brán jako jednička. Pokud se mu to podaří zopakovat, vydobude si pevnější pozici. Mrázek je velice dobře se pohybující brankář, který umí číst hru.“
Blíží se Světový pohár. Věříte českému týmu?
„To máte podobné jako ve fotbale. Nemáme tolik kvalitních hráčů, kteří by hráli NHL v prvních dvou formacích svých týmů. Elitní dvě pětky chodí na přesilovky, jsou na ledě v rozhodujících chvílích. Tyhle malé věci málokdo vidí, ale tito hráči jsou nejpotřebnější a udávají ráz týmu. My tolik takových hráčů nemáme, ale postupem času se zase můžou vychovat. Naše generace na začátku nebyla taky tak úspěšná, až když hráči nabrali zkušenosti z mistrovství světa a z dalších těžkých utkání, stali se lepšími hráči a nakonec se dokázali prosadit i v Americe. Je to o zkušenostech a o tom, aby sehráli co nejvíce těžkých zápasů.“
